Americký komentátor: „Sponzoři Republikánské strany mají Trumpa plné zuby“

1 měsíc starý 16

Prohlídka Trumpova sídla Mar-a-lago byla podle všeho spojená s vyšetřováním FBI, které má zjistit, jestli republikánský exprezident do svého luxusního letoviska vzal z Bílého domu tajné dokumenty. Podle deníku Washington Post policisté hledali dokumenty týkající se jaderných zbraní.

Trump tvrdí, že policejní zásah je politicky motivovaný. Podle prezidentského úřadu ale současná hlava státu, demokrat Joe Biden, o plánované akci FBI nic nevěděl.

„Odříznutí FBI od politiky funguje. A nynější ministr spravedlnosti Merrick Garland také není příliš politická osoba. Dával najevo spíš zdrženlivost, pokud jde o všechna ta obvinění, která kolem Donalda Trumpa krouží,“ popisuje komentátor magazínu The Atlantic David Frum.

Jak bezprecedentním zásahem policejní prohlídka v domě bývalého prezidenta je? Jaké bude mít politické dopady? Může Trumpa posílit, nebo naopak definitivně zarazí jeho plány na potenciální návrat do Bílého domu?

Agenti FBI provedli domovní prohlídku v rezidenci exprezidenta Trumpa na Floridě. Snaží se přijít na to, jak se tam dostaly dokumenty s utajovanými informacemi místo toho, aby skončily v Národním archivu. Co všechno o té prohlídce víme?

Víme, jak to u takových prohlídek obecně chodí. Potřebujete k nim mít soudem vydaný příkaz. V tomto případě předpokládám, že šlo o federální soud.

Ve Spojených státech máme soudy federální a pak také soudy jednotlivých států Unie. A zatímco ty federální jsou od politiky celkem vzdáleny, ty státní se někdy nechají politikou ovlivnit. Jak říkám, u federálního soudu to nepředpokládám.

Kdo je David Frum?

David Frum je politický komentátor a dřívější autor projevů amerického exprezidenta George W. Bushe, který v současnosti působí jako editor magazínu The Atlantic. Je autorem knih Trumpocalypse: Restoring American Democracy a Trumpocracy: The Corruption of the American Republic.

Trump měl určitě možnost soudní rozhodnutí o domovní prohlídce rozporovat, ale těžko ho to mohlo překvapit. Spojené státy mají velmi přísná pravidla, pokud jde o nakládání s oficiálními prezidentskými záznamy. Trumpova administrativa je opakovaně porušila včetně mazání vzkazů, které se týkaly událostí z 6. ledna 2021, kdy došlo k útoku na Kapitol.

A je samozřejmě vrcholně ironické, že když v roce 2016 Trumpovi příznivci útočili na jeho volební soupeřku Hillary Clintonovou a skandovali „Do vězení s ní“, tak jejich ústřední téma právě bylo, že nepatřičně nakládala s vládními materiály.

Jenže to se vůbec nemůže rovnat měřítku, ve kterém se téhož přečinu dopustil Donald Trump, když v rozporu se zákonem přemístil do své rezidence dokumenty, které by se mohly vztahovat k federálním zločinům, k nimž došlo 6. ledna loňského roku.

Razie v sídle bývalého prezidenta se tedy zdá být poměrně zásadním krokem. Je to opravdu bezprecedentní událost, jak někteří pozorovatelé - včetně samotného Trumpa - tvrdí?

Je to ohromující, opravdu ohromující. Ať už jsou volby v Americe sebevypjatější, tak ve chvíli, kdy je po všem, se bývalí prezidenti přesouvají zpět k soukromému životu, a to ve velmi respektované podobě takového soukromého života.

Včetně korektních, vlídných vztahů s jejich následovníky. Například Bill Clinton a George Bush starší, jehož Clinton ve volbách porazil, si vytvořili velmi osobní vztah. Totéž Jimmy Carter a Gerald Ford, ze kterých se stali skuteční přátelé.

Foto: White House Library

Bývalí američtí prezidenti George H. W. Bush (vlevo) a Bill Clinton.

Oproti tomu Donald Trump byl prvním prezidentem za hodně dlouhou dobu, který se odmítl zúčastnit inaugurace svého nástupce. Samozřejmě víme, že se snažil do poslední chvíle výsledek voleb zmařit, nejprve podvody, pak násilím, takže to je celé velmi neobvyklá situace.

