„Bez nich bych skončila v ústavu.“ Sehnat pečovatele mimo větší města je velmi obtížné

před 2 týdny 35

Je krátce před polednem, když přicházíme s pečovatelem na návštěvu do bytu na pražském Smíchově za Marií Hradeckou. Brzy jí bude 97 let.

„Pan Miroslav je opravdu zlatý člověk. Strašně jsem si na něj zvykla. Když vás má někdo rád a vy máte rádi jeho, i ta každodenní fyzická bolest se dá lépe snést,“ vítá nás. Pečovatel Miroslav Cejnar za ní chodí dvakrát týdně, aby jí pomohl s činnostmi, které už ona nezvládá.

Hned ve dveřích má na něj první prosbu: zkontrolovat, kolik má ještě kreditu na mobilu. A podává mu tisícikorunu, aby raději ještě další kredit dokoupil.

Po světlém a čistém bytě se pohybuje pomocí chodítka. V předním košíčku má mobil a ostatní důležité věci, které potřebuje mít pořád u sebe.

„Ta hodina a půl, kterou tu pan Miroslav je, vždycky rychle uteče. Většina návštěvy často padne na pochůzky. Například nákupy v supermarketu trvají hodinu a skoro celý čas je tak pryč,“ říká.

Pečovatelskou službu, kterou pro ni zajišťuje organizace Život 90, využívá už osm let. Když se tehdy vrátila po operaci domů, bylo jasné, že se bez pravidelné pomoci už neobejde. „Kdyby nebylo téhle služby, už bych dávno

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přečtěte celý článek