Digitálními cukry opájená demagogie, který si jako rukojmí bere svobodu slova

3 měsíce starý 18

"Elfové jsou udavači a cenzoři!!!"
"Ale to je nesmysl, my nikoho neudáváme, necenzurujeme, a chceme přesný opak, aby internet zůstal dál co nejsvobodnějším prostorem!"
"To řikáte vy! Já vím, že jste cenzoři a udavači!"
"A můžete to tedy nějak doložit? Opakuji, že je to absolutní nesmysl."
"Co bych to dokládal? Já důkazy nemám, ale kdesi jste sami řekli slovo XYZ (následuje úryvek vytržený z kontextu), tak to dokazuje, že jste udavači a cenzoři!"

To je zhruba komunikační schéma mezi dezinfo-scénou a námi, které Vávra věrně kopíruje. Lživé invektivy a pustá demagogie. Proto - i když jeho platforma mluví o tématu, které má jistou relevanci, nemá smysl o tomto tématu mluvit s Vávrou a jeho platformou, právě kvůli Vávrovi a jeho demagogii. 

Což ho rozběsňuje (soudě podle laviny replik na Twitteru): "Oni říkají, že je důležité ne CO kdo řiká, ale KDO to říká, takže 2+2=4 je pravda jen když to řekne ta podle nich správná osoba?!" Což je jen další příklad demagogie, protože Kučík nemluvil o přirodních zákonech (které platí nezávisle na lidské existenci), ale o lidské DŮVĚŘE, která se jaksi bez lidí neobejde a mění se dokonce člověk od člověka. A pravě důvěry Vávra svou demagogií a lživými invektivami (na kterých setrvává, i když má fakta na dosah) vzbuzuje pramálo.

Co víc - Vávra vzbuzuje pochybnosti, že mu jde vůbec o nějakou svobodu projevu, jak formálně deklaruje. Že tohoto tématu jen využivá jako pojiva k vybudouvání vlastní 'vlčí smečky'. 

Sociálni sítě nabízejí "digitálni cukr" v podobě lajků, srdíček aj. projevů uznání, působicích až na biochomickou úroveň v našem mozku sekrekecí látek, zprostředkovavajících pocit slasti podobně jako onen bílý fyzický cukr. To je vcelku běžné, zažívá to většina z nás. Jednou z dalšich pokročilejších fází je budování komunity, která jejímu vůdci dává mnohem intenzivnější pocit moci a uznání - reaguje souhlasnými replikami a reaguje směrem, který vůdce naznačí. Jako nejsilnějši vlk a jeho smečka. 

Mechanika je stereotypně podobná - kdosi si píše blog, statusy na profil nebo má YouTube kanál, který sledují stovky či tisíce sympatizantů. Na tom není nic špatného, to by ráda velká část z nás. Někteří (a to už tak běžné není) svoji skupinu "modulují" radikálním vymezením se proti čemusi a inspirací k agresivním vypadům proti vnějšimu nepříteli. Vůdce na sve zdi naznačí (často "slušně" nebo nepřímo, ale uvede link, jméno nebo v kódové řeči smečky cíl) a smečka se už sama rozběhne a trhá a kouše. Vůdce za ni formálně nenese odpovědnost ("hlas lidu", "rozhořčení občané"). Svou smečku mohou mít ženy (Misha, Čírtková, Hamplová, ...) stejně jako muži (Zahradil, Gust, Vávra,...) a jejich 'nájezdy' ale nadělají stejnou paseku, s tím mám osobní zkušenosti a je to zdokumentovatelným a nezpochybnitelným faktem.

Typická je ona dynamika digitální smečky - hlava, která hlásá, a smečka, která naslouchá a pak na povel jedná. Pro vůdce smečky ten pocit moci a dávky serotoninu do mozku je pochopitelný a jasný. Co to přesně přináší jeho nasledovníkům je pro mně osobně již méně čitelné, ale někdo povolanější jistě vysvětlí i to. 

V každém případě Vávrovy "osobní" mnohahodinové monology na YT, konfrontační demagogie a útočné nájezdy jeho fans na cíle, které Vávra negativně ve svých monolozích zmiňuje, má spiše znaky budovaní osobního digitálního klanu či smečky, než vážně míněné veřejné iniciativy. 

Nad tim by se měli zamyslet zejména ti, které reálně zajímá téma svobody projevu na internetu, na rozdíl od stafáže ve Vávrově klanu nebo podobných exponentů "alt-right" scény...

Zdroj