Airbnb: Reportáž z domu, kde si prý turisté s místními padli kolem krku

3 měsíce starý 57

Poslanci chystají zákon, který má přeměnu obytných domů na hotely zlegalizovat, zdanit a hlídat. Aktivisté a někteří pražští politici naopak prosazují, aby stavební úřady Airbnb zašlapaly do země. A do toho zaznívá příběh o domě, kde se lidé domluvili. Kde stálí obyvatelé podepsali memorandum s majiteli investičních bytů k obecné spokojenosti všech.

Tak to alespoň často a rád popisuje Patrik Nacher, vlivný poslanec a pražský zastupitel, kandidát ANO na primátora hlavního města. Jenže realita je mnohem složitější.

„No nemáme je tady rádi,“ říká o Airbnb paní z posledního poschodí, jedna ze stálých obyvatelek domu v Bílkově ulici. „Obraťte se na pana Vaculína, ten to všechno řeší,“ dodává paní.

Udržovaný dům s čistou fasádou stojí pár kroků od Staroměstského náměstí. Štít zdobí nápis „Bůh žehnej práci.“ Právě o tomto domě mluvil Nacher v rozhovoru pro Seznam Zprávy nebo svého času v Poslanecké sněmovně.

Na zvoncích převažují česká jména, iniciály provozovatelů krátkodobých pronájmů jsou vyznačené barevně. Podle katastru nemovitostí si byt na prestižní adrese pořídil třeba nedávný fotbalový reprezentant nebo úspěšná herečka. Podle memoranda to bylo pro jiný účel než k bydlení – tedy k pronajímání bytu turistům.

Ve všední den odpoledne je doma k zastižení několik obyvatel. Většinou reagují podobně jako paní z posledního patra. A tak se obracím na Jakuba Vaculína, obyvatele bytu v Bílkově ulici, místopředsedu tamního SVJ a také čerstvého zastupitele Prahy 1 za stranu Rezidenti 1.

„Máme způsob, kterým se dá Airbnb omezit“

„To, co se podařilo v Bílkově ulici, se nedá udělat všude. Musíte mít samozřejmě nadpoloviční většinu lidí, kteří tam reálně bydlí a chtějí tam bydlet dál,“ říká Vaculín.

Byl to právě on, kdo přišel s návrhem memoranda a komu se podařilo přesvědčit ostatní obyvatele, že je to nejlepší možné řešení. „Podnikatelé s krátkodobým ubytováním sami o sobě o žádnou regulaci nestáli, takže bylo potřeba je trochu postrašit,“ vysvětluje.

„Věděli jsme, že máme způsob, kterým se dá omezit krátkodobé ubytování, a to je systém na otisky prstů při otevírání vstupních dveří. Není to ani drahé, mně to vycházelo asi na 30 tisíc na vchod. To byl vlastně základní stavební kámen, ti lidé prostě nějakou dobu nechápali, že nás tam obtěžují, že porušují tu základní premisu českého práva, že právo jednoho končí tam, kde končí právo druhého,“ říká Vaculín.

Podívejte se, jak chtějí Piráti legalizovat Airbnb:

Ještě před tím‚ než začal „vyhrožovat“ mašinkou na otisky prstů, místopředseda SVJ poctivě dokumentoval veškeré problémy spojené s častými návštěvami turistů. To jako pojistku pro případ, že by majitelé investičních bytů napadli nové opatření u soudu.

V hypotetickém soudním sporu by podle Vaculína bylo nutné dokázat, že zařízení vstupující hluboko do osobních práv – doslova skenující konečky prstů každého obyvatele – je v tomto případě adekvátním a posledním možným řešením konfliktu.

Jako dobrovolný hasič si také vyhledal statistiky požárů a došel k následujícímu zjištění – nejčastěji požáry vznikají v ubytovacích zařízeních a největší škody napáchají v bytových domech. Airbnb přitom fakticky sloučilo ubytovací zařízení, tedy hotel, s bytovými domy. Vybaven těmito argumenty vyrazil na výbor SVJ a za vlastníky investičních bytů.

„Řekli jsme jim, že jsme rozumní a nechceme žádnou válku, kterou já předtím zažíval v jiných domech. Lidé si dávali do zámků dvousložkové lepidlo, vypínali elektřinu. Věděl jsem, že tohle prostě nechci u svého baráku dopustit. Výbor z toho byl nadšený a ti pronajímatelé v zásadě taky, protože pochopili, že to opravdu není nějaká závist nebo že by nám vadilo, že někdo chodí po domě. Nám to třeba vadí, ale to není nic nelegálního,“ říká Vaculín.

Výsledkem byla dohoda, která má co nejvíc omezit negativní dopady byznysu s bydlením pro turisty v obytných domech. Zčásti šlo o technické záležitosti, jako třeba zbudování mříže, která brání vylézt z bytu na střechu, nebo barevné odlišení zvonků a dveří od bytu.

Důležitější jsou ale jiné zásady – osobní předávání klíčů, při kterém se majitel s turisty domluví na dodržování pravidel. Omezení počtu postelí v jednom bytě na čtyři, aby mohla přijet rodina, ale už ne velké skupiny mladých lidí. Vyšší kvalita vybavení a s ní spojená vyšší cena pronájmu, aby místo studentů do domu mířila spíš starší movitější klientela. A nakonec sazebník pokut ve prospěch SVJ za jasné a zdokumentované porušení pravidel.

„Pokuty jsme uplatnili možná dvakrát,“ dodává Vaculín. Klíčová je podle něj dohoda mezi lidmi. Už proto, že poměr podnikatelů a skutečných obyvatel domu se může v budoucnu snadno změnit. Mezitím provozovatelé Airbnb deklarují, že mají z dohody radost.

