Ani jazyková blízkost však není zárukou, že si ve všem rozumíme. Česká vláda dala jasným gestem najevo, že je jen těžko možné akceptovat děsivě razantní příklon slovenské vládní reprezentace k Rusku. K tomu Rusku, které naše státy (a celý demokratický svobodný svět) považuje za nepřátele. K tomu Rusku, které nerespektuje mezinárodní právo a chce dosáhnout svého silou. Postavit pravidla na tom, že silnější si vymůže cokoliv si zlíbí za použití agrese je přitom právě pro státy naší velikosti životně ohrožující.
Pozastavení zasedání vlád není zpřetrhání veškerých vazeb. Nekončí tím komunikace mezi ministry, politiky. Není to ani paternalistické gesto. Společná jednání vlád však nemáme s každým a jejich současné pozastavení se Slovenskem ukazuje, že omlouvání Putina, stýkání se s Lavrovem a ohrožování naší bezpečnosti napomáháním ruskému imperialismu je pro nás červená linie. Kdybychom se tvářili, že to nevidíme, ztratili bychom svou vlastní tvář.
I o tom jsem mluvila s Michal Šimečka • Progresívne Slovensko, místopředsedou Národní rady. Vím, že Robert Fico, Andrej Danko či Juraj Blanár nereprezentují postoj všech Slováků. V ulicích slovenských měst ostatně dávají pravidelně své znepokojení jasně najevo desetitisíce lidí. S panem místopředsedou se jasně shodneme na potřebě pomáhat oběti - Ukrajině, protože jedině tak lze docílit zastavení Putinových plánů. Shodneme se i na tom, že česko-slovenské vztahy mohou být i nadále pevné a přátelské jedině když budou současně stát na upřímnosti. A zejména se shodneme, že na nich máme zájem pracovat.
Děkuji za setkání!