15. 3. 2024
čas čtení 2 minuty
Rozsáhlá kompilace statistik zveřejněná v časopise The Lancet odhaduje dodatečnou úmrtnost, kterou lze připsat pandemii, mezi lety 2019 a 2021 na 15,9 milionu osob, upozorňuje Julien Lemaignen.
Rok poté, co Světová zdravotnická organizace vyhlásila nejvyšší stupeň pohotovosti pro COVID-19, a vzhledem k tomu, že SARS-CoV-2 stále způsoboval desítky tisíc případů týdně, statistici pokračovali v hodnocení dopadu viru na demografii.
Podle studie zveřejněné 12. března v britském vědeckém časopise The Lancet se tak průměrná délka života celosvětově mezi lety 2019 a 2021 snížila o jeden a půl roku. To odpovídá nadměrné úmrtnosti ve výši 15,9 milionu úmrtí během dvou let akutní fáze pandemie.
COVID-19 brutálně zastavil stálý nárůst průměrné délky života od poválečného období: Mezi lety 1950 a 2019 se zvýšil z 51,6 na 76 let u žen a ze 46,7 na 70,8 let u mužů. To ovlivnilo 84 % z přibližně 200 zemí zahrnutých do studie, která uvádí, že nejmladší věkové skupiny byly zasaženy "minimálně".
"Pro dospělé na celém světě měla pandemie COVIDu-19 hlubší dopad než jakákoli událost zaznamenaná za půl století, včetně konfliktů a přírodních katastrof," uvedl v tiskové zprávě Austin E. Schumacher, profesor na Institutu pro zdravotní metriky a hodnocení ve Washingtonu a jeden z autorů studie. Podle jeho názoru pokles průměrné délky života, který lze připsat pandemii, svědčí o "ničivých potenciálních dopadech nových patogenů".
Zdá se, že pandemie byla "neúměrně závažná" v zemích subsaharské Afriky, Blízkého východu, jižní Asie a Latinské Ameriky. Studie však poznamenává, že korelace mezi úrovní rozvoje země a závažností COVIDu-19 není nijak zvlášť silná. Jednoduše řečeno to znamená, že nový koronavirus nebyl automaticky smrtelnější v chudších zemích – autoři uvádějí příklady Bhútánu a Šalamounových ostrovů.
Podrobnosti v angličtině: ZDE
292