Každopádně v osobě Donalda Trumpa jsme měli velmi odlišného prezidenta od všeho, na co jsme do té doby byli zvyklí, a tak nepřekvapuje, že tu máme i velmi zvláštní druh postprezidentství.

A když ještě chvilku zůstaneme u té prohlídky FBI, co víme o jejím načasování? Proč k ní došlo zrovna teď?

Na tuhle otázku nedokážu odpovědět. Možná jsou lidé, kteří to vědí, ale já ne. Musí to souviset - ale to je jen má domněnka, nikoli znalost - s postupem vlastního vyšetřování FBI.

A tady je třeba mít na vědomí, jak velmi zdráhavě k něčemu takovému FBI musela přistoupit. Protože nezapomínejme, že jejího současného ředitele jmenoval sám Trump, a to poté, co dva předchozí ředitele FBI propustil, protože mu politicky nevyhovovali. Teď je tam tedy někdo, koho můžeme považovat za jeho člověka.

„FBI se kloní k republikánům“

Podla Trumpa byla prohlídka FBI zbytečná a politicky motivovaná. Je to argument, který může mít reálnou váhu?

Má to určitě vliv na některé z jeho příznivců. Krom toho vytvořil situaci, kdy dokonce i lidé v jeho politické straně - kde je spousta těch, kteří ho nemají rádi nebo mu nevěří - musí předstírat, že tomu věří.

Ale pokud jde o FBI, to není příliš politická nebo zpolitizovaná organizace. A z toho, co víme o lidech uvnitř FBI, lze vyvozovat, že členská základna silně inklinuje ke konzervativnímu pohledu na svět. Víme také, že v roce 2016 získávala Trumpova kampaň zevnitř FBI informace, které se týkaly kampaně jeho soupeřky Hillary Clintonové.

Foto: Profimedia.cz

Komentátor magazínu The Atlantic David Frum.

Pokud se tedy dá hovořit o nějaké politické preferenci lidí z FBI, rozhodně se kloní k republikánům, ale nezapomínejme, že tady nejde jen o samotnou FBI. Protože ten příkaz k domovní prohlídce musel přijít od federálního soudce a ten nepochybně k jakémukoli úkonu typu domovní prohlídky, která se týká bývalého prezidenta, musel přistupovat s maximální ostražitostí.

A je do toho jakýmkoli způsobem zapojeno ministerstvo spravedlnosti? Do jaké míry mohou či nemohou být opodstatněné obavy či podezření z toho, že k té domovní prohlídce mohlo dojít z popudu politických soupeřů Donalda Trumpa?

Ano, ale nezapomínejte, že americká vládní byrokracie je ohromná. A že na ministerstvu spravedlnosti většina lidí pracuje značnou část své kariéry. V každém vládním úřadu je bezpočet oddělení, takže se ti lidé z různých vládních úřadů navzájem nemohou příliš dobře znát, nebudou mít žádné úzké vazby.

Ministerstvo spravedlnosti je například rozděleno do několika sekcí, takže FBI má na starosti kriminální oddělení a náměstka ministra spravedlnosti, pod kterého dané oddělení spadá.

A je tu ještě jedna zásadní věc, která se týká kontaktů s FBI. Po aféře Watergate pro to byla zavedena přísná pravidla. Já jsem v Bílém domě pracoval a vím, že by bylo naprosto protizákonné, pokud bych někoho z FBI oslovil napřímo.

Pokud bych tam potřeboval něco vyřídit, musel bych zajít za vrchním právníkem Bílého domu, říct mu, že chci mluvit s někým s FBI a vysvětlit mu proč a že k tomu mám velmi dobrý důvod. A i potom by to za mě vyřídil dotyčný právník, já sám bych to dělat nemohl.

Odříznutí FBI od politiky funguje. A nynější ministr spravedlnosti Merrick Garland také není příliš politická osoba. Dával najevo spíš zdrženlivost, pokud jde o všechna ta obvinění, která kolem Donalda Trumpa krouží.

Trumpova role ve vpádu do Kapitolu

Vy už jste zmiňoval, jak moc se prezidentství Donalda Trumpa odlišovalo od čehokoli, co Spojené státy v moderních dějinách poznaly. V současné době čelí Trump řadě vyšetřování včetně toho, které se zabývá okolnostmi útoku na Kapitol. Co jsme se dosud dozvěděli o Trumpově roli a možných porušeních zákona z jeho strany?

