Morávek byl vynikající střelec (předválečný přeborník Československé armády ve střelbě z pistole) a všude s sebou nosil dvě pistole a několik zásobníků. Byl též hluboce věřícím křesťanem. Když se ho Mašín na jednom z jejich prvních setkání zeptal, v co vlastně věří, odpověděl mu legendární větou: „Věřím v Boha a ve své pistole!“
Morávek vynikal mezi Třemi králi místy obrovskou odvahou. Na pražské velitelství gestapa pravidelně doručoval ilegální časopis V boj (říkalo se tomu „povinný výtisk“), neváhal navštívit v převleku oblíbenou hospodu Oskara Fleischera, šéfa skupiny pověřené jeho dopadením, a nechal si od něj připálit cigaretu. Poté mu poslal přátelskou zdravici s upozorněním na toto setkání – přes jeho šéfa Hans-Ulricha Geschkeho…
Morávek, když se jednou prostřílel z téměř bezvýchodné situace, referoval následně v radiodepeši Londýnu: „….v sobotu si pro mě přišlo devět pochopů. Vystřílel jsem se na svobodu. Šest jich stůně…“ O tomto neúspěchu okupantů musel při jedné z porad v únoru 1942 referovat sám Heydrich.
Na přelomu let 1941–42 Morávek spolupracoval s výsadky z Velké Británie. Za asistence velitele Silveru A, nadporučíka Bartoše, obnovil 16. března 1942 spojení s Londýnem. Ráno před smrtí absolvoval schůzku s výsadkáři skupiny Antropoid, rotmistry Gabčíkem a Kubišem, kteří později zlikvidovali zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Čest jeho památce.