před 2 měsíce
57
NÁZOR / Na co začínám být v poslední době fakt alergický, to je stále častější zvyk komentátorů a komentátorek odsud, z bezpečného českého teplíčka a babišovského smrádečku, najednou zvysoka mustrovat Ukrajinu a jejího prezidenta (ne že by byl nekritizovatelný, ale jako kdyby na to nebylo dost času po válce). Že prý to a to dělá špatně, že měla loňská ofenziva přijít daleko dřív, a pak zase z týchž úst, že přišla trestuhodně brzo, předčasně, snad kvůli médiím, a že se mělo počkat, až dorazí ty a ty zaručené zbraně, posily atd.
Jsem dalek podceňovat roli médií, přesně naopak. Ale byla to právě média, naše i světová, která, jako by se těšila na fotbal, nebo na dlouho slibovanou a odkládanou premiéru, která se celé loňské předjaří a jaro až dětsky nedočkavě ptala: Tak co bude s tou slibovanou ofenzivou, Ukrajino? My chceme své šou! A bude vůbec nějaká? Jen aby! A tak a podobně, pro mne každopádně, vzhledem k bojujícím, vždy urážlivě.
Vstanou noví chytrolíni
Tím vzbudila, ba vybičovala média od počátku umělé očekávání, po němž nemohlo následovat nic jiného než zklamání. To bylo ovšem stejně uměle vytvořené, jako to očekávání. Proboha, nechme to na Ukrajincích! To na jejich hlavy, ne na ty naše, přemoudřelé, padají denně bomby. To jejich domy a města boří íránské drony.
A dokavad neděláme ze své strany doslova vše, co je v našich silách, aby ty bomby nepadaly, dokud toto neuděláme, abychom jim teď a tady pomohli (a to zdaleka pořád neděláme, radši se přednostně vyzbrojujeme sami a jim po troškách trousíme zastaralý tovar, i když zaplať pánbůh aspoň za něj, jiné země nedělají ani to), dokavad tedy toto na sto procent neděláme, mějme aspoň tolik vkusu, abychom jim do toho nekecali. Jako kibicové neboli ti, kteří jsou mimo hru a o to jsou moudřejší.
A taky mě může vzít čert, když slyším, že podle toho a toho bezpečnostního analytika – jindy rusisty nebo rusistky – Alexej Navalnyj byl sice odvážný a statečný, pravý ruský bohatýr, to jo, ale pozor! Nebyl to žádný demokrat, nýbrž autokrat a Velkorus. A dostat se k moci, spekulují někteří dále, skončil by možná jako Putin. Prašť jako uhoď, Rus jako Rus. A vůbec, ruská opozice proti Putinovi je jeden za osmnáct a druhý bez dvou za dvacet. Když jsem toto četl z pera renomovaného publicisty, a slyšel podobná slova z úst renomované reportérky, to už jsem fakt vypěnil.
Navalnyj v dračím chřtánu
Ano, jsou mi známy i výroky z ústa Navalného, a nemusí mě o nich právě teď nikdo poučovat, a zvláště ne z Čech, s nimiž nemohu souhlasit (vzpomněl jsem si tu na Havlova slova: pravda není jenom to, co se říká, ale také to, kdy se to říká, kdo to říká a v jaké situaci to říká). Ale přesto je jedno jisté a nezpochybnitelné. Nikdo, u nás, ani v Rusku, ani v zahraničí, nevyvinul ani miliontinu té občanské odvahy a statečnosti, jako ten zavražděný muž, který, sotva jakž takž vyvázl z jednoho vražedného atentátu, se svým vrahům sám a dobrovolně vydal. Doslova rozzuřenému drakovi přímo do chřtánu.
Nebyl hloupý, určitě nečekal, že by mohl z tohoto chřtánu vyváznout bez ztráty života. Čili zvolil vlastně dobrovolnou sebevraždu, aby vyburcoval diktátorem buď fascinovaný, nebo zastrašený a spící národ. Zvolil cestu úplně jinou, ale se stejným mravním étosem jako Jan Palach.
Kdo to neumí přečíst, a donekonečna se bude hnidopišsky nimrat v těch či oněch jeho minulých výrocích, aniž přihlédne k tomuto elementárnímu poselství, čistému a jasnému pro každého, kdo porozumět chce – podobně, jako bylo čisté a jasné poselství činu Volodymyra Zelenského neodejít v beznadějné situaci z obleženého Kyjeva, a vyslat o tom zprávu do světa.
Ve srovnání s těmito mravními činy nejvyšší kategorie, všechny vaše argumenty, vážení dodateční chytrolíni a chytrolínky, blednou. Podobně jako bledly a vždycky budou blednout, vyčtené argumenty různých farizejů a zákoníků všech dob, tváří v tváří prostému činu, slovu i příkladu jistého Ježíše z Nazaretu. Podtext všech těchto vzkazů zní: zbavte se nikoli farizejů, ale strachu z nich. Ten, nikoli oni sami, vás ujařmuje a ochromuje.
A přesto: jen co Navalnyj zemřel, vyrojily se desítky komentářů, v nichž různí chytrolíni dovozovali Navalného demokratickou nedostatečnost a autokratičnost. Mezní čin, který udělal, a vzkaz a odkaz spoluobčanům, platný v případě svého zavraždění, mluví přitom jasně. Byl to čin pro, nikoli proti svobodě a demokracii!
Vladimír Just je teatrolog, divadelní historik, mediální kritik a esejista, emeritní profesor Filozofické fakulty Univerzity Karlovy.
