Češi mají dobré srdce. Krize je vždycky semkne, říká šéfka Diakonie

Diakonie je dnes celorepublikový poskytovatel mnoha druhů sociálních služeb. Ale jak to všechno začalo?
Úplně první služba začala už v roce 1987 v pražském kostele U Salvátora. Lidem v krizových situacích poskytovala odborné poradenství. V roce 1989 se zprofesionalizovala první střediska v evangelických sborech. Rozvíjeli jsme také terénní služby v domácnostech seniorů a lidí s postižením, zázemí měly na farách. A vznikaly naše první speciální školy.

Jak to máte s Charitou? Spolupracujete, konkurujete si?
Naše vedení spolupracují, společně postupujeme, když chceme probojovat nějakou sociální legislativu. Zatímco oni mají více zdravotnických služeb, my máme více pobytových zařízení pro děti i dospělé. Někde si konkurujeme, ale zdravě, ať si může klient vybrat.

Aby syn nehladověl, sama týden nejí. Rodinám, jež padly na dno, pomáhá Diakonie

Mění se vaše služby s tím, jak se mění společnost? Protože třeba dříve nebývalo tolik lidí s diagnostikovanou demencí.
Ano, dříve byli všichni senioři v jednom domově a o části z nich se říkalo, že jsou senilní. Pak ale lékaři dokázali lépe diagnostikovat demenci coby nevratné poškození mozku, včetně toho nejčastějšího typu - Alzheimerovy choroby. Začali jsme také lépe chápat projevy a potřeby lidí s demencí a budovat pro ně speciální centra.

Jak moc jiné je starat se o tyto lidi?
Péče je o hodně náročnější na komunikaci, množství personálu i na finance. Musíte úzce spolupracovat s rodinou a zjistit od ní životní příběh klienta, co se mu líbí a nelíbí. On už vám to neřekne.

Přibylo také dětí s diagnostikovaným autismem. Ve speciálních školách již dokonce převažují.
Ano, autismus je pro nás velké a celkem nové téma. Stále se ještě učíme, jak k lidem s autismem co nejlépe přistupovat, sbíráme zkušenosti a sdílíme příklady dobré praxe.

Ředitelka Diakonie Hana Sklenářová.Zdroj: Deník/Zuzana Hronová

Češi bývají štědří a přispívají velkými částkami do různých sbírek. Jak je to ale s jejich dobrým srdcem a pomocnou rukou?
Ve většině středisek se snažíme mít dobrovolníky. Nabízíme hlavně mladým lidem praxe a stáže, aby si zkusili i jiný způsob života, než znají. Máme jich přes tisíc. Každá ruka se hodí, ale nezavrhujeme ani peníze. Z našeho pohledu jsou Češi dobří nejen peněženkou, ale i srdcem. Zvláště v krizových chvílích, jako jsou živelné katastrofy nebo válka, se dokážou neuvěřitelně semknout a pomáhat.

Prestižní západní univerzity berou jako samozřejmost, že se jejich uchazeči prokážou hodinami dobrovolnictví. To u nás ještě tak samozřejmé není. Lepší se to?
Dobrou zkušenost máme třeba s projektem Krabice od bot. Děti se v rodinách už od malička učí s někým rozdělit, vzdát se ve prospěch někoho třeba hračky, něco pěkného neznámému dítěti koupit. Tím se učí dobročinnosti a solidaritě. Osvědčil se nám i projekt Psaní od srdce. Nabídli jsme veřejnosti, aby napsala seniorům, kteří žijí opuštění doma či v sociálních zařízeních. Nečekali jsme tak obrovskou odezvu. Dokonce se podařilo navázat i nové vztahy, jeden dopis často přerostl v dopisování.

Mění se štědrost Čechů region od regionu? V indexech světové dobročinnosti bývají nahoře často dost chudé země. Máte podobnou zkušenost i z Česka?
Ano, například Mostecko a Ústecko patří k velice štědrým regionům. Do pomoci si hodně projektujeme vlastní život. Možná se místní dokážou více vcítit do těžkých životních příběhů. Ale lidskost bývá společná pro všechny. Neštěstí nás spojuje a v takové chvíli jsme ochotni se podělit i o to málo, co máme.

Když přišla o práci, spadla na dno. Diakonie jí pomohla, aby neskončila na ulici

Neziskovky poskytující sociální služby neustále bojují s financováním. Každý rok zažívají nejistotu. Je v dohlednu zlepšení?
Už dlouho se mluví o víceletém financování, o novele zákona o sociálních službách. Všechny změny ale většinou stačí projít do prvního či druhého čtení ve Sněmovně a pak se střídají vlády. Škrtá se nejvíce v preventivních programech a v terénních službách. Přitom státu dokážou ušetřit finance právě prevence a lidé, kteří díky takzvaným teréňákům mohou zůstat doma a neodcházet do pobytových zařízení.

Předchozí dva prezidenti neziskovky nesnášeli a první dámy nebyly příliš v sociální oblasti vidět. Naopak současná manželka prezidenta je v podpoře sociálních projektů hodně aktivní. Má to nějaký dopad na vás?
Je to obrovský rozdíl. Média se o první dámu velmi zajímají. A současná první dáma se velmi zajímá o lidi v složitých životních situacích. Díky tomu dá médiím nahlédnout do nejrůznější sociální a zdravotní problematiky. Zviditelní témata, o nichž lidé třeba nevěděli a mohou se dostat i do hledáčku donátorů. Zajímá se navíc nejen o klienty, ale i o zaměstnance sociálních služeb a jejich problémy. A toho si velmi považujeme.