před 1 týden
155
Ačkoli se v roce 2017 zavedlo povinné předškolní vzdělávání na poslední rok před nástupem do školy, k výraznější předškolní docházce to nijak nepřispělo. Naopak se podle odborníků zvyšuje počet dětí, které do školky prakticky nechodí. Mezi regiony jsou obrovské rozdíly, absence předškolního vzdělávání nemá dopad jen na studijní výsledky, ale celkovou životní a sociální situaci.
Školka nabízí dětem množství benefitů. Musí na ni ovšem být vývojově připraveny. Ilustrační snímek | Foto: Shutterstock
Zvýšit podíl dětí na předškolním vzdělávání je jedním ze záměrů ministerstva školství zahrnutých do dokumentu Strategie 2030+. Podle dat České školní inspekce (ČŠI), která zveřejnila ve výroční zprávě, má ale Česko stále co dohánět. „Česká republika se v zapojení tří až pětiletých dětí do předškolního vzdělávání dle statistik OECD v roce 2021 pohybovala lehce pod průměrem zemí OECD i EU,“ uvedla v dokumentu.
Že by tomu bylo v následujících letech až do současnosti jinak, nic nenasvědčuje. Podle ČŠI zavedení povinného posledního roku školky čísla nevylepšila a objevil se i nový trend. „Znepokojující je, že ve sledovaném období od roku 2017 klesl podíl dětí, které realizují poslední povinný ročník předškolního vzdělávání v mateřské škole, a naopak stoupl podíl dětí, které se vzdělávají individuálně na základě oznámení rodičů,“ doplnila inspekce.
Ve školním roce 2022/2023 to bylo 2,3 procenta předškoláků.
Rodičů, kteří u svých potomků sahají k odkladu školní docházky, přibylo:
Epidemie odkladů. Rodiče hlásí děti do školy později, aby byly úspěšnější
Podle odborníků na vzdělávání to může být problém. „I když jsou tyto děti zapsány do předškolního vzdělávání, do škol buď pravidelně nedocházejí, nebo se vzdělávají individuálně. A pedagogové pak při ověřování zjišťují, že se s dětmi příliš nepracovalo,“ vysvětlila analytička informačního centra o vzdělávání EDUin Nikola Šrámková.
Individuální předškolní vzdělávání neprobíhá formou docházení do mateřské školy, která je zaregistrovaná v rejstříku škol a školských zařízení. Buď učí děti doma jejich rodiče, nebo chodí do neškolských zařízení. Patří sem třeba lesní kluby, komunitní školky či rodinná centra. U individuálního předškolního vzdělávání probíhá přezkoušení znalostí v mateřské školce podobně jako u základní školní docházky.
Praxe v zahraničí je podle Šrámkové mnohem méně benevolentní. „Na Slovensku může individuální předškolní vzdělávání poskytovat pouze osoba, která má minimálně maturitní vzdělání. U nás takové pravidlo není,“ doplnila.
Sociálně znevýhodněné děti často „zdědí“ nevzdělanost rodičů:
Chudobu a nevzdělanost rodičů často zdědí i jejich děti, varuje Rut Veselá
V roce 2021 vyšla studie think-tanku IDEA při Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR, která uvedla, že děti, které šly do školky už ve třech letech, dosahovaly v budoucnu lepších studijních výsledků, než ty, které zůstaly další rok v domácí péči.
„Podněty a sociální dovednosti, které tříleté dítě získává v mateřské škole, je těžké v prostředí domova nahradit, a to zejména u dětí se socio-ekonomicky slabším rodinným zázemím. Naše zjištění jsou v souladu s většinou zahraničních výzkumů pozitivního vlivu školek na vývoj dítěte,“ vysvětlila autorka studie Klára Kalíšková.
Podle studie děti s kratší předškolní docházkou měly ve věku 21 až 22 let o čtyři procentní body vyšší pravděpodobnost, že nestudují ani nepracují, a o šest procentních bodů nižší pravděpodobnost, že studují vysokou školu.
