Covid už měli za sebou, až potom je zabila embolie, líčí záchranář

1 měsíc starý 22

Stejně jako nemocnicím se jim sice nyní ulevilo, záchranář ale upozorňuje, že přibylo výjezdů za lidmi, kteří doma umírají na plicní embolii po prodělání covidu-19.

„Únor a březen byly brutální měsíce. Vůbec to nelze srovnávat s první vlnou pandemie nebo podzimem. Roky jsem jezdil k lidem dušným, se všemi možnými komplikacemi, ale tady šlo o původně zdravé lidi, u nichž se nemoc strašně rychle zvrhla. V jejich očích jste viděli beznaděj. To bylo nové a hrozivé,“ popsal deníku Právo David Vávra.

„V tu chvíli víte, že ani vy, ani lékaři v nemocnici, a dokonce ani jejich přístroje nemusí být zárukou záchrany života nemocných. Dostanou ale aspoň šanci. Šanci přežít. A oni to vědí také,“ vzpomíná mladý muž na zřejmě nejtěžší momenty uplynulé praxe, kdy záchranáři vyjížděli k dusícím se covidovým pacientům.

„Najednou se do třetího patra zadýcháte...”

Bohužel, i když přijeli za pár minut, bylo to někdy pozdě. „Jde o můj subjektivní dojem. Žádné statistiky na to nevedeme. Ale stává se, že doma umírá hodně lidí, kteří už mají covid za sebou, na plicní embolii. Embolie je velmi zákeřná. Přijde zdánlivě z ničeho nic. Najednou se do třetího patra zadýcháte, řeknete si, že to máte po covidu, objeví se embolie, malý kousek ucpe cévu a my už přijíždíme resuscitovat. Někdy se podaří znovu krev rozproudit, někdy bohužel ne. Takových případů nebylo dřív tak mnoho,“ varuje pražský záchranář.

Mladý muž se proslavil jako hrdina, který zachraňuje životy i bez výstroje a mimo české hranice. „Stalo se to v roce 2014 na vánočních trzích v malém městečku v Bavorsku. Zkolabovala tam žena, já akorát odjížděl z parkoviště a volala mi vyděšená manželka, ať se okamžitě vrátím, že jí nikdo nepomáhá,“ vypráví s tím, že hned vyskočil z auta a začal s resuscitací.

„Jak jsem byl, v civilu, bez přístrojů, což je u nás běžná praxe. V Německu ovšem vůbec ne. Musel jsem jim vysvětlovat, ať mě nechají, že vím, co dělám. Nato přijel lékař se záchranáři a těm jsem vše znovu říkal, oni na nic takového tehdy nebyli zvyklí. Zatímco u nás laická resuscitace už dávno fungovala,“ vypráví David Vávra.

Sbírka pro zachráněnou

„Němečtí záchranáři se pak zajímali, jak to chodí v Česku. S paní to dopadlo dobře, a dokonce se mi pak ozval i její manžel, protože chtěl poznat toho Čecháčka, který ji zachránil. Potkali jsme se, dodnes jsme v kontaktu, posíláme si přání k Vánocům. Tehdy jsem si uvědomil, že své povolání jsem si zvolil správně. Když víte, co máte dělat, mnohdy ani nepotřebujete nic jiného než ruce,“ dodává.

Nahodit srdce, vrátit dech nebo převézt do péče nemocničních lékařů – tím práce záchranářů mnohdy nekončí. David Vávra a jeho pražští kolegové pomáhají i roky poté, co život zachrání.

Přesně před dvěma lety hodinu a půl resuscitovali teprve 18měsíční holčičku, která spadla do jezírka a skoro deset minut byla pod vodou. „Na tento zásah nikdo z nás asi nezapomene. Začalo to tím, že jsme museli přelézat i s veškerým vybavením zeď, protože dívenka byla doma jen s maminkou. Ta byla lékařka a ihned, jak dcerku uviděla v jezírku obličejem dolů, začala s resuscitací, a tak nám nemohla otevřít,“ popsal zásah záchranář.

„Holčička byla moc malinká, abychom použili podpůrný přístroj na stlačování hrudníku, střídali jsme se v resuscitaci, dokud se nepodařilo naší operátorce domluvit ve Všeobecné fakultní nemocnici u pana profesora Bělohlávka přijetí rovnou na přístroj pro mimotělní oběh,“ dodal.

David Vávra a jeho kolegové z pražské záchranky přispívají na uzdravení malé Šošanky ve sbírce na www.znesnaze21.cz.

„Všechny okolnosti hrály pro nás. Bylo jaro, nízké teploty, takže byla podchlazená, a to zvyšovalo šanci na záchranu. Oteplili ji a srdce opět začalo bít,“ dodal David.
Dnes 3,5letá Šošanka trpí vážnými následky kvůli poškození mozku, který byl tak dlouho bez kyslíku, ale díky terapii a cvičení dělá ohromné pokroky.

„Celá její rodina se jí věnuje a bez ustání cvičí a rehabilitují. Já věřím, že je šance, aby se vrátila do normálu. Proto jsme se ji rozhodli spolu s kolegy podpořit finanční sbírkou. Já mám stále možnost živit rodinu, nepřišel jsem o práci, jako jiní v této době. A přispět Šošance na terapii a cvičení, které neplatí pojišťovna, to je smysluplná věc,“ dodává David Vávra.

Zdroj