Alonsovi je čtyřicet. K dokonalé spokojenosti chybí hvězdě F1 už jen trojkoruna

1 měsíc starý 13

 Reuters

Když Fernando Alonso v březnu 2001 debutoval ve formuli 1, byly jeho současnému parťákovi v týmu Alpine Estebanovi Oconovi čtyři roky. Nejmladší pilot současného roštu, Japonec Juki Cunoda, se dokonce teprve učil chodit.

"Je mi jako pětadvacetiletému. Ať už je v pasu jakékoli číslo, není to věk, na jaký se cítím," řekl usměvavý jezdec v zákulisí Hungaroringu, kde v neděli odstartuje ke své 322. Velké ceně.

Tak dlouhá je kariéra populárního Španěla. Však toho rodák z Ovieda (29. 7. 1981) za volantem zažil už hodně. Byl to právě on, kdo ukončil kralování Michaela Schumachera, jehož v Renaultu porazil v letech 2005 a 2006.

Protrpěl se divným rokem u McLarenu, kde se potýkal s nováčkem Lewisem Hamiltonem. Ve Ferrari se marně snažil navázat na Schumiho éru a nakonec přišla druhá štace u McLarenu, "okořeněná" tragickými motory Honda. Ani tyto zkušenosti mu nevzaly chuť a znovu pravidelně sbírá body v Grand Prix.

Alonso je neuvěřitelný univerzál, jakých je v současném motorickém sportu jako šafránu. Vydal se do světa vytrvalostních závodů a v honu za legendární trojkorunou za volantem hybridní Toyoty dvakrát vyhrál čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans.

S cílem vyrovnat se Grahamu Hillovi, který jako jediný vyhrál F1 v Monaku, v Le Mans i závod 500 mil v Indianapolisu, se Alonso přesunul do zámoří do IndyCar. Tam mu ale triumf stále uniká.

Široký závěr španělského závodníka podtrhuje loňský debut na Rallye Dakar. I když svoji Toyotu Hilux málem zničil, v nároční soutěži obsadil jako úplný nováček konečné 13. místo.

Fanoušci ho milují nejen za výkon na závodní dráze, ale i za chování mimo trať. Legendárním se stal jeho snímek v lehátku, kam usedl poté, co vypadl v úvodní fázi kvalifikace na GP Brazílie 2015. Tuto pózu pak Španěl častokrát zopakoval a nechyběla ani při jeho - dnes už vlastně předčasném - loučení s F1 v Abú Zabí na konci ročníku 2018.

Špatné auto, skvělé kvalifikace

Do světa Grand Prix vstoupil tehdy ještě ani ne dvacetiletý Alonso za volantem Minardi v roce 2001. V nejslabším voze celého šampionátu předváděl v kvalifikaci divy. Týmového kolegu Tarsa Marqueze porazil hned v první Velké ceně o 2,6 vteřiny. Během roku několikrát stál na roštu před oběma vozy druhdy tak suverénního Benettonu, pro nějž testoval.

Po roční pauze strávené dalšími testy Benettonu, tedy vlastně už jeho nástupce Renaultu, se vrátil do kolotoče Grand Prix. S Renaultem přišla hvězdná éra v podobě titulu mistra světa v sezonách 2005 a 2006.

Další ročník ale překvapivě odstartoval v McLarenu. Španěl si na odlišné prostředí britské stáje zvykal velmi špatně. Navíc mu vadilo, že se tehdejší nováček Lewis Hamilton cítil v týmu víc doma než on. Frustrace vyvrcholila ostudou v Maďarsku, kde Alonso během kvalifikace úmyslně zůstal v boxech tak dlouho, aby Brit už nemohl zajet další rychlé kolo.

Skandál pod umělým osvětlením

Hádky dvou kohoutů na smetišti ve Wokingu nakonec využil Kimi Räikkönen a mistrovský titul uzmulo svým rivalům Ferrari. Otrávený Alonso se vrátil do Renaultu. Tady dokázal ještě vyhrát dva závody, jenže úspěch v GP Singapuru je jedním z největších trapasů moderních dějin F1.

Boss týmu Flavio Briatore nařídil svému jezdci Nelsonu Piquetovi juniorovi, aby se svým Renaultem úmyslně boural. Protože jeho tehdejší týmový kolega Alonso byl už po své časné zastávce v boxech, rázem se ocitl v čele a závod vyhrál.

Jenže se sešel rok s rokem, Renault Piqueta propustil a zhrzený Brazilec vše okamžitě "naprášil" Mezinárodní automobilové federaci. V důsledku "crashgate" musel úspěšný manažer Briatore v F1 úplně skončit. Renault později s ostudou prodal tým soukromému investorovi, od kterého jej až po letech zpět vykoupil.

To už ale nebyla Alonsova starost, protože ten se roku 2010 upsal Ferrari. Od té doby s vozem z Maranella zažíval rok co rok podobnou frustraci jako nyní po něm Sebastian Vettel. Ještě do poloviny sezony byl jasným favoritem na titul, pak se ale začal jeho bodový přírůstek tenčit a finále boje o korunu šampiona patřilo jeho rivalovi.

Marné dobývání trojkoruny

Před sezonou 2015 už toho měl horkokrevný Španěl dost a pro mnohé překvapivě ohlásil návrat do McLarenu. Spojení McLaren-Honda slibovalo návrat zlatých časů. Jenže japonské motory byly všechno jiné jen ne vítězné.

Už testy před první sezonou přinesly vážnou havárii, kvůli níž přišel o úvodní závod sezony. V GP Austrálie 2016 měl zase děsivou havárii v rychlosti kolem 300 km/h, po níž sice vylezl z vozu nezraněn, ale lékaři ho na další Grand Prix nepustili.

Před ročníkem 2018 si Alonso vyvzdoroval výměnu motoru, místo Hondy přišel agregát Renault. A rázem z toho bylo o 33 bodů víc než v předchozí sezoně. Mezitím si ale závodník ze severozápadu Španělska našel novou motivaci - legendární trojkorunu.

Velkou cenu Monaka F1 vyhrál už dvakrát (2006 a 2007) a dvakrát také hybridní Toyotě ovládl čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans. Jen těch 500 mil v Indianapolisu mu zatím uniká.

První první start v roce 2017 skončil symbolicky poruchou motoru Honda. Předloni se po havárii v tréninku do závodu vůbec nekvalifikoval a loni mu patřila až 21. pozice.

Asi i proto hodil "Starou cihelnu" v Indianapolisu za hlavu a ohlásil návrat do formule 1.  Potřetí se vrátil do Renaultu, který teď ovšem nese jméno Alpine podle sportovní divize francouzské značky.

Ale nebyl by to Alonso, aby neměl komplikovaný začátek. Při nehodě na kole si zlomil čelist, absolvoval operaci a v čelisti má titanové destičky. Přesto si návrat do kokpitu monopostu F1 užívá.

Zdroj