Brexit jako katalyzátor. Litva se po něm stala globální velmocí finančních technologií

Ještě před rokem 2016 byl centrem rychle se rozvíjejících nových technologických společností a zvláště těch finančních Londýn. Výsledky britského referenda o vystoupení z Evropské unie tím vším otřásly. Brexit znamenal pro mnohé komplikace, pro jiné ale taky příležitost. Využila ji například Litva, která se stala globální velmocí finančních technologií.

EUROSERIÁL Vilnius 14:00 21. dubna 2024

„Myslím, že jsem celý ten proces zažil, byl jsem jeho součástí a dnes je součástí mých zkušeností,“ říká Marius Galdikas. Scházíme se spolu v sídle finanční platformy pro online podnikání ConnectPay, jejíž je výkonným ředitelem.

„Pracovat v technologiích jsem začal ještě na univerzitě a pohltilo mě to. Chtěl jsem víc. V prvním startupu jsem začal pracovat, tuším, v roce 2008. Technologie, práce s klienty, poskytování služeb zákazníkům z opravdu velkých společností ve Spojených státech,“ popisuje ve zkratce své dvacetileté působení v technologiích a startupech.

Účastnil se i projektů, které ve výsledku neuspěly. Ale pracoval i v Silicon Valley, v globálním centru technologií a inovací. „A pak jsem se, přirozeně, po několika letech práce u Western Union, učení se a zjišťování, jak finanční služby fungují ve světě, rozhodl dělat tohle, ConnectPay. A zase vytvářím produkt pro firmy.“

Snižovat a zkracovat

Brexit, tedy konečný odchod Velké Británie z Evropské unie v roce 2020, zažil už zpátky v Litvě ve fintechu. „Pro ConnectPay to byla ztráta, protože náš trh se zmenšil. Myslím, že konkrétně nám to nic nedalo, možná to posílilo konkurenci, prostředí se fragmentovalo. Najednou jsme se museli rozhodnout, jestli žádat o druhou licenci, pro Velkou Británii. To by znamenalo další výdaje. Proto v současnosti nemáme pro Británii licenci.“

Brexit jako ztrátu trhu popisuje i spoluzakladatel alternativní bankovní platformy Bankera Darius Kalikauskas. „Velká Británie je obrovský trh a díky členství v Evropské unii licence udělená v jakékoliv členské zemi platila i tam. Vystoupení z unie to změnilo.“

Připomíná, že zisk britské licence je spojený s vysokými výdaji. Potřeba je taky stále zastoupení v dané zemi. Stejně tak ale ztratily britské firmy automatický přístup na unijní trh.

Zatímco pro litevské startupy a fintechy, které se často na britský trh orientovaly jako na jeden velký významný trh, znamenal brexit ztrátu, Litva ho podle odborníka na go-to-market strategie startupů a technologických společností Jindřicha Benka přijala jako příležitost. „Najednou se čekalo, kam všechny ty primárně finanční firmy a finanční startupy půjdou, když najednou ta licence, kterou mají ve Velké Británii, nebude platná pro celou Evropu.“

Benko, který má zkušenosti s několika litevskými startupy včetně například bankovní platformy Kevin, tehdy působil v irském Dublinu. Ten je sídlem pro velké americké firmy, které v něm mají své centrály. Proto se nabízel jako jeden z vhodných cílů pro přesídlení nebo založení unijní pobočky. O slovo se hlásily taky Amsterdam, Frankfurt, Paříž. „A Litva pracovala tak na pozadí, moc se o tom nemluvilo, ale provedla několik kroků, které tomu jejímu úspěchu u firem nakonec pomohly.“

Vláda například zavedla daňové úlevy, zavedla jednu z nejnižších sazeb daně právnických osob v Evropě, zapracovala na regulacích finančních institucí. „Litva vlastně zkrátila proces udělení licence pro jakékoliv finanční služby někam ke třem měsícům. Pro představu, u nás je to třináct až patnáct měsíců. To je dvojnásobek evropského průměru a je to vůbec nejdelší doba procesu v celé Evropské unii,“ popisuje Benko.

Podle dat z roku 2022 je v Litvě, která má 2,83 milionu obyvatel, 265 fintechových startupů a 147 z nich se zabývá platebními službami. To je nejvíce v Evropě. Pro porovnání: ve Francii, která má 68 milionů obyvatel, sídlí 90 fintechových startupů a v Česku jich je 16.

