Dovolená zvířecí záchranářky na Balkáně: Všechny peníze jsem utratila za granule

5 měsíce starý 81

Tereza Peřinová se pod hlavičkou svého azylu Destiny Pet léta věnuje záchraně psů, koček i holubů. Za tu dobu pomohla jen v Česku stovkám zvířat, která se díky ní vyléčila (ať už fyzicky či psychicky) a našla si nový domov. Zkušenost má i se záchranou psů v Rumunsku, kam dříve jezdila pomáhat. A teď, díky letošní dovolené, ke zkušenostem přibyla i záchrana psů v Makedonii.

Překvapivý i smutný Balkán

Bosna, Severní Makedonie, Albánie, Srbsko, Černá Hora – takový byl plán cesty, na kterou se Tereza s přítelem vydali začátkem června. „Trasu jsem nevybírala já, ale můj přítel, který chtěl jet na dovolenou terénním autem po zajímavostech Balkánu. Má nádhernou krajinu, takže vytyčil řadu míst jako jeskyně, opuštěné hangáry a továrny, hory, jezera,“ popisuje Tereza, která už před odjezdem zjišťovala, zda jsou ve zmíněných zemích útulky a zvířecí organizace. Protože, jak se říká – kdo je připraven, není překvapen.

K překvapení však nakonec přece jen došlo. „Musím říct, že Černá Hora nebo Bosna mě mile překvapily, protože většina toulavých psů, které jsme potkali, měla značku v uchu, což značilo kastraci a byli v poměrně dobré kondici. Mluvím tedy za vesnice, velkým městům jsme se vyhýbali,“ popisuje vedoucí pražského azylu. Co naopak nepřekvapilo, byla situace v Severní Makedonii a Albánii. „Albánie byla úplně nejhorší ze všech států. Prakticky každý druhý pes, kterého jsem potkala, byl polomrtvý, vyhublý, měl sežranou kůži od svrabu a lidi kolem nich bez zájmu chodili.“

Místo suvenýrů granule

V Albánii ale netrpí nedostatkem jen zvířata na ulicích. „Bylo na denním pořádku, že při zastavení auta na červenou vám otevírají auto malé děti nebo matky s kojenci v náručí a žebrají o peníze. Když jsem zastavila paní se psem na vodítku a zeptala se, jak tam psy a kočky řeší, odpověděla, že nijak. Prostě tam jsou,“ popisuje Tereza. Jedinou dostupnou pomocí tak bylo velké množství krmiva, které zvířatům na cestách dávala a za které utratila takřka všechny peníze.

Dovolená zvířecího záchranáře však dostala „ten pravý“ spád až v Severní Makedonii, konkrétně ve městě Kičevo, kde měli Češi zamluvený hotel. „Když jsme k hotelu přijeli, pršelo a on tam byl. Měl olezlé tlapy, byl hrozně vyhublý, a tak jsem mu dala alespoň granule. Když jsme druhý den odjížděli, přišel znovu,“ popisuje Tereza první setkání se psem, který stál na začátku velkého příběhu.

I když měli podle plánů odjet a pokračovat v „dovolené“, Tereza se rozhodla pomoci a začala se pídit po zařízení, které by zuboženého psa přijalo. Vyptáváním se dostala až k útulku Happy Shelter v 70 kilometrů vzdálené Skopje. Jak se ukázalo, jedná se o jeden z mála útulků, který v zemi funguje, takže nebylo překvapením, když kvůli nedostatku sil a financí Terezu odmítli. A právě tady by mohlo všechno skončit. Tereza se však rozhodla svým úsilím napsat další kapitolu.

Pomoc za pomoc

„Řekla jsem jim, že mám také zvířecí organizaci a nabídla jsem jim spolupráci a finanční pomoc. Nakonec jsme se domluvili, oni do Kičeva přijeli a kromě zuboženého psa odvezli i plachou, na kost hubenou fenku,“ líčí Tereza. Plán cesty je vedl pryč od útulku v makedonské metropoli, do hor a k dalším vytyčeným cílům. Počasí ale rozhodlo, že hory zůstanou nedostupné a Tereza, která toho využila, zamířila do Happy Shelter. A jak takový makedonský útulek vypadá? „Pro některé lidi by to asi byl šok, já jsem ale po zkušenostech z Rumunska byla mile překvapená. Sice byla z jedné strany černá skládka a z druhé slumy, ale majitel útulku dělal všechno, co bylo v jeho silách,“ popisuje první setkání s vysloužilým vojákem Kemalem.

Psa, který se Tereze hladový a nemocný přitoulal do cesty, pojmenovali Atva. A stejně tak se jmenuje i Terezin nový projekt, díky kterému už mají v Happy Shelter desítky pytlů granulí, vodítka a obojky. „Jestli se tam má něco změnit, musí změna přijít od lidí – i když je to od lidí z Česka. Kemal totiž v útulku pořádá různé akce, chodí tam školy a děti se dozvídají o tom, s jakými problémy se zvířata na ulicích potýkají, že situace, která tam panuje, není v pořádku a je potřeba s tím něco dělat. A když podpoříme jeho útulek, podpoříme i změnu, o kterou se snaží,“ vysvětluje Tereza Peřinová, která po „dovolené“ pokračuje v přípravě výstavby nového útulku v Česku.

A co Atva, který by bez pomoci do zimy nepřežil? On i plachá fenka, kterou vysloužilý voják z makedonského útulku přijal do péče, už má domov. Oba dva se dočkali adopce. I takhle můžou končit příběhy psané lidmi, kteří nejsou lhostejní.

Zdroj