Co se stalo s obránci Azovstalu? Měsíc jsme o nich neslyšely, svěřují se jejich ženy

5 měsíce starý 84

Co se stalo s obránci Azovstalu? Měsíc jsme o nich neslyšely, svěřují se jejich ženy; Zdroj foto: Reuters

"Po více než měsíci, co jsem o něm neslyšela, mi manžel poslal zprávu, že žije. Chtěl mi říct, že mě miluje a že se ke mně a synovi vrátí," svěřuje se čtyřiadvacetiletá Anna Zajcevová, žena jednoho z obránců mariupolských oceláren Azovstal, které Rusové už několik týdnů drží v zajetí. "Myslela jsem, že už o něm nikdy neuslyším. Měla jsem takový strach, stále ho mám, ale teď už alespoň vím, že žije." Pláč neskrývá. Je z něj však cítit úleva. Protentokrát.

Po evakuaci civilistů z krytů v areálu Azovstalu zůstali na místě vojáci, kteří rozsáhlý komplex, symbol ukrajinského odporu, do nejzazších okamžiků bránili. Přežili měsíce v obležení v nelidských podmínkách, zcela odříznuti od světa, pod neustálým bombardováním ruskou armádou.

Na rozkaz ukrajinské vlády se nakonec vzdali… Do ruského zajetí padlo téměř tři tisíce vojáků. A o život, byť jiným způsobem, bojují dál. "Když jsem se muže zeptala, jestli má co jíst, odpověděl, že ne, ale ať si prý nedělám starosti. Také mi stihl říct, že je raněný," popisuje redakci Aktuálně.cz Zajcevová. 

Krátké zprávy, někdy hlasové vzkazy a fotografie, jsou tím jediným, co již několik týdnů ženy bojovníků pluku Azov spojuje s jejich blízkými. Některé však takové štěstí ani nemají. Dvaadvacetileté Daryně Tsykunové z Kyjeva se s přítelem stále nedaří spojit. "Za půl hodiny to bude měsíc, co o tobě nic nevím. Měsíc, během kterého jsem nedostala jedinou zprávu. Slíbila jsem, že na tebe počkám. Doufám, že cítíš tu sílu, kterou ti posílám, ať jsi kdekoliv. Chybíš mi, ale věřím, že se brzy zase setkáme," napsala dívka na Facebooku.

Daryna z válkou zmítané Ukrajiny utekla v březnu do Česka. Spolu se svými prarodiči. Našla si práci, většinu času však tráví tím, že se snaží lidi informovat o situaci na Ukrajině. Se svým partnerem se neměla šanci rozloučit, krátce před válkou totiž odcestoval právě do Mariupolu, kde i narukoval a zůstal bojovat. 

"Psali jsme si každý den, teď nevím, kde je a jestli žije. Někteří z vojáků tam přišli o nohy a ruce, mají poraněné vnitřní orgány a trpí velkými traumaty. Když mi přítel občas zavolal, bavili jsme se o budoucnosti a o tom, co budeme dělat, až válka skončí. Dříve jsem se tohoto obrazu držela, teď se bojím, že to je vše, co kdy budu mít," svěřuje se redakci Daryna. 

O zajatcích nejsou žádné nové zprávy. Agentura TASS naposledy informovala, že bylo z Azovstalu na území Ruska k vyšetřování převezeno přes tisíc ukrajinských vojáků, mezi nimi i dva velitelé, kteří tam skončili po tom, co složili zbraně v Doněcku. Rusové se krátce předtím nechali slyšet, že chtějí vojáky postavit před soud za porušování lidských práv nebo je dokonce popravit. 

"Rusko se chová tak krutě, že bych tomu i věřila. Nejhorší na tom však je, že už ale mohou být dávno mrtví. Jsem vyděšená a každý den se modlím za bezpečí svého manžela," říká Zajcevová. Plány Ruska, co se zajatci zamýšlí, se podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského neustále mění.