Počet vydaných licencí v Litvě je podle Jindřicha Benka unikátní. „Je to přesně tím, že jak se Litva rozhodla zjednodušit cestu k získání licence, tak spousta firem z celé Evropy si raději udělá sídlo v Litvě a licenci získá v Litvě. Bavil jsem se i se spoustou startupů v Čechách a zakladatelé říkají: ‚My se tady už rok snažíme získat licenci. Už jsme při tom utratili miliony korun za právníky a další různé náležitosti a od České národní banky nejsme schopní dostat vyjádření.‘ Ty peníze jsou jedna věc, ale ten čas je to důležité.“

Litva přitom patří podle Basilejského institutu mezi země s nejnižším rizikem praní špinavých peněz a financování terorismu. Dokonce usilovala o to, aby nový Evropský úřad proti praní špinavých peněz sídlil ve Vilniusu. Tento souboj nakonec prohrála s německým Frankfurtem.

 „Litva taky umožnila vznik něčeho, čemu se regulátory přezdívá sandbox (nástroj k uplatňování regulatorních požadavků pro vývoj aplikací a služeb – pozn. red.), takové pískoviště, kde si firmy můžou testovat své služby a produkty pod dohledem regulátora. V tomto případě pod dohledem litevské Národní banky. Tam si můžou doladit všechny věci, které by při ostrém startu mohly selhat,“ dodává Benko.

Prostředí se přizpůsobuje

Litva se na úlohu evropské startupové a globální fintechové mocnosti připravovala dávno před brexitem. Na začátku se profilovala jako evropské nearshoringové centrum pro technologické společnosti ze západní Evropy a Spojených států. A byla v tom úspěšná. Přestěhovaly se do ní, nebo si v ní otevřely kanceláře i opravdu velké finanční instituce jako Western Union a Danske Bank.

V té době postupně nejen přizpůsobovala své úřední postupy, aby byla otevřenější už nově přicházejícím nebo nově vznikajícím společnostem, ale taky začala mít na trhu dostatek lidí se zkušenostmi v technologiích. Poptávce se přizpůsobily i univerzity, které zareagovaly například nabídkou studia finančních technologií. Navíc s mnoha rozvíjejícími se projekty uzavřely spolupráci.

„Před sedmi lety bylo docela obtížné najít tu člověka, který rozumí tomu, jak fungují mezinárodní platby, co je SAP, co je SWIFT, mluvím o technologické stránce věci. Dnes už to není tak složité,“ říká Kalikauskas s tím, že se lidé zaměřující na práci v technologiích stále profesionalizují a třeba i úzce specializují.

„Dnes je tu mnoho talentovaných lidí, lidí, kteří mají zkušenosti s finančními technologiemi a službami,“ říká Marius Galdikas. Podle Jindřicha Benka jsou navíc tito lidé takzvaně levnější, než pracovníci na západě. Ty ale často firmy v Litvě lákají na manažerské pozice, aby mohly zkušenosti předávat dál.

A konečně, podle Dariuse Kalikauskase Vilnius nabízí příchozím ze zahraničí vyrovnanější rozložení práce a volného času. Město menší než Londýn, Paříž nebo Frankfurt stále nabízí dobrou životní úroveň, navíc se stále rozvíjí.

„Není přeplněné, je bezpečné, je levnější a přitom pořád nabízí profesní růst i výzvy v oboru, kterým by pracovníci v technologiích čelili v jakémkoliv jiném technologickém centru v Evropě,“ vyjmenovává výhody života v litevské metropoli. Sedíme přitom v kanceláři společnosti, která sídlí v centru na pěší zóně, jen kousek od katedrály a Paláce litevských knížat. Z okna máme přes vršek čerstvě se zelenajících stromů výhled na Litevskou banku naproti a u vchodu v přízemí kočičí kavárnu.

Litva obecně patří mezi pět unijních států, jejichž obyvatelé mají v souvislosti s kvalitou života nejoptimističtější názor. Růst životního standardu často spojují s členstvím v Evropské unii a podle Litevské veřejnoprávní televize LRT se to projeví ve volební účasti v červnových europarlamentních volbách.

V těch v roce 2019 získal nejvíce hlasů středopravicový křesťansko-demokratický Svaz vlasti, který patří do evropské frakce EPP, následován Sociální demokracií (frakce PES). Další čtyři strany zahrnující liberály i populisty. Letošní výsledek může do velké míry ovlivnit fakt, že volby do Evropského parlamentu nebudou současně s prezidentskými volbami konanými o měsíc dřív.

Kateřina Havlíková