před 3 týdny
32
Čas od času můžete i u nás na webu narazit na informaci o tom, že v některých městech dojde k zákazu používání telefonů, např. na veřejnosti. Jenže to, co se nyní děje ve Velké Británii, nemá na celém světě obdoby. Tato země totiž zvažuje zákaz prodeje smartphonů dětem do 16 let, zejména kvůli jejich závislosti na technologiích a sociálních sítí. Návrh kvituje velká část veřejnosti, třeba i proto, že existují hmatatelné důkazy o tom, že smartphony stojí za několika dětskými životy...
Na světě se množí zákony a pravidla, která zakazují nebo omezují dětem do určitého věku používání smartphonů. Celosvětová pravidla však neexistují, vznikají jen maximálně na úrovni států
Britové zvažují zákaz prodeje smartphonů dětem do 16 let, což by je dalo na stejnou úroveň jako je pití alkoholu nebo kouření. Jenže je to jen kapka v moři, protože zákon nemá dětem zakazovat fyzické používání smartphonů. A zatímco před lety byly podobné návrhy na omezení používání smartphonů dětmi hodně diskutabilní, v poslední době tento trend nabral na síle. Pro mnohé je skutečně mobilní telefon, resp. jeho obsah, brán jako „droga“, bez které se děti neobejdou. Jenže nadměrně používání smartphonu vzbuzuje obavy o zdraví, vývoj a vzdělání mladých lidí, kteří už od svého dětství nedají telefon z ruky.
Dobrý sluha, zlý pán
Smartphone je s námi na každém kroku. Usínáme v jeho blízkosti, je často první věcí, na kterou sáhneme, když se vzbudíme. Pro mnohé je hned ráno důležité rychle „projet“ sociální sítě, rychle odpovědět na zprávy doručené v noci, a zjistit, co je kde nového. Telefony se stávají středobodem našeho zájmu. Když není co dělat, sáhneme po telefonu, a to často i v blízkosti někoho jiného. Jenže u smartphonu se ponoříme do virtuálního světa, aniž bychom vnímali živou konverzaci s reálnými osobami. A zvláště pro děti je únik do digitálního světa tak snadný...
Regulace smartphonů ve školách je krok správným směrem, v soukromí je to zatím na rodičích
Smartphone má mnohé využití, jenže všeho moc škodí. Zvláště u dětí. Oborníci poukazují na to, že závislost na telefonu je jako každá jiná. U těch, kteří nedokáží v noci odložit telefon před spaním, přispívá k téměř chronické únavě, která vede k dalším problémům. Děti se nesoustředí, mají emoční výkyvy, ale vhledem k neustálému zapojení do světa sociálních sítí také často i deprese. Z dlouhodobého sledování displejů může bolet hlava, děti mohou mít vysokou hladinu stresu a spoustu dalších zdravotních problémů, např. problémy se spaním nebo stravovací extrémy. Na nástrahy online světa mnohdy nejsou připraveny...
Na světě existuje celá spousta skupin, která bojuje proti používání telefonů u dětí, ovšem až v těchto dnech jim svitla naděje. Velká Británie totiž vážně zvažuje, že zakáže prodej telefonů těm kterým ještě nebylo 16 let. Jenže to tak trochu vypadá jako výkřik do tmy, protože tak mladí si smartphony nekupují za své, a na pořízení tarifů existují věková omezení. Navrhovaná regulace neřeší, když smartphone dětem pořídí rodiče, minimálně však rozproudila diskusi. Přeneseně by tyto zákony mohly znamenat, že by mladší 16 let vůbec nesměli používat smartphony. Jenže tato formulace ve výhledu zákona zatím chybí...
Čína je v omezení telefonů nejdále
V USA existuje spousta případů, v nichž rodiče žalovaly společnosti sociálních sítí a tvrdili, že jejich produkty poškodily zdraví dětí. V Británii je nejaktivnější matka nedávno zavražděné dívky, která lobuje za zavedení plošného zákazu smartphonů pro mladší 16 let. Pokud potřebují telefon, aby se spojili s rodiči, vystačí si s „hloupým“ modelem bez mobilních dat.