Podle informací serveru Ukrainska Pravda se většina zajatců, 2449 vojáků, nachází ve vězení v Olenivce, malé vesnici v okupovaném Doněcku. Menší skupina z nich, která utrpěla vážná zranění, byla údajně převezena do nemocnice ve městě Novoazovsk. V jakých podmínkách se však vojáci nacházejí, není jasné. 

Velitel pluku Azov Denys Prokopenko v krátkém hovoru se svou ženou na konci května řekl, že je Rusové drží ve "vyhovujících podmínkách". Ta však připouští, že ho k vyjádření mohli donutit. "Nevím, jestli mluvil svobodně. Tenkrát to bylo naposledy, co jsem o něm slyšela. Teď se ke mně navíc dostala zpráva, že předal své velení. To nemůže znamenat nic dobrého," obává se sedmadvacetiletá Kateryna Prokopenková. Popisuje to i ruskojazyčný servis BBC, který upozorňuje, že není jasné, kde se její muž současně nachází. 

Podle prezidenta Zelenského nicméně není v zájmu ruské strany ukrajinské vojáky mučit, protože jde o zajatce, jejichž osud sleduje celý svět. Ženy vojáků ovšem tvrdí, že z omezených informací, které dostávají od svých mužů, podmínky zajetí ani zdaleka neodpovídají Ženevské úmluvě o zacházení s válečnými zajatci.

"Víme, že prostory, ve kterých jsou drženi, jsou přeplněné, dostávají minimum jídla a pijí znečištěnou vodu," upozorňuje Prokopenková. Ukrajinské ozbrojené síly navíc již dříve uvedly, že z příběhů propuštěných válečných zajatců je jasné, že podstoupili fyzické i psychické mučení. 

Přístup Ruska k zatčeným vojákům označuje za velký problém také členka Rady OSN pro lidská práva Matilda Bognerová. Její tým jezdí po Ukrajině a sbírá svědectví o ruských válečných zločinech. Špatné zacházení s vězni je podle ní jasné porušování mezinárodního humanitárního práva. "Obdrželi jsme obvinění z mučení a špatného zacházení a také ze zabíjení zajatců a vojáků, kteří už nejsou schopni bojovat," řekla před dvěma týdny Bognerová v rozhovoru pro Aktuálně.cz. 

Ukrajinská vláda slíbila rodinám vojáků, že se postará o jejich návrat. Pokouší se o to skrz výměnu zajatců, zatím se to však nedaří. "Slíbili nám, že se naše armády prohodí. Ale myslím si, že něco takového nezmůže pouze naše vláda, potřebujeme pomoc ostatních zemí, protože Rusku nelze věřit ani slovo," domnívá se Anna Zajcevová.

Ostatní ženy, které redakce oslovila, s ní plně souhlasí. "Nesmí se na ně zapomenout. Bojovali do posledního dechu a bojovali by dál, kdyby jim neporučili, ať se vzdají," doplňuje Daryna Tsykunová. 

Ženy vojáků z pluku Azov založily spolek, prostřednictvím kterého se snaží, aby jejich mužům bylo pomoženo rovněž úsilím a tlakem ze zahraničí. Jezdí po Evropě a hovoří s významnými lídry napříč světem. Kateryna Prokopenková dokonce začátkem května ve Vatikánu navštívila papeže Františka. Nicméně po jejich schůzce se na sítích začaly šířit zprávy, že je neonacistkou. Proruští dezinformátoři totiž sdíleli fotku, na které dívka údajně společně s dalšími manželkami vojáků hajluje.

"Bylo mi do pláče z toho, co ze mě chtěli udělat. Nejhorší na tom je, že se jim to částečně povedlo, lidé tomu věřili a média o tom začala psát," říká Prokopenková (proti fotografii se ostře ohradila například na Twitteru). Pravda je taková, že snímek z roku 2010 ve skutečnosti vyobrazuje polské dívky.

"Přitom jen chceme, aby naši muži měli co jíst, pít a kde spát. Pokud mají přežít, uděláme pro to maximum," dodává Prokopenková.

VIDEO: Kamera zachytila, jak ukrajinští vojáci pomocí vrtulníků shazovali humanitární pomoc do Mariupolu

Zdroj