před 1 měsíc
40
NÁZOR / Fanoušci Andreje Babiše, provázaní s dezinformační proruskou scénou, nemají zábrany. A jsou upřímní. Jejich srdce dosud, ještě 34 let po převratu, touží po socialismu, a vzhlíží k jeho hrdinům jako k polobohům. Momentálně Babišovi věrní resuscitují památku komunistického ministra obrany a později prezidenta Ludvíka Svobody, který měl značný podíl na vyhnání sudetských Němců. Válečném zločinu spáchaném českým národem, na který Babišovi vlastenci nadšeně odkazují.
Na facebookové stránce se přes několik sdílení, jak je u proruské scény zvykem, objevuje vizuální mem. Je na něm kus holuba (barvy bílé) a citát: „Válka je to nejhorší, co může lidstvo zažít. Válka je řezničina, nedůstojná lidského rodu. Největší a nejslavnější bitvu, kterou lidé mohou probojovat, je bitva za mír a za přátelství mezi národy.“ Podepsán Ludvík Svoboda.
Soudruh generál
Mladší čtenáři možná nevědí, kdo je ten nový svatý, ke kterému se začali modlit proruští sympatizanti Andreje Babiše. Ludvík Svoboda proslul především jako prezident normalizačního Československa, prezident, který kdysi přišel jako velitel československé armády bojující proti nacistům „z Buzuluku do Prahy.“ Tak se jmenuje kniha, propagandisticky prosovětsky popisující vznik a boje československé armády v Sovětském svazu za druhé světové války. Svobodovi vojáci došli ještě západněji – například se podíleli na masakru sudetských Němců v Postoloprtech. To byla největší masová vražda v České republice po skončení druhé světové války.
A neblahá role Ludvíka Svobody v letech 1945 – 1950 byla mnohem závažnější než prezidentování. Nahradil v křesle ministra národní obrany Jana Masaryka (ten ji zastával krátce v exilové vládě v letech 1944 – 1945 vedle funkce ministra zahraničí), a byl jedním z nejhlasitějších podporovatelů vyhnání sudetských Němců z Čech. Válečného zločinu z naší strany, ze kterého se Sudety nevzpamatovaly dodnes.
Ten citát je bizarní hned dvakrát. Největší zločiny Svobodovy armády byly spáchány v míru. Postoloprtský masakr i celé vyhnání sudetských Němců proběhly až po skončení druhé světové války. A komunistický „boj za mír“ byl za socialismu dokonce obsažen v politické anekdotě. Zněla: „Tady bude takovej boj za mír, že nezůstane kámen na kameni!“ Tyto skutečnosti však sympatizanti Andreje Babiše nevědí, a vědět nechtějí. A tak se Svoboda stává dalším velebeným velikánem proruské a nyní čím dál více probabišovské veřejnosti.
Soudruhu prezidente!
Nadšení, které Svobodův citát u fanoušků pana velkouzenáře vzbudil, by mohl být pro Babiše alarmující. Kdyby nebyl Ludvík Svoboda po smrti, možná by jej při příštích volbách porazil. Ale protože Svoboda již odešel na Věčný Ústřední Výbor Strany, nemusí se jej Andrej Babiš bát. Cituji dvojitá vyznání – vyznání hned dvěma exčlenům Komunistické strany Československa. Jednomu soudruhovi (Svobodovi) adresovaná, u druhého soudruha (Babiše) zveřejněná.
Naděžda Bieliková: „Generál Svoboda byl moudrý člověk. Snad nejlepší prezident. Čest jeho památce.“
Jitka Zemanová: „Proto si opravdu nezasloužíme to smetí. Národ, který v dávné minulosti uctíval své „BOHY,“ a v nich měl i svoji tradici a kořeny. Kterých si s úctou vážil. Řekněte prosím alespoň jednoho takového ze současnosti!?!“
Pavel Daněk: „CHLAP a frajer co uměl!“
Raďa Tomášek: „Také jsem zažil Pana! Presidenta Svobodu. Čest jeho památce. Bohužel současný PP mu nesahá ani po palce na nohou. Pan President Svoboda byl někdo pro Československý národ, díky! Pane presidente Svobodo, nezapomeneme.“ (gramatika v původním znění, pozn. red.)
Josef Randus: „Náš nejlepší prezident, nikdy nezapomenu. Čest jeho památce.“
FRantišek Svoboda: „Také jsem měl tu čest jako voják setkat se krátce a gen. Svobodou. Ten by určitě nepřistoupil na to, aby jsme dneska platili za zbraně 150 miliard korun, které dostaneme někdy za deset let. (věty bez souvislosti i v původním znění, pozn. red.)
Svobodobraní – díl druhý
Pak účet Blanka Jeřábková nasdílí vizuální mem, kde je vlevo nahoře fotografie Ludvíka Svobody s nápisem „Tento nám přinesl svobodu,“ vpravo dole pak fotografie prezidente Petra Pavla s nápisem „Tento nás vede do války.“ Jde o nepravdu, Ludvík Svoboda patřil k těm, kteří tomuto národu přinesli komunistickou nesvobodu. To je však detail, který příznivcům Andreje Babiše rozhodně nevadí. Copak se jejich idol Andrej někdy zdržuje s nějakou blbou pravdou? Reakce těch lidí jsou tristní.
Milan Kopal: „Pan president Svoboda byl frajer agent Pávek je trouba který neumí ještě mluvit!!!“
Tomáš Durdík: „To je, když tupouni volí podle držky. Teď musíme trpět všichni.“
Karel Kadlec: „Ten druhý v té válce nebyl, je to jen válečný štváč.“ (prezident Pavel v balkánských válkách, kde sloužil jako součást českých jednotek, mimo jiné pod minometnou palbou a s nasazením vlastního života zachránil životy 53 francouzských vojáků, pozn. red.)
Pavel Sejna: „Tohle není žádný prezident je to voják a vojákem zůstane. Prezident je pouze na papíře a vůbec se podle toho nechová.“
Reanimace komunismu přichází
Je vcelku komické, že v jedné diskusi je prezident Pavel haněn jednak za to, že není voják, neb nebyl ve válce, a zároveň ze to, že je voják. Je to taková Schrödingerova argumentace. Kdyby se nejednalo o důležitý a alarmující indikátor, bylo by to velmi komické. Pokud však takto vzpomínají na zlaté doby komunismu a jeho protagonisty voliči Andreje babiše, tedy ANO a Agrofertu, je to alarmující. Ti lidé otevřeně adorují socialismus, opěvují jeho oficiální hrdiny. Vzhledem k minulosti Andreje babiše to nepřekvapí. Ovšem vzhledem k budoucnosti této země je zpráva, že se za Babišem hlučně formují nostalgičtí fanoušci socialismu, velmi zlou novinou.
