Byli jsme arogantní, chamtiví a hloupí. Výsledkem je, že naše bezpečnost je ohrožena, říká Lucas k Ukrajině

3 měsíce starý 140

Západní státy dokázaly zatím na válku na Ukrajině reagovat jednotně a invaze se setkala s větším odporem než předchozí akty ruské agrese. Zároveň se ale začínají objevovat první neshody, například v ochotě ukončit dodávky ruských surovin. Znamená to, že Západ sice bude o svobodě mluvit, ale není připraven za ni zaplatit? Na tyto otázky odpovídal britský novinář a spisovatel, bývalý vedoucí mezinárodní sekce týdeníku Economist Edward Lucas.

Rozhovor Praha 16:30 23. dubna 2022

„Naše bezpečnost je ohrožena a naši nepřátelé využívají slabosti, které jsme my sami vytvořili," řekl v rozhovoru Edward Lucas | Zdroj: archiv Edwarda Lucase

Pane Lucasi, opakovaně jste psal o tom, že dávno předtím, než vypukla válka na Ukrajině, bylo dost signálů o tom, že Rusko je nepřátelsky naladěno vůči Západu. A že jsme podceňovali hrozbu ruského imperialismu. Otevřela nám válka a Ukrajině oči?
Je to věc, která nám otevírá oči. To, co se dělo v roce 2014 nám ale také otevřelo oči, stejně jako válka v Gruzii, vražda Alexandra Litviněnka nebo samotné zvolení Vladimira Putina.

Edward Lucas, britský novinář a spisovatel, odborník na střední a východní Evropu

Vždy tady bylo hodně věcí, které nám měly otevřít oči, ale problém je, že my jsme ty oči pokaždé po těchto událostech zase zavřeli. A já mám obavu, že přestože veřejné mínění v zemích jako je Česká republika, Slovensko, Polsko nebo baltské země je zcela probuzené, tak spatřuji náznaky, že Němci už zase upadají do spánku.

Proč se toho bojíte? Proč myslíte, že oči některých z nás se už zase zavírají?
Považuji to za směsici ignorantství, arogance, bojácnosti a chamtivosti. Součástí problému je, že lidé v západní části Evropy nikdy dobře nechápali historii a geografii zemí ležících za železnou oponou. Všechny tyto státy jsou pro ně stále „terra incognita“. A tento orientalistický, arogantní pohled vede lidi k tomu, že dělají špatná rozhodnutí.

A co se týká problému chamtivosti, tak tam jde i o to, že velká část německého průmyslu, a částečně i francouzského nebo italského, je závislá na ruském plynu. To je základ ekonomického, výrobního modelu. Oni se ho nechtějí vzdát.

Když řeknete Němcům, že je to bude stát pět procent HDP, tak oni to vidí jako něco hrozného. Když řeknete Ukrajincům, že je to bude stát 15, 20 nebo 30 procent HDP, tak oni řeknou, že budou bojovat dál, protože bojují za svobodu. Obávám, že tohle je ten rozdíl.

Putin telefonoval s Michelem. Stěžoval si, že země Evropské unie podporují nenávist k Rusku

Číst článek

Je toto všechno důsledkem oněch desetiletí, po která mohli Evropané, zejména západní Evropané, brát mír a bezpečnost jako něco samozřejmého? Že se o bezpečnost vlastně nemuseli starat?
Ano, myslím, že po roce 1991 se většina západní Evropy odebrala do jakéhosi La La Landu. Přání se stalo otcem myšlenky a začali jsme si Rusko představovat jako kapitalistickou, demokratickou zemi, která sice má nějaké nedostatky, ale to staré, konfrontační myšlení z období studené války může být zapomenuto.

A tak se některé země začaly zbavovat své teritoriální obrany, jako to udělaly Švédsko nebo Dánsko, které velmi výrazně zredukovaly rozpočet na obranu. On to ale udělal prakticky každý. Rozvíjely obchodní a investiční vazby s Ruskem a nebraly vůbec žádný ohled na bezpečnostní nebo geopolitický rozměr těchto věcí.

