Bohdan Pomahač vrací lidem tváře i původní životy. Špičkový chirurg slaví padesát let

1 měsíc starý 6

„Obličej je nesmírně zajímavá část těla, která mě fascinuje. Nejde tam jen o to navrátit pacientovi lidskou podobu, ale také o to, abychom mu jen nenasadili masku. Aby se dokázal usmát, najíst, aby cítil,“ vysvětlil před lety Bohdan Pomahač v rozhovoru pro Mladou frontu DNES, proč se vlastně pustil do transplantace obličeje. Cestu mu k tomu otevřely nejen zkušenosti, které jako chirurg nasbíral při rekonstrukčních operacích, ale také první francouzský pokus s podobnou operací v roce 2005.

„A to byl ten bod, kdy jsem si říkal, že to je trochu šílenství. Každý se bojí toho, co nezná, ale proč to nezkusit,“ vzpomínal také Pomahač, který v Bostonu ochotně zaskakoval za starší kolegy, jimž už se nechtělo operovat po nocích či na konci týdne. Pracovitostí je ale proslulý i v současné funkci šéfa transplantačního oddělení na bostonské Brigham and Women's Hospital, která spadá pod slavnou Harvardovu univerzitu (zde Pohamač také vyučuje).

„Mám v sobě nějakého červíka, který mi nedovolí spokojit se s tím, že jdu do práce, odvedu své penzum a jdu domů. To by mi nestačilo,“ svěřil se před pár lety lékař, který v době svých amerických začátků trávil v nemocnici celé dny, výjimkou nebylo ani 72 hodin v kuse. Odchodu do Ameriky, kam jej následovala i jeho současná manželka, nikdy nelitoval. Kariéru za oceánem, kam poprvé nahlédl už jako medik během stáže, si Pomahač vybral zejména kvůli způsobu vzdělávání mladých lékařů.

Lékařem v USA

Vnímá přitom, že zdravotnictví ve Spojených státech bojuje s řadou problémů, například vysokými poplatky nebo cenami operací a dalších zákroků. Pokud se ale mluví o přípravě lékařů, podle Pomahače nemají Státy konkurenci.

„Mladí lékaři mají svobodnou volbu ve výběru délky postgraduálního vzdělávání a zároveň možnost účastnit se operací, které jsou schopni zvládnout,“ řekl například ostravský rodák, který v Bostonu začínal v 26 letech nejprve v laboratoři zabývající se genovým transferem do kožních buněk.

Začátky byly tvrdé, Pomahač po letech už s úsměvem vzpomínal třeba na první bydlení prolezlé šváby, kterých se marně snažil zbavit zimou nebo světlem. V té době také trávil v práci desítky hodin v kuse - což už dnes podle jeho slov není v USA možné - a usínal, kdykoli si někde mimo nemocnici sedl, třeba i v divadle. Úsilí se ale vyplatilo, časem český lékař získal místo na klinice plastické chirurgie a mohl konečně začít dělat „práci, která ho naplňuje“.

Bohdan Pomahač byl hostem pořadu Hyde Park Civilizace:

Z Olomouce na Harvard

O dráze chirurga uvažoval už od samých počátků studia medicíny, zprvu ovšem přemýšlel o neurochirurgii nebo operacích srdce. Neurochirurgie mu ale během stáže v ostravské nemocnici příliš „nesedla“, na kardiochirurgii ho „zase zklamalo, že je jedna operace jako druhá, žádná velká invence“. Nakonec se tedy rozhodl pro chirurgii plastickou, byť ta se v Olomouci za jeho studií příliš neučila, byla jen okrajovou součástí státnice z chirurgie. Pořádně se k ní tak dostal teprve v Americe.

Někdejší nadaný šachista a otec dvou dětí, které už jsou doma spíše v USA, má dnes za sebou tisíce operací, několik z nich se ale vymyká rutině. Známé jsou hlavně transplantace obličeje - první provedl Pomahač se svým týmem v březnu 2011 a zatím poslední desátou (což byla druhá transplantace stejné pacientce) koncem loňského léta. Kromě toho se pokouší také o transplantace končetin, zatím se mu to povedlo v případě paží, uvažuje i o transplantaci nohou.

Profesor Harvardovy univerzity Pomahač dostal za svou práci řadu ocenění, mimo jiné od České transplantační nadace (2012), dostal i Cenu Neuron za přínos světové vědě v oblasti medicíny (2014). V roce 2015 mu pak prezident Miloš Zeman udělil Medaili Za zásluhy. 

Zdroj