před 2 týdny
37
Na Hradě vedete odbor vnitřní politiky. Není prezidentovi bližší vše, co souvisí s armádou nebo bezpečností, a domácí politika ho přece jen tolik nebaví?
V mediích se podařilo vytvořit dojem, že prezident je silný v bezpečnostní a zahraniční politice a méně v té domácí. Jenže není pravda, že by ho domácí politika nezajímala a neměl v ní úspěchy. Přijde mi to už skoro jako klišé, které od sebe všichni opisují, aniž by si všímali, jak v domácí politice funguje a jaké všechny aktivity v ní má.
Ale má na českou politiku výraznější vliv? Berou ho lídři stran dostatečně vážně? Protože žádné silnější politické páky za sebou nemá.
Vliv má. Dobře to bylo vidět například minulý týden, kdy svolal jednání mezi ministrem práce Marianem Jurečkou a zástupci hnutí ANO o důchodové reformě.
Přispěje toto jednání k tomu, že se koalice a opozice skutečně na něčem dohodnou? Zatím si jen slíbili, že se za pár dní zase sejdou.
Když si promítnete tiskovou konferenci po skončení jednání, musíte vidět změnu. Takovou míru konsenzu mezi představitelem vlády a opozičního hnutí ANO jsem dlouho neviděl. Takže působení prezidenta zjevně vedlo, alespoň během tohoto jednání, k jejich konsenzuálnímu chování.
(Rozhovor probíhal ještě předtím, než nastal rozpor mezi Pražským hradem a hnutím ANO. Zatímco Hrad tvrdí, že všichni účastníci se shodli na nutnosti zvýšit hranici pro odchod do důchodu, zástupci ANO nyní tvrdí, že s něčím takovým nesouhlasili.)
Může se prezidentovi podařit vylepšit celkovou atmosféru v naší zemi? Třeba zrovna pokud jde o chování politiků, kteří se do sebe navzájem hrubě naváží.
Nevytvářejme falešná očekávání, že prezident dokáže zázraky. Politickou elitu tvoří lidé, kteří jsou vzorkem naší společnosti a jsou součástí politické kultury, kterou jsme si vytvořili my jako občané. Politici se chovají podle toho, co jim tolerujeme. A jestliže Češi dokážou svým politikům tolerovat chování, které by například ve skandinávských zemích bylo absolutně nepředstavitelné, nedivme se, že se politici chovají tak, jak se chovají. Prezident může usilovat o změnu, ale je pouze jeden.
K čemu ale máme prezidenta, pokud nemůže výrazně ovlivňovat dění? Nebylo by lepší mít hlavu státu, která je více propojená s nějakou politickou stranou?
Takového prezidenta bychom ani nepotřebovali, protože by vlastně dělal to, co dělá premiér a ministři. Já roli prezidenta vidím v tom, že má mimo jiné upozorňovat na témata, která jsou přehlížená kvůli tomu, že jsou například politicky choulostivá či opomíjená. Třeba taková, o kterých mají politické strany pocit, že se jim nevyplatí se jim věnovat.
Jak moc prezidentovi naslouchá premiér Petr Fiala a jeho vláda? Jaký je jejich vztah?
Je určitě korektní, v řadě témat se snaží ministři panu prezidentovi naslouchat. A on zase naslouchá jim. Pak jsou ale témata, u kterých vládní pětikoalice dosáhla složitě nějakého kompromisu a je pro ně velmi složité přizvat k řešení ještě prezidenta. Je to prakticky nemožné. A často to ani vzhledem k postavení prezidenta nemusí být žádoucí.
To se týká čeho?
Nechtěl bych to více konkretizovat.
Já jedno téma vzpomenu. Nedávno jste na semináři ve sněmovně kritizoval vládu za to, že nedělá dobrou regionální politiku, takže se dál prohlubují už tak velké propasti mezi různými částmi země. Prezident si kvůli tomu opakovaně zval ministra pro místní rozvoj Ivana Bartoše. Má prezident šanci něco v této oblasti změnit?