Řada států již zavedla zákaz telefonování a používání smartphonů ve školách, a to v různých podobách. Některé školy umisťují telefony do speciálních zamykacích „pouzder“ se zámkem, jinde se telefony odevzdávají učitelům (a dostanou je po vyučování), umístí do skřínek v šatně nebo naopak mohou zůstat (ve vypnutém stavu) v batohu dítěte.
Na Slovensku se v těchto dnech připravuje plošný zákaz používání mobilních telefonů na základních školách. Podobné zákazy už dnes platí ve Velké Británii, Francii nebo ve Švédsku. V Česku je omezení používání telefonů v gesci ředitelů škol, kteří mohou patřičná pravidla (omezení či úplný zákaz) zanést do školního řádu. Už vloni přitom vyzvalo UNSECO k tomu, aby se telefony zakázaly ve školách po celém světě.
V USA se na školách už několik let testují tato pouzdra. Při příchodu do školy je zaměstnanec uzamkne, a při odchodu (nebo ve speciálních zónách) zase odemkne
Nejdále je v omezení používání chytrých telefonů Čína. Státní aparát omezuje používání smartphonů u dětí na 40 minut denně (ve věku do osmi let). Ti, kterým ještě nebylo 16, mají limit stanovený na hodinu denně. Mezi 16 a 17 roky je limit dvouhodinový. Připočíst k tomu musíme i zákaz nočního hraní online her či omezení vycházení po 22 hodině. Čína evidentně ví, co dělá, protože by se jí jinak gamblerství a závislost dětí na smartphonech zřejmě jinak vymkla z rukou.
Avizovaný plošný zákaz (nákupu) smartphonů pro určitou věkovou skupinu je ale něco, co tu ještě nebylo. A předchozí roky ukázaly, že je tato regulace potřeba, protože si děti mohou na telefonu vyvinou závislost.
Závislost, která má své jméno
Závislosti na mobilním telefonu se říká nomophobie (No Mobile Phone Phobia), tedy strach z toho, že nemáte mobilní telefon právě teď u sebe, popř. jej aktuálně nepoužíváte. Závislé dítě následně vykazuje fyzické i psychické symptomy abstinence. Navíc se stále častěji ukazuje souvislost mezi využíváním telefonů a poklesu IQ či již zmiňované poruchy soustředění, nižší slovní zásoby u dětí, horší schopnosti vyjadřování, apod.
Sociální sítě jsou pro děti velkým lákadlem. A těžko se divit, když ani my dospělí jim často nedokážeme odolat...
Podle britské zprávy Ofcom z roku 2022 má smartphone až 91 procent dětí ve věku 11 let. V devíti letech je to 41 % dětí, a už to samo o sobě je alarmující číslo. Je to však něco, k čemuž přispěli, nejen jejich rodiče, ale také tlak okolí.
Právě dětem často připadnou starší vysloužilé mobily, a tak u nich není používání smartphonů často spjato s úvodní vyšší investicí. Jenže, zatímco dříve byli z kolektivu vytlačeni ti, kteří nešli s davem (neměli céčka, značkové oblečení, tamagoči nebo si zde představte cokoliv, co bylo v určitou chvíli „trendy“ a „cool“), dnes platí to stejné o smartphonech. „Mají je všichni, tak já musím taky.“ Tlak dětí na to, aby měli smartphone, protože jej mají všichni ve třídě, se pak předává na rodiče, kteří samozřejmě nechtějí, aby byl jejich potomek na okraji kolektivu.
Smartphone v rukou dětí může plnit i úlohu toho, že se děti zabaví, aby se jim rodiče nemuseli věnovat. Tradiční výmluvou je nedostatek času, a tak se smartphone poměrně snadno dostává do hry.
Právě na tuto „nutnost“ mít telefon cílí návrh zákona ve Velké Británii, který by pomohl rodičům, kteří by se při nepovolení smartphonu mohli konečně o něco opřít. Jenže, pokud bude skutečně jen omezovat pořízení telefonů dětem pod 16 let, sám o sobě toho nezmůže, když jsou už teď smartphony v populaci dětí natolik rozšířené.
