„Být vedle sebe je něco jiného než být opravdu spolu.“ Pandemie prověřuje vztahy

4 týdny starý 8

„Vloni se toho hodně nahromadilo. Měli jsme za sebou už tak složitý rok plný stresu, a když už jsme si mysleli, že se to trochu uklidní, přišel lockdown. V pracovní rovině se situace zhoršila hlavně pro mě, napětí se postupně přeneslo i do našeho vztahu a toho, jak spolu vycházíme. Od té doby řešíme, jestli spolu budeme, nebo ne,“ vypráví šestadvacetiletý hudební promotér Jakub, který se svou přítelkyní a psem žije v Praze.

S partnerkou jsou spolu bezmála čtyři roky. Vztah začínali ještě jako dva studenti, často se tak podle Jakuba upínali k budoucím plánům – těšili se na období po zkouškách, plánování společné budoucnosti, společné výlety nebo dovolené, zkrátka na to, až budou mít více času jeden pro druhého.

S pandemií ale tyhle vyhlídky zmizely a nahradila je blízkost, na kterou nikdo z nich nebyl zvyklý: „Dřív jsem kvůli práci často býval pryč, každý jsme měli svůj prostor, teď jsme ale skoro vůbec nebyli sami. Sílila ponorka a zhoršovala se vzájemná komunikace.“ Útěkem od hádek a tíživých debat se tak staly procházky se psem či návštěvy rodiny a přátel – i ty se ale s přísnějšími opatřeními snížily na minimum.

„Když se ještě na podzim nevědělo, že další lockdown bude takhle tíživý, uklidňovali jsme se tím, že nám v únoru skončí škola a brzy bude líp. Časem jsme si ale oba uvědomili, že se to zase o tolik nezlepší, a namísto čekání, až se něco stane zvenčí, jsme se obrátili více do sebe,“ popisuje Jakub.

Naději teď vidí v terapii, ke které se oba už delší dobu odhodlávají: „Nevíme, jestli spolu zůstaneme. Máme se rádi a chceme spolu být, problém je spíš v 

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

Zdroj