Proč nedáváme děti do školky
(anonymizované ohlasy ze sociálních sítí, redakčně upraveno)
„Máme dceru tři a půl roku, minulé září jsme zkusili školku, u dcery proběhla šílená reakce - noční můry, separační úzkost, co trvá v menší míře i teď. Byla tam tři dny, dál to nešlo, plakaly jsme obě. Poslední den jsem slyšela, když dcera plakala, jak jí učitelka ‚zakázala‘ plakat, protože ve školce se nepláče, nikdo jiný tam nepláče a podobné hovadiny. To jsem po ukončení docházky řešila s vedením. Nyní stojíme před rozhodnutím, v červnu se nám narodí miminko a já uvažuju, jestli zkusit opět školku, ještě před narozením sourozence, aby dcera neměla souběh náročných situací najednou. Co řeším, je to, jak se rozhodnout, dcera školku rozhodně nevyžaduje, ba naopak. Já vnímám, že pro mě by to bylo trochu ulehčení, ale jinak jsem vlastně ráda, že dcera je se mnou doma.“
„Dcera chodí do státní školky a dostala totální separační úzkost, jakou jsem si neuměla představit. Ve školce jsme se nesetkali s pochopením, ani u školní psycholožky. Takže jsem dceru přehlásila do individuálního vzdělávání, jsme všichni spolu doma a máme klid. Hlavně od učitelek, které si myslí, že je potřeba dítě v akutní fázi úzkosti zlomit, protože je to podle nich rozmazlený spratek, který si něco vymáhá na své hyperprotektivní matce.“
„Můj syn odmala nechtěl mezi děti, je vysoce citlivý, raději je s dospělými a když s dětmi, tak ne s nimi sám. Pokus ve školce nedopadl, většina tlačí na to, aby šup mezi cizí bez mámy, bez ohledu na jejich povahy apod. Je teď předškolák a na pár dní v týdnu chodí do úžasné lesní školky s respektující průvodkyní, kde je malá skupinka dětí, ale stejně tam nechce být sám. Párkrát to zkusil a pak už nechtěl. Od září bude domškolák. Znalostmi by mohl jít rovnou do druhé třídy a je hodně chytrý. V tomto ohledu by mu školka nic nedala. Navíc nerad kreslí a zpívá tak akorát pro Mikuláše.“
„Jsem přesvědčená o tom, že do šesti let je ideální 'škola mateřská' skutečně ta mateřská v rámci rodiny, jak o ní psal už Komenský. Pro své děti jsem chtěla hlavně sourozence, možnost trávit čas s nimi, s rodiči a širší rodinou právě v té době, kdy o to stály. V institucionální péči minimálně v rámci dalšího vzdělávání budou trávit ještě mnoho let a význam vrstevníků a dalších podnětů pro ně bude určitě více potřeba, až jim bude třeba náct, ale ve dvou, třech ani čtyřech letech to podle mě není.“
Důvodů, proč rodiče volí individuální vzdělávání, je několik. Svou roli může hrát společné soužití s prarodiči, kteří zůstávají doma s dítětem, matka na rodičovské dovolené s mladším sourozencem nebo péče chůvy. Ale i nesouhlas rodičů se systémovým vzděláváním.
„Předškolního vzdělávání v mateřských školách se v minulosti neúčastnily především děti, jejichž rodiče preferovali jiný způsob předškolní přípravy, začlenění v jiných alternativních aktivitách, v typech zařízení, která nejsou zařazena v rejstříku škol a školských zařízení,“ vyjmenovala Česká školní inspekce. Někdy je neúčast na vzdělávání zdůvodněná zdravotními nebo dietetickými obtížemi dětí.
Regionální rozdíly jsou velké
Větší problém ale představují sociální nerovnosti, které do čísel o předškolním vzdělávání velmi promlouvají. V některých částech republiky chodí do školky až o pětinu méně dětí než v jiných částech země. A jsou to ty, které vnímáme jako ekonomicky slabé, například s vysokým počtem vyloučených lokalit.
Data o tom prezentovala výzkumná nezisková organizace PAQ Research ve své Mapě vzdělávání. Podle ní jsou na tom nejhůře v Ústeckém a Karlovarském kraji. Například v okrese Most chodí do školky jen 75 procent dětí ve věku od tří do pěti let. V Kraslicích je to necelých 76 procent. Celorepublikový průměr docházky je 89,6 procenta.
Více než polovina českých dětí se cítí šťastná:
Děti z příjmově silnějších a úplných rodin jsou šťastnější, uvádí výzkum
Podle výzkumníků výsledky často korespondují se špatnou socioekonomickou situací rodin, ze kterých děti pocházejí. A neúčast na předškolním vzdělávání ji dále prohlubuje a cyklí.
„Předškolní vzdělávání souvisí v Česku rovněž s úspěšností. Děti ze sociálně vyloučených lokalit mají třikrát vyšší šanci na začlenění do běžné základní školy, pokud absolvovaly dva a více let předškolní výchovy. Děti z nižších socioekonomických vrstev, které chodily dva roky do školky, také méně opakují ročníky na základní škole a dosahují o dvacet až třicet bodů lepšího skóre v testech PISA,“ vysvětlil Karel Gargulák u PAQ Research.
Nejmenší účast na předškolním vzdělávání dětí ve věku 3 až 5 let (ORP)
Most – 75,8 %
Kraslice – 75,9 %
Litvínov – 79,2 %
Orlová – 80,1 %
Bílina – 80,2 %
Nejvyšší účast na předškolním vzdělávání (ORP)
Třinec – 100 %
Polička – 100 %
Horažďovice – 100 %
Lipník nad Bečvou – 99,6 %
Vrchlabí – 99,2 %
