Bát se vyjádřit nedůvěru vládě kvůli strachu z prezidenta republiky by byl příznak té největší patologie

1 měsíc starý 26

Koalice Spolu a koalice Pirátů a hnutí STAN minulý týden oznámily, že na začátku června vyvolají hlasování o nedůvěře vládě Andreje Babiše. Je pozoruhodné, kolik kritiků jejich záměr má, i to, kdo všechno mezi ně patří. Přitom důvodů pro vyjádření nedůvěry Babišově vládě je bezpočet a opoziční strany mají naprosté právo tohle hlasování vyvolat, pokud se domnívají, že kabinet důvěru dolní komory parlamentu ztratil a neměl by už nadále vládnout. V případě, že by opozice od hlasování upustila ze strachu z toho, co může udělat prezident Miloš Zeman, přestože si celou dobu nepřeje nic jiného než konec vlády Andreje Babiše, znamenalo by to, že se nechala zatlačit do kouta.

V aktuálním volebním období se odehrála celkem dvě hlasování o vyslovení nedůvěry Babišově vládě. První se uskutečnilo 23. listopadu 2018 a bylo spojené se zavlečením premiérova syna Andreje Babiše mladšího na Krym, druhé se konalo 27. června 2019 a týkalo se Babišova střetu zájmů a v té době probíhajících protibabišovských demonstrací. Od té doby se toho stalo opravdu hodně a důvodů pro vyvolání dalšího takového hlasování přibylo: především selhání vlády v řešení pandemie koronaviru, ale třeba také nejasnosti kolem cesty ministra vnitra a vicepremiéra Jana Hamáčka do Moskvy.

Dále čtěte

()

Babišova a Zemanova garnitura pořádá již léta frontální útok na demokracii. Budeme ji bránit novinami

Redakce internetového deníku FORUM 24 dnes oznámila, že se rozšiřuje a uvede na trh nové médium. Tištěný novinový týdeník, který bude vycházet ...

číst článek »

Přesto ve veřejném prostoru zaznívají různé hlasy, které opoziční strany od jejich záměru zrazují a kritizují je. V první řadě zdůrazňují všemožné scénáře, které mohou nastat, když sněmovna vládě nedůvěru vyjádří, a upozorňují na to, že výsledkem může být ještě něco horšího, než to, co máme dnes. A zároveň poukazují na to, že dvojice koalic nemá vůbec v rukou to, jak to celé dopadne, a nemá připravený ani žádný plán, jak by v případě vyjádření nedůvěry Babišovu kabinetu dále postupovala.

Politický komentátor a mediální poradce Martin Schmarcz k tomu na serveru Info.cz napsal: „Poslouchali jste tiskovou konferenci, na níž lídři pěti opozičních stran oznamovali svůj úmysl? Nemáte pocit, že přes všechna silná slova o tom, jak už je toho opravdu dost, něco podstatného, ba zásadního, nezaznělo? Jistě: ani zmínka, ani náznak, co si se svým případným vítězstvím Spolu a Piráti-STAN počnou a jak tím pomohou občanům. Protože nepočnou a nepomohou. Vše bude řídit někdo jiný,“ zdůraznil Schmarcz.

A dodal: „Opozice toho o důvodech pro vyjádření nedůvěry vládě říká hodně, ale obsahově to všechno lze zestručnit na tři krátká slova ,jde o symbol. Proč opozičníci nenabídnou občanům také něco reálného? Protože nic takového neexistuje a není sebemenší šance, že by po demisi vlády ,bylo líp. Všichni si budeme přát, aby nebylo ještě hůř. V nejlepším věci zůstanou při starém a kabinet v tomto složení dovládne do voleb. I tak ale bude moci Babiš nahnat nějaké body tvrzením, že opozice lační po moci a destabilizuje zemi.“

Vůle poslanecké sněmovny

Schmarcz tak vykresluje obraz opozičních stran, které jsou bezmocné a jejich možnosti jsou zúžené pouze na dvě varianty: buď zařadit zpátečku a od záměru vyvolat hlasování o nedůvěře vládě odstoupit, nebo být ve vleku událostí a toho, co udělá někdo jiný. Těch možností je ale samozřejmě více. Jde jen o to, mít dostatek invence je vymyslet a dost vůle na to je prosadit.

