Babišův boj proti Green Dealu je nesmyslný. Jeho plané sliby ohrožují Česko

před 2 týdny 41

KOMENTÁŘ / Rychle se blíží se volby do Evropského parlamentu a v debatě o Zelené dohodě se bohužel začínají prosazovat ty samé sliby o tom, že naše klimatické závazky není třeba plnit, od těch samých nezodpovědných politiků, kteří už v minulosti prokázali, že je nemyslí vážně. Sami totiž moc dobře vědí, že to je nesmysl. Přesto hazardují s budoucností naší země. Jako ministr zodpovědný za energetiku a průmysl bych rád vysvětlil proč.

Na odporu proti Zelené dohodě si kampaň postavil především Andrej Babiš a jeho hnutí ANO. Jenže to, na kolik to myslí vážně, jasně dokumentují jeho osobní kroky v pozici premiéra. V roce 2019 totiž schválil klimatické cíle vyplývající ze Zelené dohody a o rok později i jejich zpřísnění. Jeho ministr Richard Brabec následně v roce 2021 schválil Evropský právní rámec pro klima, který stanovil klimatické cíle jako právně závazné.

ANO vs. Green Deal ANO vs. Green Deal

ANO vs. Green Deal FOTO: Jozef Síkela / se souhlasem

FOTO: Jozef Síkela / se souhlasem

To, na kolik vážně myslí Andrej Babiš a jeho hnutí sliby bojovat proti Zelené dohodě, lze dovodit z toho, jak aktivní ve skutečnosti byli během jednání ostatních EU ministrů, kde se rozpracovávala opatření navazující na schválené klimatické cíle. Na velkou část z těchto jednání totiž vůbec nevyjeli a nechali se zastoupit svými podřízenými.

Vyjednávání o dopadech EU klimatických cílů na energetiku a průmysl měl za Česko na starosti jako ministr především Karel Havlíček. Ten ale v roce 2021 na více než polovinu jednání Rady ministrů poslal svůj zástup.

Zatímco ceny emisních povolenek rostly rekordním tempem, dal raději přednost předvolební kampani a v období od července do druhé poloviny října vynechal tři ministerské rady za sebou, které byly zaměřené na tehdy čerstvě představený soubor klimatických opatření Fit for 55.

Ano vs. Green Deal Ano vs. Green Deal

Ano vs. Green Deal FOTO: Jozef Síkela / se souhlasem

FOTO: Jozef Síkela / se souhlasem

29. září 2021 se v Bruselu sešli ministři zodpovědní za konkurenceschopnost, aby probrali novou EU průmyslovou strategii ve vztahu k nových klimatickým cílům. Karel Havlíček, který zde měl Česko zastupovat, objížděl v rámci předvolební kampaně Česko po boku Andreje Babiše a maďarského prezidenta Viktora Orbána.

Tento detail názorně ukazuje, že zatímco zodpovědní evropští politici tvrdě pracovali na opatřeních nutných ke splnění tohoto náročného úkolu, zástupci hnutí ANO objížděli Česko a přesvědčovali veřejnost, že není potřeba dělat nic zásadního. Plané sliby Andreje Babiše a jeho věrných ale mají konkrétní dopady na budoucnost naší země. 

Důsledky této naprosté nekompetence vidíme, když srovnáme Česko se zbytkem Evropy v rozvoji infrastruktury pro elektromobily, připravenosti na získání strategických investic do výroby nových technologií nutných v ekonomické transformaci nebo v rozvoji obnovitelných zdrojů energie.

Dlouho dopředu známou podmínkou Zelené dohody přitom byla právě proměna energetiky, která je zodpovědná za třetinu emisí. Dosáhnout schválených klimatických cílů tedy nepůjde bez toho, abychom si energie vyráběly ze zdrojů, které emisí produkují mnohem méně. Tedy především z těch obnovitelných.

Srovnání s Polskem ukazuje, že potřebná proměna energetiky v okolních zemích probíhala několik let, aniž by se s ní u nás vůbec začalo. Zatímco v roce 2014 v Polsku zajišťoval vítr a slunce necelých 5 procent celkové výroby elektřiny, dnes je 21 procent. U nás se podíl u těchto zdrojů zvýšil ve stejném období ze 3 procent na 5 procent. 

Protože minulá vláda slibovala veřejnosti, že tato proměna potřeba nebude, není divu, že ani nezaváděla opatření, která by k transformaci pomohla. Jenže mezitím – přesně podle dopředu jasných očekávání – začala růst cena emisních povolenek a s ní i cena elektřiny vyráběná z emisně náročných zdrojů, tedy především uhlí. Kartami v mezidobí ještě více zamíchaly důsledky ruské agrese proti Ukrajině.

Z hlediska výrobních nákladů je elektřina z obnovitelných zdrojů opravdu zdaleka nejlevnější. Abychom s jejich rozvojem pomohli, začali jsme ihned po nástupu připravovat opatření na zjednodušení povolování jejich instalace a na zefektivnění jejich využívání. 

Pětkrát jsme zvýšili limit výkonu nových elektráren využívajících obnovitelné zdroje, od kterého je nutné získat k jejich instalaci licenci. Zjednodušili jsme povolování i u větších obnovitelných zdrojů. Připravili jsme mezinárodně oceňovaný zákon pro sdílení elektřiny v rámci komunitní energetice.

Nyní máme v Poslanecké sněmovně novelu, která přinese modernizaci pravidel trhu s elektřinou tak, aby bylo využívání obnovitelných zdrojů efektivnější. A připravujeme také akcelerační zóny, ve kterých bude povolování nových zdrojů ještě jednodušší. Připravujeme také další navýšení limitu pro instalaci zdrojů bez licence z 50 kW na 100 kW.

Už během prvních dvou let naší vlády se více než třikrát zvýšil počet instalovaných fotovoltaických elektráren. Z našich informací vyplývá, že do roku 2030 se připojí další fotovoltaické elektrárny o výkonu až 19 GW. Pro srovnání – na konci roku byl výkon všech fotovoltaických elektráren v Česku okolo 3,5 GW.

To, co Andrej Babiš a jeho věrní zameškali, my nyní pracně doháním. To, že nyní předseda ANO tvrdí, že v roce 2019 nevěděl, co schvaluje, když odsouhlasil Zelenou dohodu, je buď naprostá lež nebo naprostá nekompetence. 

Cíl, aby se Evropa do roku 2050 stala klimaticky neutrálním kontinentem představuje náročný úkol pro několik generací a pokud si to Andrej Babiš nedovedl sám uvědomit, měl k dispozici nespočet vyjádření zástupců Evropské komise, kteří přesně to zdůrazňovali v téměř veškeré své komunikaci na téma Zelené dohody ještě před hlasováním.

Zelená dohoda a schválené klimatické cíle EU jsou realita od roku 2019, kdy je schválil Andrej Babiš. Ten se ale úplně vykašlal na to, aby dělal něco pro jejich splnění. Do nutných opatření jsme se pustili až my. 

Pro srovnání – Karel Havlíček připravil jednu jedinou novelu energetického zákona, která navíc pouze upravovala pravomoci ERÚ, my jsme připravili novel energetického zákona už sedm. 

Přesto důsledky toho předešlého nic nedělání bohužel dobře vidíme a je jasné, že tuto několikaletou ztrátu budeme dohánět velmi obtížně. Znamená to ale především to, že musíme na úkolu, který jsme si sami dali, nadále pracovat naplno. Ne že se máme vracet k přesvědčení, že není třeba dělat vůbec nic.

Autor je ministr průmyslu a obchodu za hnutí STAN

Přečtěte celý článek