před 1 měsíc
54
KOMENTÁŘ / Ministr vnitra Vít Rakušan nevidí zásadní problém ve skutečnosti, že bývalý Zemanův muž v ČSSD a nynější člen extrémistické proruské strany PRO Michal Hašek školí pro jeho ministerstvo budoucí úředníky. Otázka tedy zní, jak by se asi Rakušan před únorem 1948 postavil ke kontrole tzv. silových rezortů komunisty.
Rakušanův alibismus je neuvěřitelný. Sám by prý takového zaměstnance nepřijal, nicméně ponechá jej na současné pozici. Mezitím Hašek spolu se šéfem jeho nové partaje Rajchlem poslali podlézavý dopis slovenskému proruskému premiérovi Robertu Ficovi, jehož zvou na protivládní demonstraci v České republice.
Takzvaní absolutisté svobody slova za posledních 35 let popsali tuny papíru ve snaze „vysvětlit“, proč má být údajně nepřípustné, aby se demokracie jakkoliv bránila před těmi, kdo ji chtějí zničit. Jedním z nejhlasitějších křiklounů býval miliardář Musk, který po převzetí sociální sítě X (dříve Twitter) rezolutně nechává mazat veškerou kritiku, včetně tzv. community notes ke svým vlastním zavádějícím příspěvkům.
Léta jsme poslouchali i tuny řečí o tom, jak prý v bývalé SRN před rokem 1989 na rozdíl od angloamerické sféry „nebyla úplná demokracie“, protože zastánci extrémistických ideologií ohrožujících bezpečnost republiky nesměli vykonávat některá povolání ve státním sektoru (tzv. Berufsverbot).
S řečeným by bylo možno podmíněně souhlasit, jestliže ovšem připomeneme, že tento fakt stojí v pořadí důležitosti toho, co potřebujeme vědět, řekněme na čtvrtém místě. Jestliže zmíníme a), že Německo bylo během celé studené války frontovým státem (a také potenciálním bojištěm případné vojenské eskalace); b) zvláštní služby východního bloku věnovaly této zemi mimořádnou pozornost, pokud jde o politickou válku a podvratné operace; c) i v době tzv. míru východ v Německu ze všech sil podporoval ozbrojené činy spřátelených teroristů; můžeme d) říci také, že spolkové úřady některým extrémistům zakázaly šířit ideologické bludy například mezi mládeží z pozice učitele.
Logika převzetí moci
Během poválečných příprav únorového puče v ČSR bylo pro komunisty mimořádně důležité zmocnit se kontroly takzvaných silových rezortů – obrany a vnitra. Armáda se sice na událostech února 1948 sama přímo nepodílela, komunisty kontrolované vedení se nicméně postaralo o to, aby během krize zůstala v nečinnosti.
Vnitro vykazovalo během příprav převratu aktivit nesrovnatelně více. Týkaly se mimo jiné kooptace řady bývalých nacistických kolaborantů, jejichž složky je činily perfektně vydíratelnými a ovladatelnými, přes špehování zbylých odpůrců převedení Československa do sovětské vlivové sféry až po přímou účast ozbrojených jednotek Sboru národní bezpečnosti na únorových událostech.
Člověk, který má byť jen zcela povrchní představu o tom, co se v této zemi dělo před 25. únorem 1948, nemůže v klidu spát od okamžiku, kdy se dozví, že někdo jako Michal Hašek má cokoliv společného s dnešním ministerstvem vnitra. Co tam dělá je zcela nepochopitelné už proto, že podezřelé „akademické“ tituly by takovou osobu měly předem diskvalifikovat z jakékoliv důležité pozice ještě dávno předtím, než vůbec přijde řeč na politické názory.
A jaké lidi Hašek lezoucí kamsi Ficovi (a jeho prostřednictvím Putinovi) asi na ministerstvo nabírá? Jak se jím vybraní úředníci zachovají v případě vyostřené bezpečnostní krize, kterou vzhledem k přítomnosti ČR na ruském seznamu nepřátel a nedávným událostem na Slovensku rozhodně nelze vyloučit?
Ještě nedávno byl Rakušan některými komentátory chválen za to, že se vydal do regionů a „diskutoval“ tam s místními konzumenty ruské propagandy a dezinformací. Část těchto textů jej chválila za to, že údajně projevuje větší prozíravost a lepší politický instinkt než premiér. (Rakušan a návrat politiky • RESPEKT)
Ve skutečnosti však Vít Rakušan vykazuje stejný naprostý nedostatek pudu politické sebezáchovy, jakým se vyznačuje i Petr Fiala. Ve střetu s bezohledným protivníkem, který je pevně rozhodnut nedodržovat žádná pravidla, se úzkostlivě drží pravidel ušitých pro dobu hlubokého míru.
My však dávno v míru nežijeme, ať už všelijací rajchlové, okamurové a jiní babišové podrážděně ječí cokoliv. (Tenká červená linie: kdo chce Česko zavléct do války? ptá se Babiš – iDNES.cz) Nedaleko nás se zuřivě bojuje i za naši svobodu. Stejně jako před Ficovým návratem k moci naplno běžela politická válka Moskvy proti demokratům v Bratislavě, nyní se stejné úsilí zaměřuje i na naši zemi.
Ti, kdo kvůli obavám ze ztráty laciné popularity mezi lůzou odmítají přijmout adekvátní protiopatření, dělají vše proto, aby nakonec ztratili jak popularitu, tak moc.
Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, důvody
Michal Hašek disponuje „tituly“ z velmi kontroverzní soukromé brněnské vysoké školy, která vykazuje opakované problémy s akreditací, a slovenské soukromé vysoké školy ve Sládkovičove. Jestliže člověk s takovými předpoklady může podle Rakušana vybírat úředníky ministerstva vnitra, pak ovšem není důvod, aby totéž za čas nedělal třeba majitel soukromé střelnice nebo majitel malého doktorátu v oboru speciální pedagogika. (Takto se nyní důležité úřady obsazují na Ficově Slovensku.)
Jestli Hašek opravdu splňuje podmínky pro výkon své současné funkce na vnitru je přinejmenším záležitost otevřená debatě. Profesní předpoklady lánského pučisty technicky není problém přezkoumat – a přitom s velkou pravděpodobností objevit kostlivce ve skříni.
Potíže jsou ovšem dvě. Podobné „akademické“ tituly jako Hašek nasbírala v minulých letech řada politiků napříč celým spektrem – a zpochybníte-li jeden, v důsledku jste zpochybnili i velký balík dalších. Do toho se nikomu nechce. Úspěch by mohl mít velmi nepříjemnou pachuť.
Za druhé, ve vládě obecně chybí ochota pálit si prsty bojem s pozůstatky privatizace státu v minulých letech. Deagrofertizace byla přitažlivým předvolebním heslem, z nějž ale po chvíli zůstaly jen ubohé zbytky. Místo toho dál platí základní zákon české polistopadové politiky, který lze shrnout do lidových rčení jako „vrána vráně oči nevyklove“ nebo „já na bráchu, brácha na mě“.
Stále ještě se předpokládá, že političtí soupeři jsou v zásadě nedotknutelní a vyjma přímého politického boje na sebe navzájem stále berou ohledy. To ovšem ve změněných geopolitických podmínkách už platit nebude.
Zatímco Rakušan se zřejmě stále domnívá, že scénář příštích politických bitev se odvíjí od francouzského filmu Prohnilí proti prohnilým, na straně příznivců Moskvy naplno probíhají přípravy k noci dlouhých nožů.
