před 7 měsíce
51
KOMENTÁŘ / V sobotu večer byly po jedenatřicáté rozdány sošky Českých lvů pro nejlepší české filmy (a dílčí výkony v nich) za minulý rok. Akademici tentokrát vybírali v prvním kole z celkem 86 snímků včetně televizních děl, do závěrečného klání postoupilo 26 titulů. Filmaři pronikli do zlacenébudovy Rudolfina, aby jejich akci dodala lesku, po deseti letech nás ceremoniálem protáhl Marek Eben v roli moderátora, který měl zajistit, že se neubavíme k smrti jako za časů Petrů Vachlera.
Český lev je jedna ze dvou nejdůležitějších ocenění pro tuzemské filmaře. Tou druhou je cena filmových kritiků. Předává se dřív, začátkem roku. Soudě podle letošních výsledků mohl vzniknout dojem, že novináři žijí na jiné planetě než zbytek branže. Tak například, Bratři zkušeného Tomáše Mašína jakoby pro ně neexistovali, zatímco na Českých lvech měli patnáct (!) želízek v ohni. Katry byly rozdány tak, že zejména mladí novináři pojali letošní ceremoniály do značné jako generační bitvu. Jejich vlajkovou lodí byl snímek Matěje Chlupáčka Úsvit.
Podle vybraných médiích to už od karlovarského festivalu to mělo vypadat, že jde o nespornou událost roku. Není to špatný film, kdyby si víc ujasnil žánr a explicitně netlačil na hlavní myšlenku, řeklo by se sympatický počin. Jenomže Úsvit přepálil letní PR a kolem podzimní premiéry nebylo kde brát. K nevyřčenému generačnímu souboji přispělo i rozhodnutí akademie vyslat za Česko na Oscary mašínovský příběh. Téma letošních Českých lvů bylo jasné. Měly se proti sobě postavit těžké váhy.
Jenomže všechno dopadlo jinak.
Bratři proměnili z patnácti nominací jedinou, ale tu hlavní – za nejlepší film. Úsvit vyšel prakticky naprázdno. V technických kategoriích bodovalo žánrové sci-fi Bod obnovy, velkým překvapením byla cena za režii filmu Přišla v noci pro dvojici Tomáš Pavlíček a Jan Vejnar. Ráz večeru vůbec udávaly méně nové tváře, jako kdyby chtěla česká kinematografie říct, nejsme uzavřený klub dinosaurů, šanci má každý.
Hnízdem nesporné kvality se staly nominace za televizní tvorbu. Pět lvů pro seriál z normalizační televize Volha je naprosto správně, stejně jako ocenění obžaloby našeho soudního znalectví Matematika zločiny (první Český lev pro TV Nova) v kategorii minisérií. Řekl bych, že místní televize přijaly velké vysílací platformy jako výzvu a vítanou konkurenci a poučily se od nich co do zpracování i naléhavostí tématu. Už teď je jasné, že i příští rok (např. Smysl pro tumor), bude kde brát.
Mimořádné chvíle? To když Agnieszka Hollandová děkovala za speciální cenu, kterou obdržela z rukou předsedy akademie Iva Mathé za film Hranice a připomněla, že Češi byli první, kteří se jí zastali během štvanice ze strany polských politiků hned po benátské premiéře snímku. Anebo když Peter Bebjak, režisér Matematiky zločinu, měl potřebu upozornit, že Slováci jsou slušní lidé, že většina z nich rozhodně nepodporuje zločinnou velmoc, a nakonec nám popřál nám hodně štěstí u voleb. To jednomu zatrnulo.
Vladimír Smutný, kameramanská legenda, získal cenu mimořádný přínos. Muž, který natočil například Kolju, anebo Nabarvené ptáče, poděkoval Janu Svěrákovi respektive Václavu Marhoulovi „za scénáře a za ty chvíle co jsme si užili“ a připomněl, že v jeho stopách jdou jeho děti. Jak symbolické během večera zalidněného mladými filmaři na všech klíčových pozicích. Vrcholem byl pak samozřejmě projev Simony Pekové, jež se soškou za herecký výkon upřímně a vtipně demonstrovala, co Český lev české filmaře znamená.
Nezodpovězena zůstává jiná otázka: Co znamená Český lev pro svět filmu? České filmy na rozdíl od těch polských, anebo maďarských, nedokážou zaujmout za hranicemi. Fakta hovoří jasně. S čestnou výjimkou ceny za nejlepší scénář pro Bohdana Slámu za Bábu z ledu na Tribeca Film Festivalu a montrealském vítězství „Masaryka“ Karla Rodena ani jeden z filmů, které v posledních deseti letech získaly hlavní ocenění za film roku, nebodovaly kromě karlovarského na žádném velkém zahraničním festivalu. Doufejme, že nový vítr, které zjevně vanul toho večera koncertní síni, to třeba změní.
