Aktivita klíšťat stoupá. Na většině území je na nejvyšším stupni

ČHMÚ proto radí v těchto dnech dodržovat řadu opatření. „Doporučujeme používat repelenty, nesedat a nelehat v porostech, vyhnout se křovinám, listnatým a smíšeným lesům. Ideálně také volit pohyb po zpevněných cestách. Večer a ráno je potřebná důkladná prohlídka těla,“ shrnuje za ČHMÚ mluvčí Monika Hrubalová.

Zvýšení nebo snížení teploty v daném období, změny ve srážkových úhrnech a v sezónnosti počasí mají velký vliv na vývoj klíšťat a potenciální přenos infekčních onemocnění těmito parazity. Jednotlivé klimatické faktory působí komplexně a ovlivňují jak jejich vývoj, tak populaci jejich hostitelů, na kterých sají. Počátek sezony klíšťat úzce souvisí s průběhem počasí, při krátkých a mírných zimách je nutné počítat s brzkou „klíštěcí aktivitou“.

Kde je klíšťat nejvíce?

Největší výskyt klíšťat je pozorován v období od března do června, s hlavním vrcholem v květnu, druhý vrchol přichází na podzim a trvá do příchodu prvních mrazů. Obecně se dá říci, že nejlépe klíšťatům svědčí teplé a vlhké prostředí, nejhůře se vypořádávají se suchem.

Typickým biotopem klíštěte jsou listnaté a smíšené lesy a porosty křovin s bylinným patrem, kde se udržuje optimální vlhkost po celý den. Klíštěti se také daří na okrajích vodních toků a ploch, v parcích, zahradách a na neudržovaných pastvinách.

Výrazně méně jich najdeme v jehličnatých lesích, především jsou-li bez podrostu, a v kamenitém prostředí s minimem porostu. Díky specifickým nárokům na vlhkost prostředí klíšťatům nesvědčí osluněná a výrazně suchá a holá místa. Podobně nevhodné jsou také trvale podmáčené biotopy. V zemědělských kulturách se prakticky nevyskytují.