Je těsně před polednem a vlakem se rozléhá ženský hlas informující o další stanici. Cestující se věnují čtení knih, práci na notebooku nebo poslechu písní, které tlumeně pronikají skrze sluchátka. Vozem se nese šum hovoru, jak si někteří z nich mezi sebou povídají nebo telefonují rodinám či do práce.
Najednou se jeden z pasažérů mohutně rozkašle, což vyvolává podezřívavé pohledy okolosedících. Vozem prochází průvodčí, aby zkontroloval jízdenky a příslušné doklady. Jak se blíží, nasazuje si jeden z pasažérů do té doby odložený respirátor.
„Často se stává, že musím lidi upozornit na to, že musejí mít nasazenou ochranu nosu a úst, většinou to s pochopením udělají. Jestli si respirátor znovu sundají, když odejdu,