Spoustu z toho, co se 6. ledna stalo, jsme mohli sledovat v televizi. Celý svět tak měl šanci vidět poraženého prezidenta, který burcuje dav a navádí lidi k tomu, aby vzali Kongres útokem a zabránili pokojnému předání moci. Což je prostě šokující pro jakoukoli demokratickou společnost, ať už jde o novou nebo letitou demokracii.

A to, co se z průběhu vyšetřování dozvídáme, je, že šlo o součást širšího plánu, který se zrodil tajně v Bílém domě s cílem zmanipulovat celý proces vyhlašování výsledků voleb.

Většina světa vnímá volební proces ve Spojených státech jen skrze hlasování v listopadu a inauguraci v lednu a tuší, že mezitím probíhá řada formálních úkonů, které mají dlouhou tradici. Vlastně i v samotných Spojených státech je jen hrstka lidí, která ví, jak to celé přesně funguje.

Je to zkrátka řada prastarých ceremoniálních úkonů a formalit, u nichž by nikoho nenapadlo, že by je šlo zmanipulovat, ale Donald Trump přišel s plánem, jak se o to pokusit. Byla do toho zapojena řada lidí a porušilo se přitom mnoho federálních zákonů.

Spoustu z těch, kdo mají na svědomí akty násilí z 6.ledna, čeká vězení. Půjde možná o stovky lidí a čekají je celkem dlouhé tresty. Ale ti, kteří k násilnostem jen podněcovali, zatím obviněni nebyli. Domnívám se ovšem, že je jen otázkou času, než se tak stane.

Důležité je zmínit, že ta prohlídka v Trumpově floridské rezidenci nemá žádnou souvislost s událostmi z 6. ledna, pokud ovšem tím důvodem, proč si Trump dotyčné dokumenty ponechal, není právě to, co se 6. ledna stalo.

A kolik toho vlastně celkově víme o 6. lednu z toho, co už padlo během slyšení dotyčného kongresového výboru, který se těmi událostmi zabývá?

Je tam toho spousta nového. Ale co bych považoval za jednu z nejdůležitějších věcí, je, jak si všichni lidé v Trumpově užším kruhu uvědomovali, že to, co dělají, je nepatřičné. Všichni věděli, že Trump prohrál.

Žádné americké volby nejsou dokonalé, ale nedošlo tam k ničemu v takovém rozsahu, že by to mohlo změnit celkový výsledek. Trump prohrál o osm milionů hlasů, v řadě různých států. A je příznačné, že v těch státech se každému demokratickému kandidátovi kromě Bidena vedlo hůře, než se čekalo, zatímco Biden dopadl lépe, než se čekalo. Na stejném hlasovacím lístku.

A pokud mají konspirátoři potřebu zpochybňovat to, že Biden převedl lepší výsledek, než Trumpovi příznivci očekávali, měli by také vysvětlit, proč všichni ostatní demokraté tak propadli. Ale my víme, co se stalo. Spousta konzervativně orientovaných bílých mužů středního věku zaškrtla republikánské kandidáty na celém hlasovacím lístku s výjimkou kandidáta na prezidenta, tam upřednostnili Bidena před Trumpem.

Podcast 5:59 s komentátorem Davidem Frumem

Rozhovor s komentátorem magazínu Atlantic Davidem Frum vznikl jako jeden z dílů zpravodajského podcastu 5:59. V přiložených článcích si ho můžete poslechnout přeložený i v originálním znění.

A to je příběh posledních voleb. Proto republikáni uspěli ve většině vyrovnaných soubojů o křesla ve Sněmovně reprezentantů a Senátu a Joe Biden tak jednoznačně porazil Donalda Trumpa. To všechno víme.

A co jsme se z těch slyšení v Kongresu také dozvěděli, je, že to věděli i Trumpovi lidé, jeho ministr spravedlnosti i někteří z těch lidí, kteří se dopustili opravdu špatných věcí. Všichni v Bílém domě to věděli a všichni si byli vědomi, že jim hrozí vězení.

A také víme, že v samotný Den D, 6. ledna, lidé z úzkého okruhu Donalda Trumpa včetně jeho dětí na prezidenta naléhali, ať to násilí zastaví, říkali mu, že ho ten dav poslechne. A on jim na to odpověděl, že si Mike Pence, jeho viceprezident (který ovšem uznal porážku a Trumpa vyzval k témuž - pozn. red.), zaslouží to, co se mu stalo.