„Z domluvy o podmínkách, za jakých je pro trvalé obyvatele domu přijatelné souhlasit s krátkodobými pronájmy bytů majitelů, kteří je aktuálně neobývají, mám radost,“ říká Zdeněk Svoboda.

S manželkou dřív v Bílkově ulici bydleli, a tak rozumí pocitům svých bývalých sousedů. Dnes byt pronajímají turistům.

„Domluva je pro všechny prospěšnějším řešením. Jde o vzájemné respektování potřeb těch, kteří v domě žijí trvale (úklid, večerní klid, bezpečnost) a těch, kteří přijedou jen na výlet a mají zájem o ubytování v soukromí, oproti například hotelu. Nejdůležitější je právě ta vůle k domluvě, soupis pravidel soužití, na kterých se všichni nejen shodneme, ale dlouhodobě je respektujeme,“ říká Svoboda.

„Je nelegální a lidé kvůli němu odcházejí“

„Kromě toho, že se memorandum nebo jiná dohoda nemusí rodit snadno, má toto řešení i další problémy. Především je právně nezávazné a v podstatě nelegální,“ tvrdí Petr Městecký, známý kritik Airbnb a předseda spolku Snesitelné bydlení v centru Prahy. Městecký zastává názor, že takzvané „krátkodobé ubytování“ nemá žádnou oporu v zákoně, že jde zkrátka o podnikání, které porušuje hned několik zákonů.

„Takzvané krátkodobé ubytování je ve skutečnosti nelegální poskytování ubytovacích služeb v prostorech k tomu neurčených. Fakticky jsou to hotely, které nelegálně využívají nástroje, kterými stát i obce podporují bydlení, tedy základní lidskou potřebu,“ říká Městecký.

Konkrétně jde třeba o osvobození staveb pro bydlení od plateb za srážkovou vodu, dotace měst na nakládání s odpady, možnost odečítat úroky z hypotéky určené na bydlení z daňového základu vlastníka nemovitost nebo snížená sazba DPH na opravu staveb pro bydlení. O tyto peníze přichází celý stát, nejvíc ale krátkodobé ubytování postihuje jeho okolní obyvatele.

„Nadměrná kapacita nelegálních zařízení umístěných v bytech přetváří centrum města a vytlačuje běžné obyvatele,“ dodává Městecký.

S Vaculínem z Bílkovy ulice se mimochodem dobře zná – mimo jiné spolu kandidovali na jedné listině volebního uskupení Rezidentni 1. Vaculín ze druhého místa uspěl, Městecký se z dvaadvacáté pozice do zastupitelstva neprobojoval.

Spolek Snesitelné bydlení v centru Prahy zastává stanovisko, že žádné nové zákony a memoranda nejsou potřeba a ani by neměly vznikat. Ve spolupráci s radní Hanou Kordovou Marvanovou se Městecký snaží docílit toho, aby úřady vymáhaly zákonné nakládání s byty.

„Kdo používá svůj byt v rozporu s kolaudací, třeba jako hotel, ten by měl dostat trest, v první řadě od stavebního úřadu,“ tvrdí Městecký. A přibývající rozhodnutí úřadů i soudů mu postupně dávají za pravdu.

Nicméně, kde není žalobce, není ani soudce. Je dům v Bílkově ulici skutečně příkladem toho, že smír mezi obyvateli a podnikateli lze vyjednat i bez úředníků a soudců?

„K Airbnb už se určitě nechci vrátit“

Za poslední rok se v domě podle Vaculína odehrála pouze jediná nepříjemnost: mladá turistka ze zahraničí se opila, ztratila klíče a nemohla se dostat do pronajatého bytu. Vzhledem k podroušenému stavu budila na chodbě pohoršení ostatních obyvatel.

Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, zajímavé je spíš to, že život v domě v centru Prahy nepřináší podobné příběhy častěji. Vysvětlení je možná trochu překvapivé – několik podnikatelů z Bílkovy ulice se v posledních letech rozhodlo s krátkodobým ubytováním skončit. Byty sice stále používají jako zdroj příjmů, ale zaměřili se na klasické dlouhodobé pronájmy.

„Člověka nezměníte nějakým papírem, memorandum není řešení. Jakmile přijdou turisté, kteří si chtějí užít město, tak už létají promile, těm nic nevysvětlíte,“ říká paní Bianka, která v Bílkově ulici, ale i jinde v centru Prahy, spravovala byty ke krátkodobému ubytování. Už před nástupem covidu se ale rozhodla s Airbnb skoncovat a pronajmout byty dlouhodobě. Prý se prakticky nevyspala, neustále řešila problémy s opilými zákazníky.

„Nemůžete si vybrat, koho ubytujete. Chtěla jsem zakázat ubytování lidem z Anglie. To nešlo, to prý by byla diskriminace a nemám na to právo. Všichni, kdo provozují nebo dřív provozovali Airbnb, jsou stejného názoru – když vám přijde rezervace z Anglie, tak dopředu víte, že to bude průšvih. Bohužel to nejde zrušit,“ popisuje Bianka.

Zatěžovali ji i komplikace spojené s tím, že se snažila dodržovat zákony, podnikat přiznaně a platit za klienty zákonem dané poplatky.

„Televizní poplatky, rozhlasové poplatky, OSA, turistické poplatky městu, hlášení cizinců na cizineckou policii do tří dnů. Jakmile se to snažíte dělat oficiálně, přes firmu, je to složité. Snažila jsem se to dělat legálně, ale nestojí to za to. Určitě už se k Airbnb nechci vrátit,“ dodává.

Zdroj