Diplomatickou kancelář ve sporném Jeruzalémě otevře Česko v březnu

3 měsíce starý 22

I přes koronavirové překážky míří do cíle historický plán otevřít v Jeruzalémě českou diplomatickou kancelář. Podle zjištění Seznam Zpráv se tak má stát v březnu.

Prostory už má Ministerstvo zahraničí v hledáčku. Česká vlajka má vlát na prestižní a strategické adrese ve středu „Svatého města“, nedaleko proslulého hotelu Krále Davida. Ten k přenocování tradičně využívají světoví politici.

Diplomatický projekt v podobě jeruzalémského úřadu si zjevně drží svižné tempo, a to z řady důvodů. Stávající české vládě zbývá do podzimních voleb několik měsíců, aby jej dotáhla. Pro Izraelce jde zase o cenné symbolické gesto spojenectví ze strany členské země EU.

Otázka Jeruzaléma je totiž klíčovým sporem izraelsko-palestinského konfliktu. Obě strany si ho nárokují jako hlavní město. Do roku 2018, kdy tam velvyslanectví USA přesunul nyní končící americký prezident Donald Trump, bylo město pro diplomaty tabu. A mělo to tak zůstat do té doby, než se najde řešení v podobě dvou států.

Zastupitelské úřady naprosté většiny zemí sídlily a stále sídlí v nedalekém Tel Avivu. To platí i o české ambasádě. Kancelář v Jeruzalémě má být její pobočkou, podřízenou velvyslanci. Jde tak hlavně o symbol, ve světě diplomatických náznaků ale velmi citelný.

Třetí lockdown

Izrael sice momentálně udivuje svět tím, s jakou rychlostí očkuje své občany proti koronaviru, zároveň ale spouští kvůli znovu přituhující pandemii třetí celonárodní lockdown. Jednání mezi Českem a Izraelem o nové kanceláři se ale kvůli tomu prý nezadrhla.

„Jednání s Izraelem o veškerých organizačních a technických aspektech zřízení úřadu pokračují zdárně. Otevření naší kanceláře v Jeruzalémě předpokládáme v březnu či dubnu tohoto roku,“ uvedla mluvčí úřadu Zuzana Štíchová s časovou rezervou.

Na jaře se má otevřít úřad spíše technicky, aby začal co nejdříve fungovat a plán nepadl v citlivém předvolebním čase. V létě, za snad už příznivějších okolností, by pak mohl být otevřen slavnostně u příležitosti návštěvy českých představitelů.

Dá se čekat, že by si takovou příležitost nerad nechal ujít prezident Miloš Zeman, který dlouhodobě otevření českého diplomatického zastoupení v Jeruzalémě prosazuje. Česko a Izrael také pojí tradice společných zasedání vlád.

Citlivé našlapování

I hledání místa pro kancelář v Jeruzalémě je však citlivé.

„Úřadovna bude sídlit v západním Jeruzalémě, kde pronajmeme odpovídající prostory,“ uvedla Štíchová. Převážně arabský východní Jeruzalém, který má být podle plánu OSN součástí palestinského státu, Izrael anektoval v tzv. šestidenní válce v roce 1967.

Vztah k Izraeli je v Česku velké politikum, které ovlivňuje i domácí dění.

Pro prezidenta Miloše Zemana je podpora židovského státu jedna z diplomatických priorit a prosazuje těsné bilaterální spojenectví a politiku gest. Právě kvůli Izraeli se prohloubilo napětí panující mezi Pražským hradem a Ministerstvem zahraničí, když šéf diplomacie Tomáš Petříček (ČSSD) loni připodepsal novinový článek, který kritizoval Izrael ve vztahu k Palestincům.

Od té doby se podle zákulisních informací datuje i zamrznutí výměny velvyslanců, které musí Petříčkovi podepsat právě hlava státu. Otevření kanceláře v Jeruzalémě, byť zatím v symbolickém rozsahu, je v politickém zákulisí interpretováno právě jako ústupek Zemanovi, který má rozmrazit vztahy mezi Petříčkem a Hradem.

Nepochybně tak existují v zákulisí spory o to, jakou sílu – byť třeba symbolicky – úřadu dát.

