Divadlem Sklep prošlo za 50 let přes 160 lidí, vznik připomene festival

3 měsíce starý 8

foto Představením Besídka začal 25. dubna v Praze čtyřdenní festival divadla Sklep ke 45. výročí jeho založení. Na snímku jsou Jan Slovák (vlevo) a Aleš Najbrt.

Praha - Více než 160 osobností prošlo za pět desítek let existence divadlem Sklep. Mnozí odešli, mnozí se vrátili, ale nikdo z nich dnes neřekne, že by s divadlem nechtěl být spojován. "Neměli jsme žádný manifest, to byla jen spontánní chuť se pobavit. A možná tím pobavit jiné," řekl v rozhovoru s ČTK David Vávra, který před 50 lety s kamarádem Milanem Šteindlerem zahájil ve sklepě domu své rodiny ve 14 letech výstupy, z nichž divadlo vyrostlo.

"Nikdy jsme nic neplánovali a nepředstavovali si, co jak bude dál, to byla zásada. Je to společná činnost určité generace a je trošku jedno, jak tu činnost zrovna kdo vidí. Nás to baví a můžeme kdykoli z tohohle vlaku vystoupit a ten vlak jede dál," řekl Vávra.

Ve sklepě domu v Bráníku na pověstných hromadách uhlí a brambor spolu začínali dva kamarádi bavit sebe a druhé - a jiné zase chtěli "zprudit". "Protože ty první cíle byly, čím víc prudíme lidi, tím lépe," popisuje pozdější architekt pohnutky dvou kluků z počátku 70 let. "Nikdo si přesně nepamatuje, kdy vlastně Sklep vznikl, já jsem někde řekl, že to byl duben 1971, prostě si to tak pamatuji," uvedl.

Ze sklepa je však maminka s babičkou vyhodily, protože divadlem se maskovaly večírky, při nichž jednou přetekl pohár trpělivosti obou žen. Měl podobu zavařovacích lahví, do kterých jeden z pozdějších členů divadla namočil. "A my jsme šli hrát sem na Dobešku. Kdyby to tenkrát neudělal, tak jsme tady asi nebyli," vzpomíná Vávra před kulturním domem, kde Sklep začal vystupovat v roce 1980.

Svérázný a pro někoho možná drsný humor skupiny se zformoval v divadlo Sklep - minulý režim potřeboval partu nespoutaných mladých lidí nějak uchopit. "Když jsem začal studovat stavební fakultu, byli tam nějací svazáci, kteří chtěli vykázat činnost, tak nás zaštítili… takže jsme byli svazácké divadlo. Jako ÚKVČ, umělecká kulturně-výchovná činnost, jsme spadli do nějaké kolonky jako divadlo Sklep," vzpomíná. "Ale co hrajeme, to je nezajímalo… to byla ta pozoruhodnost bolševismu. Oni byli rádi, že je nějaká činnost a zajímalo je to, jen když to byl průser. Ale nezjišťovali to, jen když nás někdo udal," popisuje situaci 80. let.

Po roce 1989 postupně někteří členové divadlo opustili a věnovali se individuální kariéře, pro většinu členů Sklepa dnes účinkování v něm stále není hlavní činností. Vávra připomíná, že do Sklepa nebylo jednoduché se dostat, nikdy se nedělaly konkurzy, vždycky šlo o náhodu. "Třeba Jirka Macháček s námi předtím pět let hrál fotbal...Ale teď už k nám nikdo 25 let nepřišel," říká. Na hřišti u Dobešky hrají mnozí z otců zakladatelů fotbal dodnes, s některými přicházejí synové.

Členy divadla dál drží chuť bavit se a "maximálně si to užít". Forma kabaretu, kterou mají sklepovské besídky, je podle Vávry nesmrtelná. A s hrou Václava Havla a Karla Bryndy Mlýny, která minulý měsíc oslavila 30 let kontinuálního uvádění, možná Sklep drží primát. "Minimálně je to jediná Havlova hra, kterou jeden soubor ve stejném obsazení hraje 30 let," řekl.

Oslavy svého půlstoletí divadlo plánuje formou tříměsíčního festivalu zřejmě od září. "Budou vzpomínková představení s lidmi, kteří s námi hráli, bude večer z Pražské pětky, uvedeme filmy nejen čistě sklepovské, ale také snímky Tomáše Vorla nebo Václava Marhoula. Vystoupí hudebníci, kteří nám dávali inspiraci, nebo šli vedle nás či se odštěpili. Kromě Vltavy, Moniky Načevy nebo Jiřího Macháčka by měli přijít třeba Tata bojs, kteří vystupovali se Sklepem jako tanečníci, nebo Vladimir Merta, jehož poezie je trochu jiná, ale pro mě byl jakýmsi motorem," naznačuje program oslav. "Lidi vždycky uvidí nějaký střípek… Sklep je jako takový džbán, co se znova slepil. Je pokaždé už trochu jiný, ale je to džbán," uzavřel Vávra.

Zdroj