Prezident se maximálně snaží, ale zásadní chyba je v tom, že státu chybí už řadu let ohledně pomoci regionům celková koncepce, která by si dala za cíl alespoň zbrzdit stále více se otvírající nůžky mezi bohatými a chudšími regiony.
Co s prezidentem uděláte pro to, abyste to změnili?
V této oblasti je role prezidenta spíše na úrovni politického vlivu, protože nemá vlastní pravomoc, aby do toho mohl vstoupit. Maximálně může vyvíjet tlak na ministry, což se někdy daří lépe a někdy hůře. Je to běh na dlouhou trať. Existují nástroje, které by bylo možné použít, ale bohužel často k jejich změně panuje mezi politickými stranami skepse, protože to je těžko politicky průchodné.
Jaké nástroje?
Například změna rozpočtového určení daní. Současný systém je totiž podle mě nespravedlivě nastavený, protože zvýhodňuje čtyři města - Brno, Ostravu, Plzeň a Prahu. Ty dostávají na jednoho svého obyvatele více peněz než ostatní města. A jaký je rozdíl mezi funkcí, kterou ve svém regionu plní Plzeň a třeba Liberec, Hradec Králové nebo Olomouc?
Druhý problém je, že nerozlišujeme místa, která jsou blízka různým centrům a patří mezi bohaté oblasti, nebo jsou naopak periferiemi, kde se lidem žije velmi těžce a potřebovali bychom v těchto oblastech investovat. Potom máme tak obrovské rozdíly v životní úrovni.
Myslím, že stále není zcela jasné, jak moc chce některé aktivity dělat skutečně prezident a jak moc jsou dílem marketingu jeho okolí. Například jeho nedávný běh s mladými lidmi. Jak reálná je jeho snaha o pomoc mladým?
Věřte mi, že řada zadání přichází velmi intenzivně od pana prezidenta. Často formuluje, co chce dělat, a lidé kolem něj připravují návrhy. Například aktivity spojené s mladými se navíc dělají v součinnosti s nimi, protože bychom si neměli hrát na to, že my nejlépe vymyslíme, co je pro ně důležité. Ale zadání, jakým směrem půjdeme, přichází opravdu od něj.
A nehraje v tom jistou roli marketing? Neříkáte si, že teď by bylo dobré, aby prezident něco udělal, protože to bude dobře vypadat na veřejnosti?
Prezident Petr Pavel rozhodně není marketingový produkt. Vůbec marketingově nepřemýšlí. Když jsem ho viděl řešit nějaký problém, ve kterém mohl zvolit marketingově populární řešení, nebo řešení, o kterém byl přesvědčený, že je správné a třeba ne populární, vždycky volil druhou možnost. Nikdy v takové situaci nešel cestou laciného veřejného úspěchu. Vůbec bych proto nemluvil v souvislosti s výkonem prezidentství Petra Pavla o marketingu. Ten je mu fakt cizí.
Takže může česká veřejnost čekat, že bude například pohyb, zdravý životní styl dál propagovat, protože je mu to prostě blízké a považuje to za důležité?
Říká tomu budování odolné společnosti. Nejde mu "jen" o sportování, aby společnost byla odolná fyzicky, ale také aby byla například odolná mentálně, třeba proti dezinformacím. Záleží mu na tom, aby lidé přistupovali ke svým životům odpovědně, což pochopitelně hodně souvisí i s tím, aby žili zdravě. Mimochodem vámi zmiňovaný běh s mladými nebyl pro něj něčím výjimečným nebo náhodným.
Běhá pravidelně?
Pokud byste byl na Pražské hradě, viděl byste, že běhá často, a přidat se k němu můžou i zaměstnanci Kanceláře prezidenta republiky i Správy Pražského hradu. Kdokoliv z nich může přijít.
A netěší se prezident Pavel mnohem více na věci, jako je třeba běhání, ježdění na motorce, skákání padákem, než na prezidentování a politiku? Nedává přednost užívání si života a odpočinkovým víkendům?
Upřímně vám doporučuji, abyste si spočítal víkendy, které měl opravdu celé volné. Jsem přesvědčený, že většina jeho víkendů je celá či z části pracovní. Prezidentování skutečně bere jako svou misi, které dává co nejvíce času i sil.