Otázka tak je, kdo bude Česko v Jeruzalémě zastupovat. Má jít o diplomata, rady, či tajemníka, který bude podřízený velvyslanci – ten samozřejmě zůstane úřadovat v Tel Avivu. I v tomto aspektu se ale dá vzhledem k historickým okolnostem sehrát diplomatická partie. Pokud by Praha vyslala osobnost například se silným politickým backgroundem, gesto vůči Izraeli by to zvýraznilo.

Ministr za ministra?

Zároveň ale jedničkou musí zůstat velvyslanec. Tím je od roku 2018 bývalý ministr obrany za ANO Martin Stropnický. Střídat se má dle diplomatických zvyklostí po čtyřech letech, v té době ale bude Česko předsedat Evropské unii. Tudíž se dá předpokládat, že se bude střídat v Tel Avivu buď dříve, tedy letos, nebo až po skončení předsednictví.

O post velvyslance v Izraeli je přitom tradičně v diplomatických a politických kruzích zájem a Praha tam vysílá výrazné představitele.

O Tel Aviv se tentokrát může rozehrát „dívčí válka“. Jako o kandidátce pro Izrael se totiž mluví o nedávno jmenované Petříčkově náměstkyni, bývalé ministryni práce Michaele Marksové-Tominové (ČSSD). Ta se netají blízkým vztahem k židovskému státu. Další adeptkou pak je bývalá česká velvyslankyně v Egyptě Veronika Kuchyňová Šmigolová, která také zatím jako jediná žena zastávala silový post bezpečnostní ředitelky Ministerstva zahraničí.

Zákulisní „šeptanda“ ale coby možného kandidáta na post velvyslance v Izraeli zmiňuje i stávajícího ministra vnitra Jana Hamáčka (ČSSD). Jde ale o nepotvrzené informace. Ministr Petříček už v minulosti popřel, že by se s ministry stávající vlády počítalo na velvyslanecké posty. To reagoval konkrétně na možný plán, že by Hamáček zamířil na post ambasadora v USA.

Očekává se, že současný vicepremiér každopádně povede ČSSD do podzimních parlamentních voleb. Voličské preference však ukazují, že Hamáčkova strana bude muset o vstup do Poslanecké sněmovny velmi bojovat.

Historické okamžiky

Řešení sporu o Jeruzalém mají přinést mírová jednání, jejichž cílem je vznik dvou států. Ta jsou ale již několik let v podstatě v kómatu. USA, které tradičně mírová jednání na Blízkém východě zaštiťují, se v trumpovské éře soustředily na posilování spojenectví s izraelskou vládou.

Výsledkem byly ale také historické normalizace vztahů se čtyřmi muslimskými zeměmi v regionu – Marokem, Spojenými arabskými emiráty (SAE), Bahrajnem a Súdánem. Druhotným cílem této strategie je regionální opozice vůči Íránu.

Palestinci Trumpovu politiku na Blízkém východě kritizovali, logicky – jeho administrativa jim ostatně také například významně seškrtala finanční podporu.

Česko-izraelské vztahy jsou speciální disciplína. Datují se až k prvnímu prezidentovi Tomáši Garrigue Masarykovi, který byl prvním světovým státníkem, co židovská osídlení navštívil ještě před vznikem židovského státu. V moderní době byl vztah Česka a Izraele těsný zejména za pravicových vlád ODS.

Na pozici spojence číslo jedna – minimálně ve středoevropském regionu – bylo Česko v posledních letech vystřídáno Maďarskem. Ukázalo se to například, když na historickou dohodu o vztazích s Bahrajnem a SAE dostal pozvánku maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó – jako jediný z evropských státníků.

Ostatně Maďarsko právě jako jediná země EU následovala americký příklad a otevřela v Jeruzalémě také diplomatické zastoupení – obchodní zastoupení s diplomatickým statutem. Evropská unie jako celek je na centrální „bruselské“ úrovni k Izraeli méně shovívavá, ve věci Jeruzaléma zůstává na svém – chce nejdříve dohodu o dvou státech.

Na Blízkém východě se čekají politické změny po nástupu Joe Bidena do Bílého domu, k němuž dojde 20. ledna. Nový šéf americké administrativy ale již během předvolební kampaně řekl, že neplánuje americkou ambasádu stěhovat zpět do Tel Avivu. Čeká se od něj ale vyváženější politika v regionu i v izraelsko-palestinských otázkách.

Zdroj