Bylo to třicetileté období požitkářství a naivity. Výsledkem toho je, že miliony Ukrajinců mají poničené životy a tisíce Ukrajinců o život přišly. Jsem přesvědčen, že účet za tohle všechno by měl přistát na stole západní Evropy. Nejsem si ale jistý, že západní Evropané jsou si plně vědomi důsledků svých omylů.

Volby ve Francii

Zmínil jste Německo, co ale třeba Francie? Jak se dá vysvětlit, že v prvním kole prezidentských voleb získala přes dvacet procent kandidátka, která se přátelila s Vladimirem Putinem a získala půjčku pro svou stranu od banky kontrolované Kremlem?
Ono je to dokonce ještě horší. Na jedné straně politického spektra je Mélenchon, který je proruský kvůli svému levicovému založení. A na pravicové straně máte nejméně dva kandidáty, kteří jsou také proputinovští, zejména Marine Le Penová. Takže je to jen Macron a Pécressová, kteří byli aspoň částečně kritičtí vůči Vladimiru Putinovi.

Prezidentská debata: Le Penová děkovala Macronovi za ‚hlas míru‘. Tím ale harmonie skončila

Číst článek

A myslím, že i Macrona je možné podezírat, že kdyby došlo na nejtěžší otázky, tak se bude spíše soustředit na to, aby z Francie udělal evropskou supervelmoc, než aby dělal ta opravdu těžká rozhodnutí týkající se evropské bezpečnosti. Mám o Francii obavu a měl jsem ji už nějaký čas.

Nová bezpečnostní architektura Evropy, kterou musíme vybudovat v této velmi obtížné éře, se bude koncentrovat kolem koalice ochotných, těch, kteří si uvědomují hrozbu. A to bude v podstatě severní Evropa a části střední Evropy. Nevidím bohužel mnoho vůle v tomto směru na straně Francie, Německa nebo Itálie.

Znamená to také, že pro velmi značnou část voličů ve Francii válka na Ukrajině prostě není téma?
Je to pro ně samozřejmě hodně daleko. Je to ale také jinak zabaleno. Ve Francii jsou velmi silné nálady zacílené proti establishmentu. A v jistém úhlu pohledu celkem ospravedlnitelné.

Je to ta část Francie, která se cítí být opomenuta globalizací, evropskou integrací a všemi těmito věcmi, které Macron představuje. A když už existuje takovéto naladění proti establishmentu, tak se začne obracet proti úplně všemu, co establishment připomíná, včetně bezpečnostní architektury.

A když řeknete Francouzům, že musí bránit pravidla mezinárodního pořádku, která jim zajistí bezpečnost, svobodu a prosperitu, tak vám řeknou: No, ale my se necítíme bezpeční, svobodní ani blahobytní. My máme pocit, že náš životní standard se snižuje, bojíme se kriminality, imigrace, sociálního napětí a dalších věcí. A proč to nedat najevo tím, že dáme někomu protestní hlas, který bude v důsledku i proputinovským hlasem?

Papež František odmítl nabídku k návštěvě Ukrajiny. Nesetká se ani s lídrem ruské pravoslavné církve

Číst článek

A to mě přivádí zpět k mé ústřední myšlence. To, co nyní pozorujeme, je výsledkem našeho vlastního zanedbání. Důsledkem přehlížení ekonomicky znevýhodněných oblastí. Nikdo nás nenutil přehlížet sociální soudržnost. Nikdo nás nenutil dělat všechna tato stupidní, sobecká, krátkodobá rozhodnutí v letech, která následovala po roce 1991.

Udělali jsme je, protože jsme byli arogantní, chamtiví a hloupí. Výsledkem je, že naše bezpečnost je ohrožena a naši nepřátelé využívají slabosti, které jsme my sami vytvořili.

