Amerika se chystá vytrhnout kořen zla. Úder na Írán je jen otázkou času, tvrdí expert Visingr

před 3 měsíce 84

Americká armáda při pátečních úderech zasáhla 85 syrských a iráckých cílů spjatých s íránskými revolučními gardami a spřízněnými milicemi. Právě ony mají podle Washingtonu stát za pár dnů starými útoky na základny USA, při nichž zemřeli seržant William Jerome Rivers a specialistky Breonna Moffettová s Kennedy Sandersovou.

ČTĚTE TAKÉ: Drsná americká odplata za mrtvé vojáky. Zasáhli jsme, co jsme měli, chlubí se Pentagon

„Tohle je pouze začátek,“ hřímal po náletech na velitelská stanoviště, muniční sklady a další infrastrukturu americký ministr obrany Lloyd Austin.

Připomíná to slavnou větu japonského admirála Isoroku Jamamota poté, co jeho vlast v roce 1941 přepadla Pearl Harbor: „Probudili jsme spícího obra a přinutili ho udělat strašlivé rozhodnutí.“

Je tahle paralela na místě?

Možná víc, než se na první pohled zdá.

Trpělivost vyprchává

Američané zdánlivě stojí před delikátním úkolem: Ublížit nepříteli dost, ale zas ne až moc. Jinými slovy: napráskat troufalým uskupením v regionu, která jsou na Írán napojena. Zároveň se však nepustit do otevřeného střetu přímo se samotným Íránem, devadesátimilionovou velmocí pracující na jaderné bombě.

Říká to ostatně i samotný Joe Biden: „O širší válku mi nejde. Nemyslím si, že bychom ji potřebovali.“

Bude se však šéf Bílého domu opravdu držet tak při zdi, jak se běžně odhaduje?

Bezpečnostní expert Lukáš Visingr o tom pochybuje.

„Dá se předpokládat, že Američané teď budou pokračovat v úderech proti různým proíránským skupinám, kterých je v regionu spousta. Proti jemenským Hútiům, všelijakým milicím v Iráku, Sýrii a Libanonu. Nevylučoval bych ale ani skryté operace proti cílům přímo na území Íránu,“ tvrdí.

Co ona výše zmíněná delikátnost? Potřeba si Írán nenazlobit přespříliš?

„Je otázka, do jaké míry to je i nadále udržitelné,“ míní Visingr. „Pořád platí, že všechny ty milice a podobné organizace jsou na Íránu závislé. Některé mají míru autonomie vyšší, to je třeba případ Hútiů. Jiné jsou vyložené loutky Teheránu, jako Hizballáh nebo irácké milice. Bez Íránu by tahle síť každopádně nefungovala. Čím dál víc lidí proto chápe, že kořen zla je přímo v Teheránu. A že dokud se nevytrhne, budou problémy v regionu pokračovat dál a dál. Trpělivost s Íránem vyprchává. Jak v Americe, tak v Izraeli.“

Jak zasáhnout srdce temnoty

Pravdou je, že v USA narůstá počet především republikánských politiků, kteří Bidena za jeho přístup k současné situaci kritizují. Je podle nich málo rázný. Mají za to, že místo opatrného kličkování musí přijít otevřený úder přímo na srdce temnoty.

Ne na podružné periferie.

Na Írán.

„Je možné, že teď to ještě nepřijde. Podle mého je to ale pouze otázka času. Írán tak dlouho překračoval hranice myslitelného, a to i když pomineme zásobování Ruska municí či drony, že se už kdosi v nějaké chvíli prostě musí odhodlat k tvrdší reakci,“ myslí si Visingr. „Pokud bude snaha dát Střední Východ alespoň trochu do pořádku, pak to bez eliminace íránského režimu nepůjde.“

V analýzách respektovaných odborníků se přitom poslední dobou píše něco jiného: že přímý střet není momentálně ani v íránském, ani americkém zájmu.

Pro Teherán to dozajista platí. Sice možná pracuje na jaderné pumě, na velkou válku se silným protivníkem ovšem stále není zcela připraven. Těžce se vyrovnává jak s vlastními ekonomickými problémy, tak s dopady nedávných protirežimních nepokojů. Mnohem raději by se nyní soustředil na upevnění své dominance v regionu, na posílení vazeb s Moskvou.

Takže ano, Íránu tohle hašteření s ručením omezeným vyhovuje, o nic víc zatím nestojí.