Restrikce nemusí pomoci
Konkrétně ve Velké Británii s návrhem omezení smartphonů souhlasí většina dotázaných rodičů. Průzkum organizace Parentkind ukázal, že 58 % rodičů podporuje vládní zákaz a více než 80 % považuje chytré telefony za škodlivé pro děti a mladé lidi. Podle odborníků však plošný zákaz smartphonů nezaručuje, že by byl v praxi nějak extrémně účinný. Podle odpůrců nemůže stát pomáhat s hlídáním dětí, omezení webových stránek a aplikací má být jen na rodičích. Dokonce i zastánci internetové bezpečnosti jsou spíše zdrženliví. Co se vyřeší tím, když se děti přesunou k větším displejům počítačů?
Problémem v konečném důsledku nemusí být jen samotné smartphony, ale spíše obsah, který je díky nim kdykoliv k dispozici. Problémem jsou zejména sociální sítě, které dokáží (nejen) děti doslova vtáhnout do děje, a důmyslnými mechanismy včetně „nekonečného“ rolování nabízet v řádu hodin stále další a další obsah. Pode Iana Russela, jehož dcera si po dlouhodobém sledování online obsahu týkající se sebepoškozování sáhla na život, sociální sítě stále zobrazují nebezpečný obsah milionům lidí. Regulace u nich do jisté míry proběhla, ale rozhodně nebyla dostatečná.
Globální odezva na sociální sítě je nyní hlasitější, než dříve. Např. guvernér americké Floridy, Ron DeSantis, koncem března podepsal zákon, který zakazuje sociální sítě mladším 14 let. Globální sítě navíc musí smazat všechny profily těchto dětí. V americkém Utahu zase mladší 18 let nemohou používat sociální stě mezi půl jedenáctou večerní a půl sedmou ranní. Francie zase po sociálních sítích vyžaduje, aby vyžadovaly kontrolu věku při registraci. U dětí pod 15 let navíc vyžaduje i souhlas rodičů. EU jako celek zakázala cílení reklam na děti, ale nějaká globální univerzální pravidla stále chybí.
Nejsou nakonec smartphony jen „druhořadým“ problémem?
Neměl bychom začít spíše u sebe?
Počet smartphonů v oběhu je natolik výrazný, že podle mnohých nemá smysl řešit plošné zákazy, ale spíše děti vzdělávat, jak telefony používat bezpečně a rozumně. Doba, kdy by zákazy vyřešily všechno, je nenávratně pryč. Problémem je však to, jak děti zbavit dosavadních špatných návyků. A to se nevyřeší ze dne na den. Jenže také se musíme ptát, zda při nadužívání telefonů nezačít rovnou u sebe. U dospělých...
Když se od telefonů často neodtrhnou ani dospělí, jak můžeme chtít to stejné po dětech? Problémem nemusí být telefony jako takové, ale obsah, který zpřístupní...
Možná i někteří z vás smazali z mobilu aplikaci, aby se k ní po pár dnech vrátili. Omezili využití mobilních dat či času stráveného na internetu, jenže stiskem jednoho tlačítka všechny tyto „soft filtry“ zase zmizí. Telefony bereme do ruky prakticky neustále, v roce 2018 jsme je odemykali v průměru 28× denně, a troufáme si tvrdit, že tento průměr za poslední roky hodně narostl. I pandemie koronaviru přispěla k tomu, že se my dospělí, uchylujeme ke smartphonu stále častěji.
A pokud děti vyrůstají v prostředí, kde je smartphone natolik dominantní, těžko po nich chtít, aby si k němu našli jiný přístup. Když nedokáží rodiče odolat vábení notifikací a nekonečného rolování na Facebooku a Instagramu, jak to můžeme chtít po dětech a dospívajících?
Má váš potomek mobilní telefon nebo smartphone? Od kolika let jej používá, a máte představu o tom, k čemu telefon používá, jaké využívá sociální sítě a jaké navštěvuje webové stránky? Je to za hranou nebo nutnost, aby se vaše dítě neztratilo v online světě? Podělte se o váš názor v diskusi pod článkem.
Zdroj: theguardian, reddit, pedagogickeinfo, Pravda, Ofcom, Spectator