Komunistická zkušenost

Myslíte, že se dá říci, že státy, které samy zažily komunismus a vládu Moskvy, přikládají tomu, co se děje na Ukrajině větší závažnost, než země v západní části Evropy?
Obecně vzato ano, ale jsou i nějaké výjimky. Velice mě zklamalo, že Maďarsko vypadá, že není součástí pro-ukrajinské koalice. A Viktor Orbán sehrál dokonce dost destruktivní, poškozující roli ve vztahu k Ukrajině, zejména od revoluce na Majdanu. Co se týká Maďarska, mám tedy své obavy.

Také v bývalé Jugoslávii, která rovněž zažila jistou formu komunismu, se objevily proputinovské tendence. Ale celkově myslím, že to tak je. Musíme zmínit rovněž Finsko, které nikdy nebylo komunistické, ale veřejné mínění je nyní velmi silně naladěno na pomoc Ukrajině. Takže je to spíše široká kategorie než nějaké přesně vymezená.

Máte nějaké vysvětlení pro to, že se Maďarsko chová o tolik jinak než jeho sousedé?
Řekl bych, že částečně je to dáno slabostí maďarské opozice. Viktor Orbán vítězí i kvůli tomu, že je obratný v kampaních a vytvořil jakýsi hybridní model, který spojuje byznys, politiku a státní moc. Vlastně to v něčem připomíná putinismus. Ale je to také kvůli tomu, že maďarská opozice nikdy nedokázala vzdorovat.

Orbán dává na frak polsko-maďarskému přátelství

Číst článek

Pro Orbána je obrovskou výhodnou, že v Maďarsku nevidíme skutečnou opoziční stranu. A z toho není možné vinit nikoho jiného než maďarskou opozici.

Co další země v regionu? Česká republika, Slovensko, Polsko, baltské země. Jak hodnotíte jejich reakci na válku na Ukrajině?
Mám dojem, že sledujeme obrovskou porci politické energie, která do jisté míry připomíná to, co jsme zažívali v letech 1989, 1991, kdy se za demokracii skutečně bojovalo. Šlo o existenciální okamžik pro evropskou demokracii, do kterého jsme dávali své úsilí a měli jsme v něm svůj zájem. Šlo o to, aby pravda a láska zvítězily nad lží a nenávistí, abych použil onen velkolepý český slogan.

Ožívají dokonce vzdálené vzpomínky na rok 1863, registruji například velmi živé vazby mezi Litvou a běloruskou opozicí. Polsko, Bělorusko, Litva a Ukrajina jsou země, které se účastnily tehdy velkého povstání, které mělo heslo „Za vaši i naši svobodu“. To je nesmírně povzbudivé, protože vztahy mezi těmito zeměmi byly dost špatné.

Německo téměř vyčerpalo možnosti dodávek zbraní Ukrajině, Scholz nechce konflikt NATO a Ruska

Číst článek

Existovaly polsko-litevské tenze, existovaly polsko-ukrajinské tenze, stejně jako polsko-běloruské. Všechny jen na základě krátkozrakých malicherností, které se vesměs týkaly etnicity, jazyka, nebo toho, jak by se měla některá slova hláskovat. Zdá se, že tyto spory z poslední doby nyní skončily a pozorujeme extrémní úroveň solidarity mezi těmito zeměmi.

Hluboký německý orientalismus

S dovolením se vrátím k Německu. To je jedna ze zemí, které se staví proti striktnějším sankcím, jež by zahrnovaly i ruský plyn a ropu. Není samozřejmě jediné, podobně hovoří třeba i Rakousko. Chtěl jsem se zeptat, proč myslíte, že tomu tak je, ale mám pocit, že už jste vlastně trochu odpověděl. Je to ona chamtivost? Lenost? Nebo jde jen o ten plyn?
Je to směsice toho všeho, ale kromě toho si myslím, že existuje velmi hluboký německý orientalismus, který fetišizuje Rusko a ignoruje všechny ostatní země. Němci po roce 1945 přijali vlastně sovětizovanou verzi historie.

V ní byla oběť mnoha milionů Rusů, Ukrajinců, Bělorusů, Gruzínců a dalších, kteří bojovali proti nacistickému Německu, zredukována na ruskou oběť. Bez ohledu na to, že 90 procent bojů druhé světové války se odehrála mimo ruské území. Odehrávaly se na území jiných států, které byly tehdy součástí Sovětského svazu.

