před 1 týden
32
Přenašečem nepříjemného parazita jsou komáři. Ve chvíli, kdy hmyz saje krev ze psa, infikuje jej zárodky, které se v průběhu několika měsíců vyvinou uvnitř těla zvířete v dospělé červy. Ti mohou dosahovat délky až 30 centimetrů. Dospělí parazité následně produkují nové larvy, které se prostřednictvím komára dostávají do organismu dalších psů.
ČTĚTE TAKÉ: Útěk slonice z cirkusu. Zvíře se valilo městem v USA, chovatel ho marně naháněl, ukazuje video
„Právě teď máme v naší péči pejska, který se nakazil Dirofilaria immitis při krátké návštěvě na Slovensku. Na onemocnění se přišlo náhodou, když jeho majitel řešil jiný zdravotní problém zvířete. Jednoduchý krevní test, který prováděl ošetřující veterinář, odhalil srdeční dirofilariózu. U nás se pak diagnóza potvrdila,“ vysvětlila veterinářka Andrea Štusáková z veterinární ordinace VET-S v Litomyšli, kde se věnuje převážně kardiologickým pacientům.
Léčba přináší komplikace
Léčba zahrnuje opakované injekce látky, která dospělé červy usmrtí. Píchá se hluboko do bederního svalu, často při plném uspání psa. Po každé injekci je třeba u psa dodržovat klidový režim.
„Hlavní riziko léčby spočívá v tom, že velké množství usmrcených parazitů může způsobit vznik krevních sraženin – tromboembolii. Je třeba vždy dopředu zvážit, zda pacient takovou zátěž zvládne. Majitelům doporučujeme, aby v průběhu léčby měli předem zajištěno pracoviště s pohotovostním režimem pro případ komplikací, které mohou nastat,“ doplnila Štusáková.
Své o tom ví 44letá Kateřina z České Lípy, která se rozhodla adoptovat fenku Fíbí. Netušila, že pes byl dovezený z Rumunska a „srdeční červivostí“ trpí již delší dobu. Přesto si fenku nechala a o její život zabojovala. „Od adopce nás to neodradilo. Žádný pejsek nemůže za to, z jakých podmínek pochází. Fíbí měla štěstí, že ji pracovníci útulku v Rumunsku objevili a převezli do Česka, kde se mohla začít léčit,“ popsala Kateřina, která pracuje jako zdravotní sestra.
Týden po adopci podstoupila Fíbí kontrolní testy u lékaře, ty ale nedopadly dobře. I po měsíci byly její odběry na srdeční červivost pozitivní. V té době měla Fíbí občasný kašel a často se pomočovala. „Doktorka, k níž jsme chodily, nám doporučila obrátit se ještě na jinou lékařku – specialistku veterinární kardiologie. Fíbí vyšetřila a sdělila nám, že musí co nejdřív podstoupit jinou léčbu, jinak zemře,“ vzpomíná Kateřina.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Neuvěřitelný skok „kočičího Michaela Jordana“. Reakce polekaného zvířete je hitem internetu
S navrženou terapií i její cenou v řádu desetitisíců korun bez váhání souhlasila. Vhodný lék se však nedařilo v tuzemsku sehnat. Nakonec Kateřina s dcerou zjistily, že je lék dostupný v zahraničí.
Zvažovaly, že boj vzdají
„Nakonec jsme měly velké štěstí, naše původní veterinářka ho totiž sehnala přes svého známého lékaře ze Slovenska,“ pokračuje majitelka. Poté, co Fíbí dostala první dávku, se její zdravotní stav nelepšil. Neměla chuť k jídlu ani k pití a kromě častého močení zrychleně dýchala.
„Několik dní byla úplně bez života. Po měsíci jsme s ní jely na druhou injekci, když jsme ale opustily ordinaci, Fíbí dostala alergický záchvat – měla zarudlé okolí očí, otékala a špatně se jí dýchalo. Okamžitě jsme běžely zpátky do ordinace,“ popisuje Kateřina. Lékaři ji proto na několik hodin hospitalizovali. Po propuštění měla Fíbí opět velké bolesti.
Třetí, poslední dávku léku, musela fenka dostat nejpozději do 24 hodin. Vzhledem k tomu, jak trpěla, Kateřina s dcerou zvažovaly, jestli v léčbě pokračovat. „Bály jsme se další špatné reakce. Lékaři nám ale řekli, že jsme v rozjetém vlaku a léčbu bychom měli dokončit. S injekcí jsme proto nakonec souhlasily. Fíbí společně s ní dostala i léky proti alergii,“ uvedla Kateřina.
Fenka poslední dávku sice zvládla bez komplikací, bolesti ale přetrvávaly. Změna nastala po týdnu, kdy se stav Fíbí začal zlepšovat: měla radost ze života, více žrala, pila a upravilo se i močení. „Trvalo víc než půl roku, než se Fíbí úplně uzdravila a konečně se z ní stal šťastný pejsek. Léčba se sice vyšplhala téměř na 50 tisíc korun, já jsem však moc ráda, že jsme se pro ni rozhodly. Zachránila totiž Fíbí život,“ dodala Kateřina.
ČTĚTE TAKÉ: Bledý, vyzáblý a strašidelný. Australský podzemní mravenec nese jméno lorda Voldemorta
Jak připomněla Martina Miterpáková z Parazitologického ústavu Slovenskej akadémie vied v Košicích, infekce často nemá žádné výrazné příznaky. „Někdy můžeme u psů pozorovat po aktivitě zadýchávání doprovázené kašlem nebo větší únavu. V takovém případě už je ale nemoc v pokročilém stadiu. Proto je vhodné alespoň jednou ročně absolvovat krevní test, který nemoc umí zachytit dříve, než se objeví klinické příznaky,“ zdůraznila.
Ideální je prevence. Pokud se majitel se svým psem chystá cestovat do oblastí s rozšířeným výskytem tohoto onemocnění, radí lékaři podat psovi antiparazitika a případně ho vybavit i repelentem. Majitele taková prevence vyjde finančně přibližně dvacetkrát levněji než následná léčba. „Na základě své zkušenosti bych prevenci všem doporučila – nikdo totiž nechce vidět zvířata trpět. I z toho důvodu jsme se s dcerou rozhodly sdílet příběh nemocné Fíbí s ostatními,“ dodala Kateřina.
Onemocnět mohou i lidé
Nejvíce psům hrozí nákaza ve Spojených státech, dále v jižní Africe a v Austrálii. V Evropě je nemoc rozšířená především v Maďarsku, Řecku, Španělsku nebo v Itálii. V posledních letech se však do zemí s chladnějším podnebím přesouvá i nebezpečná forma tohoto onemocnění. Dlouhodobé šetření na Slovensku ukázalo, že především v Podunajské, Záhorské a Východoslovenské nížině je vysoký počet případů nakažených psů.
Ve střední Evropě byli veterináři doposud zvyklí setkávat se spíše s variantou takzvané podkožní dirofilariózy. I toto onemocnění způsobují parazité přenášení komáry. Neusídlují se však v orgánech, ale v podkoží a neohrožují tak svého hostitele na životě. Výzkum, který probíhal před třemi lety v České republice, odhalil ohnisko tohoto onemocnění na jižní Moravě.
Oběma typy dirofilarióz se může nakazit také člověk. „Nákaza lidí je poměrně vzácná, ale možná. Člověka neinfikuje nemocný pes. Přenos zárodků probíhá stejně jako u zvířat prostřednictvím komářího bodnutí. V našich končinách evidujeme u lidí zatím spíše případy podkožní formy dirofilarie,“ shrnula Miterpáková.
