Dopad lockdownů: děti narozené za pandemie mohou mít problémy s komunikací

3 měsíce starý 51

Další studie poukázala na možné dopady na děti plynoucí z tvrdých covidových restrikcí. Už dřívější studie poukazovaly na možné zaostávání v základních dovednostech a na dopady uzavírání škol, v kterém Česko patřilo k „premiantům“. Nyní výsledky další studie naznačují, že děti narozené během pandemie mohou zaostávat v komunikačních schopnostech.

Ačkoliv z dosavadních průzkumů zatím nelze dělat plošné závěry a řada poznatků zatím neprošla recenzním řízením, i z praxe se objevují opětovná upozornění na to, že se i u nejmenších dětí projevují znaky zpomalení vývoje v poměrně základních schopnostech či úkonech. Podobně jsou pak i v Česku změřené dopady i na starší děti, u nichž nedostatek kontaktu s vrstevníky, změna životního stylu, omezení fyzického pohybu či vysedávání u obrazovek i sociální izolace mohly vést ke zhoršení psychického zdraví.

Další takový výzkum zveřejnil v úterý vědecký časopis The BMJ. Výsledky naznačují, že lockdowny přibrzdily vývoj komunikačních schopností u dětí narozených v době pandemie. Studie z dílny dublinské Royal College of Surgeons (RCSI) zpracovávala výsledky více než tří set „pandemických“ dětí ve věku jednoho roku, vycházela z reportování rodičů a výsledky porovnávala s těmi z doby před pandemií.

Mezi zkoumané schopnosti patřil pohyb, schopnost uchopit menší předměty, znalost vlastního jména, schopnost vyjádřit jedno smysluplné slovo, ukázat na předmět či zamávat na rozloučenou. V porovnání s dřívějšími výzkumy u dětí v těchto ohledech „pandemické“ děti zaostávaly zejména ve schopnostech komunikačních.

Podle vedoucího pediatrie na RCSI Jonathana Hourihanea se zřejmě kvůli více času strávenému doma naučilo do jednoho roku života více „pandemických“ dětí pohybovat, v komunikačních schopnostech je však vývoj opačný. „Lockdowny mohly omezit rozsah slyšeného mluvení i možnost vidět mluvící tváře bez masek, stejně tak možnosti narazit na nové zajímavé věci, které by podněcovaly ukazování prsty, či sociální kontakt, který by vedl k potřebě naučit se mávat,“ komentoval výsledky Hourihane s tím, že je třeba k učinění skutečných závěrů ještě třeba dalších studií.

I v tomto případě se však odborníci kloní k optimismu, že všechny dopady nemusí být nutně nezvratné a návrat k normálu či další práce s dětmi jim dává šanci problémy vyřešit či nedostatky „dohnat“. Upozorňují však na potřebu další vývoj dětí sledovat a ujistit se, že u „pandemické“ generace skutečně dojde postupem času k normalizaci vývoje.

Na možné problémy už v minulosti upozorňovala řada studií. Možnost zkoumat rozdíl mezi dětmi narozenými v letech před pandemií a během ní nabídl dříve dlouholetý výzkum amerického Národního ústavu zdraví. Ten porovnával výsledky kognitivních testů nejmenších dětí narozených v letech 2011 až 2019 s dětmi, které se narodily těsně před či během prvního roku pandemie.

„Zjistili jsme, že děti narozené během pandemie mají významně omezenější verbální, motorické a obecně kognitivní schopnosti ve srovnání s dětmi narozenými před ní,“ uvedli výzkumníci v dosud nerecenzované studii s tím, že více zasažení byli chlapci a děti z rodin s nižšími příjmy. Výsledky přitom neovlivňovalo to, zda došlo k nákaze covidem-19 či nikoliv.

Podobné výsledky vyplývaly také ze studie zveřejněné v JAMA Pediatrics, která zaznamenala v porovnání s předpandemickými dětmi zhoršení hrubé i jemné motoriky či komunikačních schopností. Nezáleželo přitom na tom, zda byly matky vystaveny během těhotenství nákaze covidu-19 či nikoliv. „Tato zjištění naznačují, že narození během pandemie a ne infekce během těhotenství, je spojováno se změnami ve vývoji u šestiměsíčních dětí,“ uvedli v závěrech autoři.


Zdroj