Rusko si tedy přisvojilo sovětskou historii a začalo ji používat pro své účely. Němci na to bez námitek přistoupili. Je pro mě zarážející, že když čtu německé noviny a dívám se na německou televizi, tak vidím dokonalou absenci ukrajinského pohledu. To trvá už dlouhé roky. A nejde jen o Ukrajinu, ale také o neschopnost pochopit, že třeba i Bělorusko je stát. Nebo zcela šokující pomíjení baltských zemí. A po dlouhé roky zde bylo také přezíravé chování k Polsku.

Takže v rámci tohoto zakořeněného orientalismu Němci velmi jasně vidí Rusko, byť v dost pomýlených barvách, ale ignorují ty ostatní země. Za to nyní platíme cenu.

Ulice Ukrajinských hrdinů je osazena uličními tabulemi, sídlí na ní ruská ambasáda

Číst článek

Myslíte, že ve skutečnosti víme, jak velké nebezpečí představuje hypotetické ukončení odběru ruského plynu a ropy?
Ronald Reagan před tím varoval už v 80. letech. Už když se objevil první plynovod do tehdejšího západního Německa. A myslím, že to byl Albert Einstein, kdo řekl, že definice šílenství je opakování stejných věcí znovu a znovu v očekávání, že se dostaví jiné výsledky.

Mně se zdá krystalicky jasné, že závislost na ruském plynu jde ruku v ruce s politickými důsledky. Okamžitě se vám sníží počet variant, které můžete použít v zahraniční politice. Má to ale i vnitropolitické důsledky, protože plynovody neexportují jen molekuly plynu, ale také korupci.

Příklady zvyšování ruského vlivu jsme viděli i zcela nedávno, když se provalila kauza politické korupce ve spolkové zemi Braniborsko. Mnoho problémů se objevilo v německé SPD, a to nemám na mysli jen Schrödera, ale i další čelní představitele této strany. To všechny byly velmi úspěšné ruské a předtím sovětské operace zaměřené na rozšíření vlivu.

Frustrující na tom je, že nás nikdo nenutil to dělat. Nebyly žádné tanky, které by jezdily po Unter den Linden a nutily Němce kupovat ruský plyn. Ne, udělali jsme to jen kvůli tomu, že jsme byli chamtiví. Byl to levný plyn, tak proč ne?

A co nyní? Víme, co by mohlo následovat, kdyby skončil dovoz ruského plynu?
Byl by to velmi ošklivý ekonomický zásah. Došlo by na energetický přídělový systém. Museli bychom okamžitě stáhnout všechny termostaty v Evropě na nějakých 15, možná 16 stupňů Celsia. Moje manželka se třese zimou, jen když o něčem takovém slyší.

Černochová: Česko uzavře s USA dohodu o obranné spolupráci. Ve hře jsou i stíhačky a tanky

Číst článek

Stejně tak bychom museli vypnout klimatizaci v létě, ale tu popravdě nikdo v Evropě nepotřebuje kromě nejjižnějších států.

Museli bychom zavést rychlostní limit na dálnicích, aby se nejezdilo rychleji než 100 nebo možná 90 úplně všude, což by Němci jistě považovali za velice otravné. Nastal by přídělový systém v průmyslu a celkově by přišla velmi tvrdá omezení. Ale dalo by se to zvládnout.

Žil jsem v baltských státech krátce poté, co získaly nezávislost. Všichni jsme na sobě měli lyžařské oblečení i uvnitř, protože prostě nebylo žádné topení. Ten plyn, který byl k dispozici, byl přednostně dodáván do nemocnic, domovů důchodců a na vaření v domácnostech. A vydrželi jsme to, přestože to bylo velmi nepříjemné.

Lidé to dokážou překonat, koneckonců to právě nyní dělají na Ukrajině. Němcům bych rád řekl, že je potřeba zaplatit za to, že třicet let žili velmi pohodlný život.

