15 let od zmizení Minaříka. Nemohl, oslepl, Francouzka ho musela nechat na Annapurně

před 1 měsíc 28

 ČTK

Říkalo se o něm, že často chodil až za hranu přípustného nebezpečí. Někteří jeho kolegové po tragické události vypověděli, že je u něj podobný osud vlastně příliš nepřekvapil.

Minařík vyznával čistý alpský styl, lezl pravidelně sám nebo v malém týmu, výhradně bez kyslíku, cizích fixních lan a výškových nosičů.

Během deseti let dokázal v Himálaji zdolat osm z deseti osmitisícových vrcholů. 

Poslední výstup ale zaplatil životem. 

Osudnou se mu v dubnu 2009 stala jedna z nejnebezpečnějších hor planety, Annapurna. Minařík společně s francouzskou spolulezkyní vystoupil na východní vrchol, náročný sestup už ale nezvládl.

20. dubna v 17:41 poslal poslední zprávu. Zněla takto: "Pomalu se posunujeme dolů, sílu prošlapávat stopu má jen Eli. Strmé srázy odjišťujeme, tak jsme slezli celý Rock Noir. Jde to velmi pomalu."

Podle jiných zdrojů ještě dodal: "Annapurna je pořádná pevnost, jakoby hora z jiného světa."

Někde pod Rock Noir - Černou skálou ve výšce 7100 metrů Francouzka na českého horolezce marně čekala. Přestože na tom sama byla velmi zle, ještě se zkusila pro Minaříka kousek vrátit, nikde ho ale neviděla.

Revolová později vypověděla, že už neměli žádné jídlo a jedenáct dní se pohybovali v extrémní výšce. Minařík se prý každou chvíli zastavoval, začala ho ničit výšková nemoc.

"Otékal a nakonec dokonce oslepl. Nemohl už vůbec jít, přestal komunikovat, neměl prostě žádnou šanci," líčila.

"Martin byl velmi vyčerpaný a nebyl schopný samostatného pohybu. Spolulezkyně mu nemohla pomoci. Elizabeth sama prošlapávala stopu, ale Martin s omrzlými prsty na nohou nebyl schopen dalšího sestupu," uvedl tehdy web horyinfo.cz

I její život už v tu chvíli visel na vlásku. Déle se zdržovat hledáním a následnou pomocí by se rovnalo sebevraždě.

Do vesnice Manang nakonec dokázala tehdy devětadvacetiletá horolezkyně sestoupit na hranici absolutního vyčerpání a vrtulník ji okamžitě přepravil do nemocnice. Přežila.

Byla i součástí rozsáhlé záchranné akce. Celou oblast celé dny prohledával vrtulník, ale bez jakéhokoli úspěchu. Revolová nebyla schopná přesně určit místo, kudy s Minaříkem sestupovali a kde ho musela opustit.

V podobné situaci se ocitla znovu v lednu 2018 na Nanga Parbat. Smrti znovu unikla, život jí zachránili čtyři horolezci z Polska, kteří se pro ni vydali. Našli ji ve výšce 6800 metrů s omrzlinami na rukách i nohách a podařilo se jim horolezkyni snést z hory.

Zhruba o čtyři sta metrů výše se předtím rozloučila s vyčerpaným horolezeckým partnerem Tomaszem Mackiewiczem.

"Nechala jsem Toma nahoře a teď s tím budu muset žít," uvedla.

Minařík měl vždy posunutý práh rizika, do kterého se pouštěl. Podle tehdejších výpovědí jiných horolezců se pohyboval často za hranou, za kterou už by se vyčerpaný člověk neměl pouštět.

"Nastavuji si své vlastní mantinely," řekl v rozhovoru pro Mladou frontu Dnes necelý rok před smrtí.

Roli mohl hrát i handicap, který mu způsobil dramatický výstup na Lhotse v roce 2006, při kterém tragicky zahynul Pavel Kalný.

Minaříkovi po návratu do Česka lékaři doporučovali amputaci několika prstů na noze, on ale odmítl a v olomoucké nemocnici mu na ně dali jemnější tkáň z břicha. Sám pak přiznal, že jeho noha není plně funkční a prsty jsou mnohem náchylnější k omrzlinám.

Na Annapurnu letos 12. dubna dokázala vylézt první česká žena, Klára Kolouchová. Před ní jednu z nejzrádnějších hor pokořilo šest Čechů.

Josef Rakoncaj to dokázal jako první v roce 1988, ve stejném roce se na vrchol dostali také Jindřich Martiš s Josefem Nežerkou. Následovali právě Minařík a v roce 2012 Radek Jaroš s Janem Trávníčkem.

Přečtěte celý článek