před 2 týdny
27
Jak si východní Německo malovalo romantickou představu největšího přítele socialistických revolucionářů
Růžový banner s nápisem Revoluční romance? visí na průčelí starobylé budovy drážďanské výstavní síně Albertinum. Barvou zamilovaných ale neláká na romantické malby z 19. století ani na výstavu o dramatických podobách lásky v běhu času. Jistý druh milostného vztahu je přesto na expozici otevřené do 2. června přítomný silně – jen má specifickou příchuť politiky NDR coby jednoho ze států bývalého východního bloku vůči zemím Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Sověti pro ně měli kdysi termín „třetí svět“, dnes se používá globální Jih.
Výstavu drážďanští kurátoři sestavili z méně známých a využívaných depozitářů a nese možná trochu obecný podtitul Globální umění ve východním Německu. Pod ním se však skrývá pečlivě promyšlený výběr z tisíců maleb, kreseb či plakátů, jimž dala vzniknout politika solidarity východoněmecké vlády s obyvateli zemí „bojujících za svobodu“. Kubánská revoluce, dekolonizace Afriky i válka ve Vietnamu vnesly v šedesátých letech nový impulz do dobové vize „vývozu socialismu“. Mezinárodní solidarita a přátelství byly jejími hlavními zaklínadly, jež obsahovala i východoněmecká ústava. „A umění mělo tuhle utopickou vizi přeložit do přístupného vizuálního jazyka,“ píše se v úvodu k výstavě.