‚EU se zachovala celkem dobře‘

Je v současné době jednota Evropské unie ohrožena rozdílnými postoji členských zemí k sankcím na dovoz plynu a ropy?
Myslím, že EU se zatím chovala celkem dobře, lépe, než jsem očekával. V každém případě to je lepší než při předchozích případech ruské agrese. Ale stále to zdaleka nestačí. Evropská unie posílá na Ukrajinu nějaké peníze, mluví se o rychlejším přijetí Ukrajiny do Unie. Dělal bych toho ale mnohem víc.

‚Uděláme vše pro to, abyste válku vyhráli.‘ EU dosud poslala Ukrajině vojenskou pomoc za 1,5 miliardy eur

Číst článek

Řekl bych, že v budoucnu by měli být ukrajinští ministři zváni a unijní setkání ministrů. Až se sejdou ministři zahraničí EU, tak by tam měl být i ukrajinský, až se sejdou ministři obrany, tak by tam měl být také ministr z Ukrajiny. Rád bych, kdyby Evropský parlament našel místo pro ukrajinské zástupce, kteří by mohli být něco jako europoslanci bez hlasovacího práva, ale s možností vystoupit.

Je tedy ještě mnoho věcí, které můžeme udělat, abychom ukázali svoji solidaritu s Ukrajinou. Dal bych také všem ukrajinským uprchlíkům přístup k programu Erasmus. Je toho spousta, co se dá dělat, pokud bude politická představivost.

Zatím se to ale stále neděje, protože Evropa je ještě pořád ve své komfortní zóně. Ukrajina bojuje za naši svobodu a je mimo tuto komfortní zónu. Musíme vystoupit ze své komfortní zóny, pomoci Ukrajincům a přičinit se o to, aby vyhráli.

V rozhovoru pro Český rozhlas jste v září loňského roku zmínil nedostatek silných lídrů v Evropě. Vidíte nějaké nyní?
Určitě ano, v Evropě jsou silní lídři. Zmínil bych například estonskou premiérku Kaju Kallasovou, litevskou premiérku Ingride Šimonyteovou nebo prezidenta Litvy Gitanase Nausedu.

Především bych samozřejmě zmínil ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, ze kterého se stal vlastně lídr svobodného světa, který to potvrzuje ve svých mimořádných projevech, které šíří prostřednictvím videonahrávek.

Takže ano, vidím leadership, ale nevidím ho ve velkých státech. A to je problém. Musím také říci, že na mě dělá velký dojem česká vláda, její přístup se musí ocenit. Konkrétně tleskám třeba ministryni obrany Janě Černochové za její postoj k tomu, když Rusko začalo vyhrožovat ohledně dodávek zbraní na Ukrajinu.

Místo bojů nařídil Putin blokádu oceláren Azovstal. Síly chce soustředit jinde, míní Británie

Číst článek

A jsem si jistý, že ti velcí čeští státníci, kteří na nás už shlížejí z království nebeského, by byli velmi potěšeni tou robustní českou odpovědí na to, co se děje na Ukrajině.

Zároveň ale jak v České republice, tak třeba na Slovensku, máme politiky, kteří tvrdí, že bychom se neměli tolik angažovat. Že bychom měli být neutrální, neměli bychom dovolit americkým vojákům, aby vstupovali na naše území, že tohle není náš boj, že tohle není naše válka. Může tento postoj fungovat?
Ne, nemůže to fungovat. Je hodně zajímavé pozorovat Robera Fica, který možná nejlépe symbolizoval tento přístup během oněch katastrofálních let, která strávil v roli premiéra a pak opozičního lídra, a který je nyní k dispozici policii, která se zajímá o velmi znepokojivé propojení organizovaného zločinu, justičního systému a politické třídy na Slovensku.

Nepochybně to bude velmi plodné vyšetřování. Nesmíme zapomenout, že slovenský novinář byl zavražděn, když se snažil právě tyto věci rozkrýt. Je skvělé vidět, že se spravedlnost konečně pohnula.

