Despotové ze Silicon Valley

před 5 měsíce 81

The Atlantic

Technologičtí giganti mají svou vlastní politickou ideologii. Je načase nazvat ji pravým jménem

 ČTK / AP / Francis Chung/POLITICO

sem generální ředitel. (Mark Zuckerberg, 31. ledna 2014) • Autor: ČTK / AP / Francis Chung/POLITICO

Pokud by měl člověk v jednom stručném příběhu vystihnout dominantní ideologii Silicon Valley, mohl by snadno využít dvacet let starou scénu s Markem Zuckerbergem. Sedí v ní v modravé záři obrazovky svého počítače a chatuje s kamarádem o tom, jak mu jeho nová webovka, TheFacebook, otevřela přístup k hromadě osobních informací o spolužácích. 

Zuckerberg: Jo, takže jestli budeš někdy potřebovat nějaký info o někom z Harvardu

Zuckerberg: Dej mi vědět.

Zuckerberg: Mám víc než 4000 e-mailů, fotek, adres a SNS   

Kamarád: Co? Jak se ti to povedlo?

Zuckerberg: Prostě mi to poslali.

Zuckerberg: Nevím proč.

Zuckerberg: Prostě mi „věří“

Zuckerberg: Normálně jim jebe.    

Po této konverzaci, jež později unikla z chatových archivů, následovala další, stejně výmluvná, i když zdvořilejší. Na dnes již slavném vánočním večírku v roce 2007 se Zuckerberg poprvé setkal se Sheryl Sandberg, svou pozdější provozní ředitelkou, která pak společně s ním platformu proměnila v digitální imperialistickou velmoc. Zuckerberg v počátcích Facebooku razil mantru „Firma je důležitější než stát“ a během setkání své budoucí spolupracovnici prozradil své přání, aby měl vlastní účet na Facebooku každý Američan s internetovým připojením. Sandberg se kdysi jednomu ze svých kolegů svěřila s pocitem, že „byla na tuhle planetu seslána proto, aby budovala organizace“. Zuckerbergův sen vypadal jako úkol stvořený právě pro ni.

Facebook (dnes Meta) se od té doby stal ztělesněním všeho, co je se Silicon Valley špatně. Šíření dezinformací, jehož se ze zištných důvodů dopouští v globálním měřítku, se proměnilo v nikdy nekončící krizi. Vzpomeňme také na tajný experiment s manipulací nálad uživatelů, který společnost provedla v roce 2012 tak, že záměrně měnila nabízený obsah Newsfeedu a zároveň měřila, do jaké míry dokáže Facebook bez vědomí lidí ovlivňovat jejich emocionální stav. Nebo účast firmy na podněcování genocidy v Barmě v roce 2017. Nebo jeho ochotu umožnit využití sebe sama jako prostoru k plánování a realizaci ozbrojené vzpoury 6. ledna 2021. (Zuckerberg v počátcích Facebooku uváděl „revoluce“ jako jeden ze svých zájmů. Dělo se to zhruba ve stejné době, kdy si nechal vytisknout vizitky s nápisem „Jsem generální ředitel, blbečku.) 

Přes to všechno zůstává způsob, jakým Facebook funguje, v pozoruhodné míře normou pro celý technologický průmysl. A to i přesto, že kulturní význam Facebooku dnes již překonaly jiné sociální platformy (TikTok) i celý technologický vývoj (umělá inteligence). 

Abyste se mohli klanět u oltáře „mega“ dosahu svých aplikací a dokázali přesvědčit sami sebe, že právě vy byste měli činit historická rozhodnutí jménem světového společenství, které vás nezvolilo a které nesdílí vaše hodnoty – nebo jejich absenci –, musíte se zbavit mnoha nepříjemných zbytečností. Mimo jiné pokory a schopnosti jemně rozlišovat. Mnozí titánové Silicon Valley takové kompromisy činí opakovaně. YouTube (vlastněný Googlem), Instagram (držený Metou) a Twitter (jemuž Elon Musk sveřepě říká X) škodí v oblasti práv jednotlivců, občanské společnosti nebo globální demokracie podobně jako Facebook. A vzhledem k tomu, jakým způsobem teď probíhá v Silicon Valley vývoj v oblasti umělé inteligence, měli bychom se připravit na to, že škody se v následujících letech ještě zmnohonásobí.

Technologické společnosti a lidé v jejich čele se často chovají pokrytecky, chamtivě a jsou posedlí vlastním statusem. Pod projevy samolibosti se ale skrývá něco nebezpečnějšího: jasná a ucelená ideologie, která bývá jenom zřídka nazývána tím, čím ve skutečnosti je – tedy autoritářskou technokracií. S tím, jak nejmocnější firmy Silicon Valley vyzrávají, zmíněná ideologie sílí, je stále sebevědomější, je stále více zahleděná do sebe, a když je podrobena kritice, reaguje stále podrážděněji.

I když noví technokraté okázale používají jazyk, jenž se odvolává na hodnoty osvícenství, na rozum, pokrok a svobodu, ve skutečnosti stojí v čele nedemokratického a neliberálního hnutí. Mnozí z nich se zaklínají bezpodmínečnou podporou svobodě slova, pak se ale chovají pomstychtivě k těm, kteří jim nehodlají lichotit. Často zastávají výstřední názory, například, že jakýkoli technologický pokrok je bezvýhradně a z podstaty pozitivní, že je vždy nutné uskutečnit cokoli jen proto, že to uskutečnit možné je, že plynulý tok informací je nejvyšší hodnotou bez ohledu na jejich kvalitu, že soukromí je překonaný pojem nebo že bychom se měli těšit na den, kdy inteligence strojů překoná naši vlastní. A především, že jejich vlastní moc by neměla být nijak omezována. Systém, který vytvořili nebo ho vytvářejí, směřuje k proměně lidské komunikace a sociálních interakcí a vnáší do každodenního života umělou inteligenci. Populace, které je vnucován, se přitom nikdo na nic neptal ani ji smysluplně neinformoval. Místo toho se technokraté pokoušejí i nadále šířit absurdní mýtus, že oni sami nejsou ničím jiným než jakýmisi sympatickými outsidery.

Silicon Valley bývá často přirovnáváno k Wall Street nebo k Washingtonu a je to snadno pochopitelné. Ve všech třech případech se jedná o mocenská centra přitahující lidi, jejichž ambice jsou až příliš často silnější než lidskost. Vliv Silicon Valley ale snadno Wall Street nebo Washington překoná. Technologické firmy proměňují společnost mnohem zásadnějším způsobem než jakékoli jiné mocenské centrum kterékoli doby – snad s výjimkou éry Nového údělu. Mnozí Američané se oprávněně obávají vzestupu Republikánské strany v její trumpovské MAGA (zkratka Trumpova sloganu „Make America Great Again“ – pozn. red.) verzi, zároveň ale riskují, že přehlédnou nástup jiné neliberální síly: nesmírně mocných vládců technologií náchylných k dětinským záchvatům vzteku. 

Přečtěte celý článek