Češi při přebírání Oscarů věnovali sošku mamince nebo slibovali bratříčka

Když si šel rozzářený režisér Jiří Menzel v roce 1968 svižným krokem pro Oscara za film Ostře sledované vlaky, angličtinou s nápadným přízvukem ze sebe vypravil jen krátká slova: „Jsem velmi rád, že Američané mají rádi český film. Děkuji.“

Byl to přitom už druhý československý snímek, který americká Akademie filmového umění a věd ocenila jako nejlepší z těch cizojazyčných v rozmezí pouhých tří ročníků. Ve stejné době se navíc dostaly další tuzemské filmy do nejužších nominací.

Odrazila se zde kvalita československé nové vlny 60. let, která měla široký mezinárodní ohlas a vynesla na výsluní i režiséra Miloše Formana. „Nová vlna byla ohromným úspěchem nejen československé kultury, ale i naší společnosti. Beze změn, které v ní probíhaly, by se generace nové vlny neprosadila,“ myslí si Michal Bregant, generální ředitel Národního filmového archivu.

Jak podotýká, tuzemská společnost byla tehdy otevřenější vůči novým podnětům a inspiracím a více si dovolovala i proti establishmentu.

České úspěchy na Oscarech však rozhodně neskončily v 60. letech. Řadu dalších si mohou přičíst i filmaři z pozdějších dob, a to i z Česka jako samostatné země.

České a československé oscarové filmy

Prvním českým oscarovým úspěchem byla zvláštní cena pro dětského herce Ivan Jandla za rok 1948. Chlapec uchvátil americkou akademii výkonem v roli Karla Malíka ve filmu Poznamenaní (The Search) rakousko-amerického režiséra Freda Zinnemanna. V době udělení ceny mu bylo pouhých 11 let.

Prvním oceněným československým filmem se stal Obchod na korze, který společně natočili český režisér Elmar Klos a Slovák Ján Kadár. Oscara za cizojazyčný film roku 1965 převzal za oba tvůrce Ján Kadár z rukou slavného herce Gregoryho Pecka.

Jen o dva roky později putovala cena za cizojazyčný film opět do rukou Čechoslováka, tentokrát Jiřího Menzela. Režisér ji obdržel za rok 1967 za film Ostře sledované vlaky. Stejný autor si vysloužil i nominaci za film Vesničko má středisková v ročníku 1986.

Největší oscarové žně zažili Češi v ročníku 1984, díky filmu Amadeus Miloše Formana. „Do Amadea dal Miloš Forman všechno: svou životní zkušenost, instinkt, vášeň pro vyprávění, zájem o postavy na okraji – v tomhle případě se pohyboval na hraně vyděděnce a génia, což u publika zabralo,“ hodnotí Michal Bregant.

Český emigrant do USA angažoval řadu tuzemských tvůrců, film přitom získal osm Oscarů, včetně hlavní ceny za nejlepší film i za Formanovu režii. Mezi nimi byla cena za kostýmy pro Theodora Pištěka a cena za výpravu a dekorace, na nichž pracoval scénograf Karel Černý. Mezi nominované se navíc dostal Miroslav Ondříček za kameru.

Režisér Jan Svěrák cestoval už na udílení Oscarů za rok 1991, díky nominaci za film Obecná škola. Proměnit v cenu se mu však podařilo až druhou nominaci, a to za film Kolja v ročníku 1996. Cenu tehdy přebíral společně s otcem Zdeňkem a představitelem Kolji Andrejem Chalimonem. Sošce Oscara před publikem slíbil, že se bude snažit jí udělat „bratříčka“, dosud se mu to však nepodařilo.

Za český úspěch lze označit i ocenění za krátký animovaný film Geriho hra z roku 1997, kterou převzal režisér Jan Pinkava. Do anglicky mluvené děkovné řeči tehdy zařadil i českou větu: „Mami, to máš k narozeninám.“ Český rodák v roce 1969 emigroval do Velké Británie a od 90. let působil v USA hlavně ve studiu Pixar. Za rok 2007 získal také nominaci za spoluautorství scénáře k animovanému filmu Ratatouille.

V ročníku 2007 se ovšem Češi mohli radovat z jiného úspěchu. Zpěvačka Markéta Irglová spolu s Irem Glenem Hansardem oslnila porotu filmovou písní Falling Slowly. Autoři ji napsali k irskému filmu Once, v němž také oba hráli.

Tvůrci českého původu v Oscarech

Česko může být hrdé i na úspěch dalších dvou tvůrců tuzemského původu, kteří strávili většinu života v zahraničí. Prvním byl Franz Planer, americký kameraman narozený v Karlových Varech, rodným jménem František Plánička. Získal celkem pět nominací za kameru, a to u filmů Champion (1949), Smrt obchodního cestujícího (1951), Prázdniny v Římě (1953), Příběh jeptišky (1959) a Dětská hodinka (1961). Cenu se mu získat nepodařilo.

Také britský scénárista Tom Stoppard, který se prosadil i jako herec a režisér, pocházel z českého území. Jeho vlastní jméno zní Tomáš Straussler a rodným městem mu byl Zlín. Stoppard obdržel nominaci za scénář k filmu Brazil (1985) a později i Oscara za scénář snímku Zamilovaný Shakespeare (1998).