Nebo český prezident Miloš Zeman, kterého si dobře pamatuji z období před rokem 1989, kdy byl kritikem komunistického režimu, sehrál nyní zcela odsouzeníhodnou roli v této části politického spektra.

Je hlavně ale potřeba říci, že toto je náš nejvlastnější boj. Když Ukrajina vyhraje, budeme bezpečnější. Když prohraje, jsme ve velkém nebezpečí. Oni bojují za svoji svobodu, ale také za naší. Oni platí strašlivou cenu nyní, my bychom zaplatili ještě hroznější cenu, kdyby prohráli.

Vztahy s Čínou

Vy jste, pane Lucasi, zmínil v několika textech, že kromě Ruska je zde ještě větší výzva v podobě Číny, která se snaží změnit světový řád. Může šok, který způsobila válka na Ukrajině, pomoci Západu uvědomit si, že brzy zde může být ještě mnohem sofistikovanější soupeř, než je dnes Rusko?
Ano, myslím, že to je věc zásadního významu pro přípravu na potenciální ostrý konflikt s Čínou. Pokud tohle zvládneme a Putin prohraje, a případně pokud Putin bude odstaven od moci v případě, že Rusko projde nějakou zásadní politickou transformací, tak tím lépe.

O převedení na domácí univerzity požádalo více než 1200 ruských studentů v zahraničí. Nejvíc z Česka

Číst článek

A to by podle mne mohlo odvrátit konflikt s Čínou, protože by to bylo varování pro Si Ťin-pchinga, který by viděl, že se Západem se nedá jen tak zametat. Že pokud napadnete přítele Západu, případně jeho spojence, tak se dostaví extrémně nepříjemné ekonomické a politické problémy. A můžete kvůli tomu přijít i o funkci. Bylo by tedy velmi dobré poslat tuhle správu Si Ťin-pchingovi.

Pokud prohrajeme, tak podle mne získá Si Ťin-pching mnohem silnější sebevědomí. A oslabí se nejen možnosti chránit naše přátele na Tchaj-wanu, ale také se oslabí pozice demokracie a západních hodnot jakožto myšlenkové soustavy, která určuje běh světa.

To by znamenalo velkou škodu a znamená to tedy, že v sázce je opravdu hodně. Dostali jsme také lekci ohledně křehkých dodavatelských řetězců. Problémy s dodávkami ropy, plynu a uhlí z Ruska budou jen drobností, pokud se dostaneme do politické konfrontace s Čínou.

Musíme začít okamžitě přemýšlet o tom, jak udělat naše dodavatelské řetězce odolnější. Tak abychom nebyli tak hluboce závislí na čínských produktech. Dobrou zprávou podle mne je, že máme nějaký čas. Čína ještě není v tuto chvíli připravena na velkou konfrontaci se Západem. A ani si ji nepřeje.

Můžeme tedy zajistit, aby se za prvé snížila hrozba této konfrontace, a za druhé, abychom ji vyhráli, kdyby na ni přece jen došlo.

Když hovoříme o dodavatelských řetězcích, pandemie covidu nám ukázala, jak závislá je Evropa na výrobcích z Číny. Hlavním symbolem se staly mikročipy. Není zarážející, že ani po více než dvou letech není Evropa schopna vyrábět vlastní čipy? Nebo jízdní kola? Nebo trička…?
Ano, a to nás podle mne vrací k myšlence, které se chceme stále držet, že kapitalismus, obchod a investice jsou morálně a strategicky neutrální.

Ještě méně informací. Rusko chce víc omezit přístup k údajům o vojácích zabitých na Ukrajině

Číst článek

Zažil jsem tyto debaty opakovaně, lidé v nich říkají, když nemáme strategické zásoby mýdla, tak proč bychom měli mít strategické zásoby paliva. Odpověď je, že svoboda není zadarmo. Musíte za ni platit.

Dobrým příkladem je Finsko. To má veliké zásoby všeho, co může potřebovat, aby odolalo ruské pozemní nebo námořní blokádě. Vždy předpokládali, že může dojít k válce. Zažili dvě války a mají je v podstatě ještě v živé paměti. A zároveň musím říci, že si nemyslím, že cena, kterou bychom museli zaplatit, by byla tak obrovská.