Trumpův plán byl, že pokud dojde k rebelii a viceprezident bude odstraněn nebo se bude muset skrývat a nebude se moci zhostit své role při řízení sboru volitelů, tou další osobou, která převezme jeho pravomoci, bude nejstarší republikánský senátor, jistý Charles Grassley z Iowy.

Ten by se pak stal předsedajícím a Trump doufal - a měl pro to i nějaké důvody, že Grassley udělá to, co by všichni ostatní na jeho místě odmítli s tím, že se Trump zbláznil a že to prostě nemůže udělat, protože to je protizákonné.

A Grassley by tedy vrátil rozhodování o příštím prezidentovi na úroveň zvolených zastupitelů jednotlivých států, ti by zvrátili rozhodnutí voličů a Trump by ve funkci zůstal.

Celý ten plán byl šílený, jeho realizace by ale způsobila krizi. Například armáda by v souladu se všemi zákony za prezidenta považovala Bidena. A pak by tu byl problém, že v Bílém domě je Trump, který se prohlašuje za vítěze voleb a právoplatného prezidenta a vydává příkazy, zatímco skutečným prezidentem by byl Biden. Takže bychom tu měli opravdu vážnou ústavní krizi.

A co by to znamenalo pro Spojené státy, ale i pro celý svět, kdyby v samotném centru moci ve Washingtonu probíhal tak zásadní spor o to, kdo je legitimním prezidentem?

Trump vládl „lidem navzdory“

Spojené státy čekají za pár měsíců volby do Kongresu, tzv. Midterms, kdy se obměňuje celá Sněmovna reprezentantů a třetina Senátu. A to, o čem se tu bavíme, určitě nějakým způsobem poznamená obecnou předvolební atmosféru. V jakém stavu tedy republikáni v současnosti jsou?

Kdybyste se mě na to zeptala ještě před třemi týdny, dal bych vám úplně jinou odpověď. Řekl bych, že i když je Republikánská strana Trumpem velmi kontaminována, stávající ekonomická situace, která bývá pro Midterms klíčovým faktorem, jim velmi nahrává.

V poslední době ale došlo k určitým změnám, které mým uvažováním pootočily.

Iron law: if you defend Trump, he will leave you looking like a jackass, or worse.

— David Frum (@davidfrum) August 12, 2022

Zaprvé, ekonomické vyhlídky jsou v srpnu mnohem lepší než v červnu. Míra nezaměstnanosti v létě prudce klesla, tlak vyvolaný růstem cen povoluje, zejména u cen pohonných hmot registrujeme rychlý pokles. Takže ekonomicky motivované nespokojenosti je rázem méně, a pokud ten trend vydrží, bude v listopadu ta situace o poznání jiná, než byla na jaře, kdy ceny letěly vzhůru.

A ta druhá věc, k níž došlo, zcela souvisí s trumpovským efektem. Protože jestli Trump republikány něco naučil, tak to, že si za svými cíli můžete jít bez ohledu na vůli elektorátu.

Jde o to, že náš politický systém je velmi zastaralý, ale máme silnou demokratickou kulturu, která to kompenzuje. Takže i když dřív bylo teoreticky možné mít prezidenta, který nezíská většinu hlasů voličů a stejně vyhraje, prostě se to nestávalo.

My jsme si zvykli uvažovat o prezidentovi jako o někom, kdo má mandát od většiny voličů. Když se v roce 2000 stalo, že ho nový prezident George W Bush neměl, protože víc lidí hlasovalo proti němu než pro něj, byl to opravdový problém. Ale i z toho důvodu byl Bush velmi opatrný při formulování domácí politické agendy a snažil se stavět mosty a hledat společné slovo s druhou stranou, protože si uvědomoval, že nemá demokratický mandát.

Zatímco Trump republikánům ukázal, že není třeba brát nějaké ohledy a je možné vládnout lidem navzdory. Ve spoustě věcí mu to mohlo projít, protože to většině lidí nejspíš bylo celkem jedno, ale ukázalo se, že v jedné věci tenhle prodemokratický postup narazil na odpor. Je to otázka práva na potrat, které se po nedávném rozhodnutí Nejvyššího soudu přesouvá z federální úrovně na úroveň jednotlivých států.