Klíčové je získat pro nějaké řešení širokou podporu v poslanecké sněmovně a společně vytvořit na prezidenta dostatečně silný tlak, aby vůli dolní komory parlamentu respektoval a nemohl ji ignorovat. Stále ještě je čas na to, něco takového domluvit a připravit a především hledat cesty a nástroje, jak hlavu státu přimět k tomu, aby si vůli sněmovny nedovolila popřít.

Jednou z možných variant by mohla být neutrální úřednická vláda, kterou by ale nedával dohromady prezident, nýbrž na které by vznikla širší dohoda v poslanecké sněmovně a jejímž hlavním úkolem by bylo překlenout čas do nástupu nové vlády vzniklé na základě výsledku nadcházejících voleb. Takový úkol samozřejmě není jednoduchý, rozhodně však není nemožný. Naopak čím reálnější bude vyslovení nedůvěry Babišově vládě, tím by mohla být v dolní komoře větší ochota se na nějakém řešení domluvit a nenechat volný prostor Miloši Zemanovi.

Michal Hašek a jeho vláda

Ještě o něco dál než Schmarcz pak v Hospodářských novinách zašel Petr Honzejk, když se vyjádřil následovně: „Lidé z koalice Spolu a nově i Piráti se Starosty sice tvrdí, že se vlastně nic nezmění, protože Babišovu vládu Zeman ovládá už teď. To je ovšem pravda jen částečně. Dovedete si například představit, že by Zemanova vláda, ve které by byl premiérem dejme tomu Michal Hašek a ministrem zahraničí Jan Kavan, vyhostila osmnáct ruských špionů?“

Dále čtěte

Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) a ministryně financí Alena Schillerová (ANO) (ČTK)

Maláčová přišla s důchodovou reformou, která je výsměchem. Pochopila to i Schillerová

Ministryně práce a sociálních věcí a místopředsedkyně sociální demokracie Jana Maláčová se minulý týden pochlubila tím, že poslala na vládu návrh ...

číst článek »

Vždycky je možné strašit a odrazovat tím, že není možné dělat nic, protože cokoli uděláte, může vést ještě k horším výsledkům, než kdybyste neudělali nic. Takové uvažování je ovšem od základu chybné. Pokud víte, že je u moci vláda, která je špatná, je na místě udělat vše proto, aby nám vládnout přestala, a zároveň se maximálně přičinit o to, aby nepřišlo něco horšího. Přitom však platí jedna věc: to horší může přijít vždycky. A to dokonce i tehdy, když v obavě ze zhoršení situace neuděláte vůbec nic. Jediná možnost zkrátka je napravovat to špatné, co je, a dělat vše proto, aby to bylo nahrazeno něčím lepším.

Honzejk svůj text končí takto: „Koalice Spolu a Piráti/STAN říká, že v normální zemi, kde vláda ztratí důvěru, je povinnost opozice nedůvěru vyslovit. To je pravda. Jenže taky je pravda, že opozice to v normálních zemích dělá proto, aby se situace zlepšila. My za panování Miloše Zemana normální zemí nejsme, situace po vyslovení nedůvěry vládě buď zůstane stejná, nebo se výrazně zhorší. Z čehož plyne jediné: touha opozice předvést se před voliči honbou za symbolickým skalpem Andreje Babiše se s politickou racionalitou příliš nepotkala.“

Petr Honzejk ale opomíjí tu nejvíce očividnou možnost, kterou opozice má a o kterou jí přece od základu také jde: udělat z České republiky zase znovu normální zemi. Aby toho dosáhla, nesmí se nechat vmanévrovat do situace, kdy si ze strachu z prezidenta nemůže dovolit ani vyjádřit nedůvěru vládě. Naopak musí jít do ofenzívy a zkrátka nepřipustit, aby Miloš Zeman udělal premiéra například z Michala Haška nebo z nějakého jiného svého oddaného služebníka, pokud to bude v rozporu s vůlí poslanecké sněmovny. Ta jednoduše řečeno musí být pánem situace a musí najít cestu, jak toho dosáhnout: to je totiž v parlamentní demokracii normální.

Zdroj