Měla by však být zdrženlivost i Bidenovou prioritou?

Z jednoho úhlu pohledu ano – zanedlouho jej přece čekají prezidentské volby, a fiasko nebo nejisté vojenské dobrodružství si proto nemůže dovolit.

„Jenže co kdyby se mu íránský problém podařilo rychle vyřešit? To by mu pak směrem k volbám mohlo naopak hodně pomoci. Poskytlo by mu to auru úspěšného válečného vůdce,“ namítá Visingr. „Nepochybuji, že kdyby teď byl prezidentem Donald Trump, moc by se nerozmýšlel a Írán už by dávno nechal bombardovat.“

Řádění všehoschopné smečky

Takovému kroku i v podání rozvážnějšího Bidena nahrává často opomíjený fakt: íránský režim je podle Visingra křehčí, než vypadá. Diktaturu drží u moci Rada dohlížitelů a vedení revolučních gard. A pokud by se povedlo těchto 20-30 jedinců eliminovat, režim by se okamžitě zhroutil.

Co by následovalo?

V Íránu by pravděpodobně okamžitě vypukla občanská válka, ze které by v řádech týdnů či měsíců vzešla vítězně armáda. Jelikož se s revolučními gardami nemá v lásce, ráda by si s nimi vyřídila účty. Země by záhy skončila buď jako vojenská diktatura, nebo by se začala přetvářet v sekulární demokracii.

„Absolutním jackpotem by byla sekulární monarchie, pokud by povolali na trůn někoho z šáhova rodu (doslova král králů, tradiční titul íránských vládců - pozn. red.). Takový režim by chtěl mít se Západem co nejlepší vztahy,“ představuje si Visingr.

„Dnes je tomu bohužel jinak. Vyspělá a obdivuhodná země s naprosto fascinující kulturou, historií a tradicemi je nepřítelem Západu, protože ji ovládá smečka všehoschopných, antisemitských, islamistických zlořádů. Za šáha přitom Írán patřil k nejlepším spojencům Západu. Když se podíváte na fotky Teheránu ze 70. let, bylo to moderně působící město. Tehdy jste v něm viděl daleko víc minisukní než dnes v Berlíně.“

Stačí hadovi useknout hlavu

Současná íránská diplomacie hromuje, že americký útok na cíle v Sýrii a Iráku představuje strategickou chybu. Že se jím jen zvyšuje riziko eskalace konfliktu do celého regionu. Otevřená válka Západu s Íránem by byla proti čemukoliv, co jsme v posledních týdnech viděli, jistě ještě hrozivější. Byť by v ní Teherán neměl valné šance, měla by těžko odhadnutelné následky nejen pro něj a pro Střední Východ, ale i pro USA, vlastně pro celou západní civilizaci.

Visingr však znovu připomíná, že na ni ve výsledku ani dojít nemusí.

„Stačilo by před tím hadovi useknout hlavu. A íránské nebezpečí by se zhroutilo ze dne na den,“ myslí si.

O takovém řešení, už zmíněné eliminaci nejvyššího íránského vedení, se podle českého bezpečnostního experta nyní nepřemýšlí ani tak ve Washingtonu, jako spíš v Tel Avivu. Důvod je jasný: zdá se nesporné, že Íránci stáli i za říjnovým krvavým útokem Hamásu.

„A Izraelci neodpouštějí, nezapomínají. Vůbec by mě tedy nepřekvapilo, kdyby tenhle plán přijali za svůj. Neříkám, že to udělají dnes, zítra nebo za týden. V horizontu měsíců nebo jednotek let by ale k něčemu takovému mohlo dojít. Bylo by to přesně v jejich stylu,“ tvrdí Visingr.

Na konci roku 2022 jistý generál íránských revolučních gard s chutí popisoval, že Izrael lze do chaosu a zkázy uvrhnout jediným velkým pozemním útokem. Přesně k takovému masakru 7. října skutečně došlo, Izrael však stále žije. Na rozdíl od zmíněného generála, kterého Izraelci zlikvidovali při jednom z úderů proti íránským jednotkám v Sýrii.

„Z toho poznáte, že jdou cíleně po konkrétních lidech,“ upozorňuje Visingr. „Pokud někdo dokáže provést i operace, které se zdají nemožné, pak jsou to oni.“

Třeba si na tato slova brzy vzpomeneme při záběrech z Teheránu, kde už se zase budou nosit minisukně.

Přečtěte celý článek