Spojené státy americké a právo na potraty

Koncem června se americký Nejvyšší soud usnesl, že o regulaci potratů v zemi budou rozhodovat jednotlivé státy. Některé na verdikt okamžitě zareagovaly a zakázaly na svém území interrupci. V amerických městech začaly protestovat tisíce lidí. V podcastu 5:59 o rozhodnutí mluvil profesor historie a mezinárodních vztahů z bostonské univerzity Igor Lukeš.

Promlematice se věnoval i podcast Stopáž. S datovým novinářem serveru iROZHLAS.cz Janem Cibulku rozebíral, jak může digitální stopa v mobilech zradit Američanky u soudu.

Máme tu náznaky, že to bude velmi silné volební téma. Myslím, že spousta republikánů si myslela, že i když veřejnost není na jejich straně, mohou si prosadit takovou úpravu, která jim vyhovuje, skrze vlastní politické cestičky, které mají prošlapané. A ukazuje se, že to možná byla velká chyba a že lidé je pozorně sledují.

Musím říct, že mě to překvapilo, myslel jsem, že právo na potrat se stane volebním tématem až u příštích prezidentských voleb v roce 2024, ale zdá se, že to může rezonovat už teď u listopadových Midterms. A za tím vidím Trumpův negativní vliv na republikány, to, jak je odnaučil respektovat demokracii dokonce i v takové situaci, kde lidé mohou přijít k volbám kvůli otázce, na které jim obzvlášť záleží.

A jak moc v tuto chvíli tedy může spoléhat nejen na podporu své voličské základny, ale i širšího spektra republikánských voličů?

To víme docela dobře. Víme, že hlavní finanční sponzoři Republikánské strany mají Trumpa plné zuby a chtějí, aby konečně zmizel. Preferovaným kandidátem štědrých dárců je Ron DeSantis, který se znovu uchází o křeslo guvernéra Floridy, které teď zastává. Už teď se mu povedlo sehnat takové množství peněz, že jsme něco takového (v guvernérských volbách - pozn. red.) ještě neviděli.

Televize Fox News, která byla klíčová v podpoře Donalda Trumpa, s ním teď už týdny neudělala rozhovor. DeSantis tam vystupuje každý den, někdy i dvakrát nebo třikrát denně. Takže velké peníze a mediální mašinerie Republikánské strany jsou nachystané pohnout se dál a přesedlat od Trumpa k DeSantisovi.

Foto: Profimedia.cz

Guvernér Floridy Ron DeSantis.

Nicméně průzkumy ukazují, že republikáni dávají před DeSantisem přednost Trumpovi, a to dramaticky - v poměru dva ku jedné. Zásah FBI v Trumpově sídle tak může být zajímavým testem. Dá se předpokládat, že řada důležitých republikánů krok policie tiše vítá a doufá, že mu vyšetřování zabrání znovu kandidovat.

Jejich (stranickou) povinností je ale Trumpa navenek bránit, zásah FBI hlasitě odsuzovat a útočit na ministerstvo spravedlnosti, přestože si musí být vědomi toho, že jejich kritika je postavena na nepravdivých argumentech, a podporují tak člověka, kterému nefandí a raději by ho nahradili někým jiným. Takže i když je teď Trump v právně ošemetné situaci, to, nakolik se za ním strana sešikuje, bude zas a znovu indikátorem jeho moci.

Pokud bychom se snažili popsat celkovou atmosféru, ve které země míří k důležitým podzimním volbám, jak by z toho Spojené státy vyšly - třeba i v porovnání s tím, v jaké fázi byly před půl rokem, před rokem, než začala krize na Ukrajině? V jaké formě teď americká společnost je?

Je tu jeden fascinující ukazatel. Když se zeptáte lidí, jak se mají - ve smyslu, jak se jim osobně daří po finanční stránce, v osobním životě, dostanete docela uspokojivé odpovědi, které si spojujeme s prosperitou, blahobytem. Ale když se lidí zeptáte, jak se podle nich daří celé zemi, přijde naprosto negativní odpověď.

Sociologům a politologům to nejde na rozum. Té náladě se říká: Mně se daří dobře, ale jinak je všechno příšerné. Částečně to může souviset s reakcí na šok způsobený covidem.

Rodiče všech dětí školou povinných za sebou mají dva extrémně náročné roky - děti byly doma, skutečně přišly o vzdělání, pandemie narušila životy obrovského množství lidí, zejména matek. Lidé nemohli dělat spoustu věcí, které je baví. A i když jsme z toho na cestě ven, úplně jsme se ještě nevzpamatovali. Ve spoustě oblastí život zatím nefunguje tak, jak jsme ho znali před covidem, třeba v cestování.