Kdybychom si stanovili, že musíme mít nějakou strategickou odolnost v dodavatelských řetězcích, tak bychom asi museli platit za něco o trochu více, ale za něco možná zase méně. Je zcela realistické něco takového udělat. Udělali jsme to během druhé světové války a životní úroveň se nezhroutila.

Popisujete také, jak Čína pronikla do mnoha západních struktur. Počínaje železnicemi, před přístavy, investiční fondy, technologické firmy a konče univerzitami. Jak by na to měl Západ reagovat?
Je to obrovské dilema, protože Čína je o tolik větší země než Rusko. Populace je desetkrát početnější. Je mnohem významnější ekonomicky a je nutné s ní počítat, protože i v budoucnu bude hrát velkou roli. Až do konce našich životů tu bude nejvýznamnější síla ve světové politice. Musíme vymyslet, jak se k tomu postavit.

Co se týká Ruska, tam spíše naopak očekávám strategický úpadek a postačí, když sebe a své spojence izolujeme od Rusů a necháme je, aby si vyřešili svá historická traumata. V případě Číny tohle není možné. Je nutné mít mnohem aktivnější přístup, přestože čínská komunistická strana je naprosto ohavná, vraždící organizace s krví desítek milionů lidí na rukou, ale s tím nic nenaděláme.

Musíme být podle mne extrémně opatrní, pokud jde o operace zaměřené na posílení čínského vlivu. Jsou mnohem efektivnější než ruské. Čína přemýšlí ve velice dlouhodobé perspektivě, buduje si vliv dlouhá léta a je v tom velmi nenápadná. Způsoby budování vlivu vypadají často jako prospěšné věci, tedy že by např. lidé měli studovat čínštinu, že by čínští studenti měli studovat na západních univerzitách, že by mělo docházet k výměnám akademických pracovníků. V zásadě to jsou dobré věci, ale jen do doby než se je druhá strana rozhodne použít jako zbraň.

Finlandizace NATO aneb Neutralita vychází z módy

Číst článek

Je pro nás velmi obtížné stanovit, jak uchránit intelektuální svobodu na našich univerzitách od čínského vlivu a zároveň udržovat kontakt s čínskými univerzitami. Tohle jsou hlavní strategická dilemata pro nadcházející roky a desetiletí.

Bylo by v čínském zájmu, kdyby se válka na Ukrajině táhla co nejdéle, tak, aby vyčerpala jak Rusko, tak Evropu, které by zchudly a byly by pak zranitelnější?
Vidím tom jistou logiku, ale myslím, že ve skutečnosti je to naopak. Čína chce stabilitu. Chce pokračovat v ekonomickém růstu, má velký bolehlav z covidové situace, a potřebuje stabilitu. Čína je jako bicykl, který se musí pohybovat. Když se přestane pohybovat, tak spadne.

Aby mohli řešit ekonomické, sociální, demografické a regionální tenze, které v této zemi existují, tak potřebují, aby byl ten dort každý rok o něco větší. Pětiprocentní růst, který mají nyní, zdaleka nestačí. Takže to poslední, co potřebují, že globální ekonomický šok.

Co se jim zvláště nelíbí, jsou vysoké ceny paliv, hnojiv a potravin, protože to vše dovážejí. Výsledkem války na Ukrajině jsou vyšší ceny všech těchto věcí a na podzim dokonce může dojít ke globálnímu potravinovému nedostatku. Čína sice nebude hladovět, protože to je středně příjmová země, ale hodně se jí to nelíbí.

Myslím tedy, že se na to Čína dívá s rostoucí netrpělivostí. Odhaduji, že Putin řekl Si Ťin-pchingovi, že to bude rychlé a ono není. A myslím, že existuje možnost, netvrdím, že pravděpodobná, že v jednom okamžiku zavolá Si Ťin-pching Putinovi a řekne, že už stačilo. A to by byl telefonát, který by musel přijmout.

Jan Bumba

Zdroj