Seděli jsme s Maximem v kavárně Idealist v centru Kyjeva. Před deseti lety v téhle budově hořelo. Bylo to uprostřed mohutných demonstrací proti prezidentu Janukovyčovi. Z oken vyskakovali lidé, někteří utrpěli těžká zranění, jiní zemřeli. Teď je v přízemí prostor plný studentů, laptopů a vůně kávy. „To jsou paradoxy, co?“ povzdychl si můj spolubesedník.
Maximovi je kolem padesátky. Aktivně se účastnil tzv. Euromajdanu, pak vyrazil se zbraní v ruce bojovat do Donbasu. V létě 2014 prošel krvavou bitvou u Debalceva, účastnil se bojů o doněcké letiště, dlouho sloužil v armádě. Teď má dvě děti a malou firmu na výrobu dronů, klíčového artiklu pro ukrajinskou armádu. „Jo, asi jsem trochu vyměkl, už nemám kvůli dětem sílu být na frontě, tak splácím dluh takhle,“ povzdechl si.