4 měsíce starý
71
Co se v rozhovoru mimo jiné dozvíte:
- S jakými problémy se setkávají lidé s duševním onemocněním při porušování svých práv.
- Jaké jsou podmínky v psychiatrických léčebnách a jaká opatření by je mohla zlepšit.
- Jaké nástroje je možné použít, aby s daným člověkem bylo zacházeno v souladu s jeho právy.
Jakou problematikou se v souvislosti se zastupováním lidí s duševním onemocněním zabýváte?
Zuzana Candigliota: Například se přezkoumávají případy, kdy je člověk v zabezpečovací detenci nebo v ochranné ústavní léčbě. Tam se jednou za čas přezkoumává, jestli tam dotyčný má zůstat, nebo se dál může léčit na svobodě. Jde i o případy nedobrovolné hospitalizace, kdy by člověk mohl třeba ohrozit sebe nebo ostatní.
Mám i specifičtější případy: klient třeba podal žalobu na ochranu osobnosti. Odmítal ve vězení přijímat stravu, držel hladovku a zdravotníci se tam rozhodli pro invazivní zákrok proti jeho vůli. Dovodili, že není způsobilý o tom rozhodovat.
Potom mám případy špatného zacházení s lidmi, kteří jsou v důsledku duševní poruchy omezení na osobní svobodě. Tam mohou být podezření, že je s nimi zacházeno nelidským způsobem. Často je také problém v tom, jakým způsobem to policie vyšetřuje, nebo spíš nevyšetřuje. Ústavní soud i Evropský soud pro lidská práva opakovaně deklarovaly, že nezávislé orgány mají povinnost porušování práv účinně vyšetřit. To vyšetřování by mělo být rychlé a odborně vedené, což je právě často problém.
Jak to bývá se znaleckými posudky? Jsou v těchto oblastech dostatečně kvalitní?
Zuzana Candigliota: Tam právě bývají málokdy objektivní a odborné. Třeba řeším případ, kdy znalkyně popřela diagnózu poruchy autistického spektra u dítěte. To dítě ji mělo diagnostikovanou hned z několika pracovišť. Znalkyně, která řešila spor rodičů, to prostě bez jakékoliv metodiky popřela. Podle znalkyně byl chlapec v podstatě „nevychovaný
