Český hokej padá, gólmani vzkvétají. Prusek líčí důvody a ukazuje na nového Vokouna

2 měsíce starý 11

Český hokej padá, gólmani vzkvétají. Prusek líčí důvody a ukazuje na nového Vokouna

V NHL letos naskočili Vítek Vaněček, David Rittich, Petr Mrázek a Daniel Vladař. Měl mezi nimi být ještě Pavel Francouz, ale stále marodí.

Z farmářské AHL pak vyhlížejí příležitost Lukáš Dostál, Josef Kořenář, Jakub Škarek. K nim by měl přibýt ještě Jiří Patera.

Brankářský seznam tudíž čítá devět mužů. Obránců je přitom jen osm. Sedm v NHL (včetně maroda Michala Kempného) a jeden na farmě - Michael Krutil.

Jde o hodně nevšední počty. U hokejových velmocí zpravidla platí, že beků mají v zámoří několikanásobně víc než maskovaných mužů. Vyrovnanému poměru se blíží akorát Rusové, s přimhouřením oka ještě Finové.

Poněkud bizarní situace přitom nepramení jen z hluboké krize české defenzivy. Tuzemská brankářská škola je podle všech čísel na vzestupu.

"Nemůžu říct, že by mě to překvapovalo," vykládá Martin Prusek, někdejší brankář Ottawy nebo Columbusu, který už přes deset let trénuje gólmany Vítkovic a pracoval i s těmi reprezentačními. "Trochu mi to připomíná dobu, kdy jsem v NHL chytal já. Tehdy nás tam taky bylo dost."

Na začátku tisíciletí se ve slavné lize postupně sešli Dominik Hašek, Tomáš Vokoun, Roman Turek, Roman Čechmánek, Milan Hnilička a právě Prusek. Někteří z nich chytali jako týmové jedničky. Do toho Dušan Salfický okusil alespoň život na farmě. 

Od té doby přišly další vlny, ale ta současná je zřejmě nejsilnější.

Nepřišla znenadání. "S brankáři u nás pracujeme dobře," myslí si Prusek. Dokladem budiž draft. V 90. letech jím prošlo devět českých gólmanů, za poslední dekádu 18! Dvakrát víc (oproti tomu počet draftovaných obránců se z desítek scvrkl na 14). 

Jde o jedinou pozici, kde Česko drží krok se světovou špičkou. Finsko má za posledních deset let 19 draftovaných brankářů, Rusko 21. V Evropě je trochu napřed akorát Švédsko s 28 zářezy.

Zachycení trendů

U hráčů do pole už jsou rozdíly obrovské. Několikanásobné. Proto medaile nepřibývají. Na jednom turnaji ale může rozdíly smazat právě špičkový brankář. "Co si budeme nalhávat… Když má český tým v dnešní době udělat úspěch, je to o gólmanech. I dřív to do jisté míry platilo, ale dneska ještě víc. Mužstva světové špičky jsou teď lepší," uznává Prusek.

Projevilo se to například na mistrovství světa dvacítek před třemi roky. Finsko ve čtvrtfinále přestřílelo Čechy 54:29 a místy mělo drtivý tlak, ale prohrálo 3:4 po nájezdech. Ztroskotalo na fantastickém Kořenářovi.

Pár měsíců nato Česko senzačně postoupilo přes Kanadu do semifinále mistrovství osmnáctek, protože Dostál daroval jasnému favoritovi jediný gól.

Dobrá práce, o níž Prusek mluví, však není z globálního pohledu příliš specifická. Pojem "česká brankářská škola" je spíš fráze. "Chytili jsme trendy," líčí 45letý trenér. "Myslím, že mezi našimi a finskými brankáři není velký rozdíl. To samé Švédové, Rusové… Kluci prostě chytají moderně."

"Styl chytání se radikálně změnil deset roků zpátky, možná i víc," upřesňuje Prusek. "Velký důraz se začal klást na bruslení v brankovišti, přesunech. Dobří gólmani jsou teď přesní, zákroky dělají na správném místě a ve správnou dobu. Předtím každý víceméně chytal, jak se to naučil. Ne že by teď všichni chytali stejně, ale základní věci jsou dané. Bez nich to nejde. Za mě jsou dneska brankáři obrovsky rychlí. A také je hrozně důležité mít dobrou hlavu."

Hledá se jednička

Čeští gólmani však stále něco postrádají. Svou hlavní tvář, ambasadora. Nového Haška nebo Vokouna.

Po Vezinově trofeji pro nejlepšího brankáře ligy letos sahají Rus Andrej Vasilevskij, Kanaďan Marc-André Fleury, Němec Philipp Grubauer, Američan Connor Hellebuyck nebo třeba Fin Kaapo Kahkonen. Paleta je pestrá, ale bez Čechů.

Po konci Vokouna se k pozici neotřesitelné jedničky nejvíc přiblížili Ondřej Pavelec a Mrázek, ale cestu vzhůru nedotáhli do konce. Nerozprášili pochybnosti okolí. 

"Musíte být dobří, abyste se stali jedničkou. Není to náhoda. Jenže udržet se v téhle pozici je ještě těžší, hlavně v NHL, kde se na vás zespoda tlačí spousta konkurentů. Je to opravdu pro pár vyvolených," uvažuje Prusek.

K psychicky náročné roli přičichl také Rittich, který v Calgary odsunul do ústranní hvězdného veterána Mikea Smitha, ale nakonec šéfy nepřesvědčil. Už zase dělá náhradníka. "David se mi vždycky hrozně líbil. Na svoji výšku je hodně rychlý. Teď samozřejmě nechytá tolik; není jednoduché, když vám do týmu podepíšou gólmana za velké peníze (Jacoba Markströma za šest milionů dolarů ročně, pozn red.). Myslím si ale, že David v NHL ještě neřekl poslední slovo," říká Prusek.

Přesný jako Vokoun

Když má však z narůstajícího seznamu špičkových českých brankářů vybrat nového Vokouna, po úvaze vypálí jiné jméno: "Lukáš Dostál. Líbí se mi, jak chytá, jaký má přístup. A taky jeho hlava. Přijde mi hrozně klidný. Situace neřeší přemotivovaně. Je přesný. Stejně jako Tomáš Vokoun. Ten podle mě nikdy nedělal obrovské zákroky, ale byl vždycky tam, kde měl. Ani Lukáš nedělá za každou cenu gymnastické věci. Stačí mu, že je v brankovišti rychlý a přesný."

Dvacetiletý Dostál na sebe upozornil v mládežnických reprezentacích a také v nejvyšší finské lize, kde bral jako první Čech po Petru Břízovi cenu pro nejlepšího gólmana. Utnul 21letou vládu domácích borců. 

Už oblékl i dres Anaheimu, který ho draftoval ve třetím kole, ale jen jako náhradník povolaný z farmy, když dva brankáři hlavního týmu z různých důvodů odpadli a zbyl jen veterán Ryan Miller. Ten ale střídání nepotřeboval.

Čistě statisticky v Anaheimu nikdo nechytá moc dobře, ale procenta úspěšnosti jdou nahoru těžko, když se potápí celé mužstvo. Klub jinak věří jedničce Johnu Gibsonovi, který dřív dokázal, že patří do světové extratřídy. Proto ročně pobírá 6,4 milionu dolarů a smlouva mu vyprší až v roce 2027.

Dostál tak nemá v Anaheimu zrovna otevřené dveře. Aby v bližší dostal hodně prostoru, bude muset zářit. Jako Vokoun.

Zdroj