Postupně se to jistě změní, ale teď zrovna je to docela nepříjemný zážitek pro každého, kdo chce vidět příbuzné nebo si vzít dovolenou. Ale nejvíc je skutečně zasažena generace dětí ve školním věku.

Lidé také pociťují zdražování, je to vidět u benzínových pump i v obchodech s potravinami. Mzdy se sice zvýšily, ale nešly nahoru tak jako ceny. Zvýšily se také úrokové sazby, takže je dražší pořídit si vlastní bydlení. Pokud ovšem budete nemovitost za takové situace prodávat, o peníze přijdete. Všechny tyto faktory se na náladě veřejnosti projevují.

I když je pravda, že pokud chcete v současnosti získat práci, máte na výběr - americká ekonomika zažívá mimořádně dynamický růst.

No a co se týče potratů, fakt je ten, že pohled většiny lidí na tuto věc je komplikovaný. Znovu, máme tu data. Pokud se lidí zeptáte, zda by podle nich přerušení těhotenství mělo být legální za všech okolností, „ano“ odpoví možná deset procent lidí. Pokud se zeptáte, zda by zákon měl potraty za všech okolností zakazovat, odpoví ano asi pět procent. Všichni ostatní se pohybují někde mezi těmito krajními názory.

A tohle všechno, o čem mluvíte, plus ta špatná nálada, která možná stále přetrvává po epidemii covidu, prohlubuje to podle vás nějak polarizaci společnosti? Ptám se i proto, že prezident Joe Biden sliboval při nástupu do úřadu, že Američany sjednotí. Ale zatím to vypadá, že ty příkopy ve společnosti jsou snad ještě hlubší než dřív, když se přidržíme například toho příkladu s právem na potraty.

Mám na to možná dost osobitý názor. Myslím si totiž, že sílící polarizaci můžeme pozorovat v každé rozvinuté společnosti. Nejen ve Spojených státech, i když tady je to možná extrémnější než jinde.

A to, že tu máme tolik střelných zbraní, tomu také moc nepomáhá. Za ty dva roky epidemie covidu si jich Američané pořídili dalších 40 milionů. Takže teď tu máme v zemi s 330 miliony obyvatel 400 milionů střelných zbraní, je tu tedy víc pušek a pistolí než lidí.

A někteří těch zbraní mají opravdu hodně. Způsobují různé osobní tragédie, sebevraždy, nehody, muži s jejich pomocí zastrašují své ženy a tak dále. Máme tu doslova výbuch ozbrojené kriminality a pak samozřejmě ty strašlivé případy masové střelby.

Takže ano, máme velmi polarizovanou společnost, ale to mají i Německo nebo Francie. Myslím, že to, k čemu ve skutečnosti dochází, je to, že jak se společnost stává vzdělanější a blahobytnější, z politiky se stává primárně prostor názorových střetů. Kdysi politici získávali hlasy tak, že voličům přinesli krocana nebo jim koupili panáka whisky, případně jim sehnali nějaké teplé místečko, později jim začali stavět silnice, mosty a školy.

Teď ale voliči svým hlasem vyjadřují to, kým jsou, kým se cítí být. A tím, jak se lidem dostává většího vzdělání i blahobytu, se začínáme jeden od druhého víc odlišovat. Specializujeme se. Kdybychom byli všichni farmáři, byli bychom si víc podobní. Ale když lidé dělají tolik různých věcí, není tak překvapivé, že vidíme ohromnou pestrost v hodnotách a jejich vyjadřování a lidé podle toho i hlasují ve volbách.

A úkolem pro každou demokracii je najít způsob, jak to uřídit. Jak zajistit stabilní, efektivní vládu ve společnosti, kde lidé hlasují podle svých hodnot, které mohou být navzájem tak velmi odlišné.

Podcast 5:59

Zpravodajský podcast týmu Lenky Kabrhelové. Jedno zásadní téma každý všední den za minutu šest. To nejdůležitější dění v Česku, ve světě, politice, ekonomice, sportu i kultuře optikou Seznam Zpráv.

Archiv všech dílů najdete na našich stránkách. Své postřehy, připomínky nebo tipy nám pište prostřednictvím sociálních sítí nebo na e-mail: zaminutusest@sz.cz.

Zdroj