Důchodová reforma má naději. Ještě tak vědět, kde na ni vezmeme

5 měsíce starý 50

Zadání předložit kvalitní a přijatelný návrh důchodové reformy se v posledních třiceti letech ukazovalo jako nesplnitelný úkol, jako snaha předem odsouzená k neúspěchu. Proč?

Důvodů tohoto stavu je několik. Důchody jsou totiž tématem socioekonomickým, především ale politickým, a dotýkají se každého potenciálního voliče. Naše politická scéna je velmi fragmentovaná, a tak se o reformu postupně snažily vlády v menšině, vlády s těsnou většinou či vlády slepené a populistické, kterým nešlo o prospěch společnosti jako celku, ale o stranické zásluhy, což automaticky vedlo k blokování návrhů jiných než vlastních ministrů. Hledat v takové situaci shodu mezi politiky s diametrálně odlišnými názory není snadné. O to méně v situaci, kdy panuje obrovská nedůvěra občanů ve stát a opačně.

Zveřejněné programové prohlášení nové vlády mě ale naplňuje opatrným optimismem, že se v politické kultuře u nás něco hnulo. Světe div se, ale bývalá opozice, tedy nová vláda, nezavrhuje návrh důchodové reformy, který vzešel z Komise pro spravedlivé důchody, jen proto, že jsme na něm odborně pracovali pod vedením vlády předchozí. A co víc, celý základní koncept reformy více méně přejímá.

Programové prohlášení vlády v části o důchodech tak staví na nové základní architektuře, kterou navrhla důchodová komise – na konceptu základního (minimálního) důchodu, zásluhového pilíře a pilíře třetího. Malé srovnání ukazuje, jaké návrhy vzešlé z Komise pro spravedlivé důchody obsahuje programové prohlášení vlády.

  • zkrácení doby potřebné pro dosažení důchodu (návrh reformy důchodové komise obsahuje zkrácení z 35 na 25 let)
  • zásluhová složka bude vycházet z odvodů do pojistného systému a počtu vychovaných dětí (návrh reformy důchodové komise obsahuje bonus 500 Kč za každé vychované dítě, který v červenci 2021 schválila Poslanecká sněmovna s účinností od roku 2023)
  • umožnění dřívějšího odchodu do důchodu zaměstnancům v náročných profesích za větší odpovědnosti zaměstnavatelů (návrh reformy důchodové komise obsahuje pravidlo, že za každých odpracovaných deset let by odcházel člověk z pracovního místa zařazeného do 3. a 4. skupiny dle kategorizace práce (například horníci, svářeči, brusiči, všeobecné sestry se specializací) o rok dříve, přičemž dodatečné výdaje by mělo financovat pojistné zaměstnavatele zvýšené o pět procentních bodů za každého zaměstnance v náročné profesi)
  • zavedení fiktivního vyměřovacího základu a prodloužení vyloučené doby pro péči (zavedení fiktivního vyměřovacího základu navrhovala Komise taktéž)
  • podpora seniorů pracujících v důchodovém věku prostřednictvím odpracovaných roků (i tento návrh obsahuje reforma navržená důchodovou komisí, doplňovala ho ještě o úlevu pro pracující důchodce v daňovém systému)

V programovém prohlášení vlády k důchodům nacházím i nástroje, které jsme v Komisi diskutovali, ale nebyla na nich nalezena politická shoda. Jedním z nich je i můj favorit – společný vyměřovací základ manželů na důchod, jehož zavedení by umožňovalo sdílet v důchodovém věku životní úroveň manžela/ky i po případném rozvodu. Zmíněn je tu i státní nebo veřejnoprávní fond, který by mohl fungovat jako alternativa k soukromoprávním fondům ve třetím pilíři.

Programové prohlášení vlády trpí ale jedním zásadním nedostatkem. Nenaznačuje adekvátní úpravu příjmové strany státního rozpočtu, respektive důchodového systému, která je nezbytným předpokladem provedení reformy. Nutno podotknout, že řešení této otázky nebylo ani součástí návrhu reformy důchodové komise. Kolik by nás výše uvedená opatření vlastně stála? Zde je hrubý odhad, postavený na simulaci, kterou jsme provedli v Komisi pro spravedlivé důchody s nastavením, že základní důchod by pro občany, kteří odpracovali 25 let, činil 10 000 Kč.

Největší položky z dodatečných výdajů bude tvořit výchovné (cca 17 mld. Kč ročně). Je ale potřeba si uvědomit, že v důsledku stárnutí obyvatelstva bude v průběhu let Česká republika nucena na důchody vydávat více a více, a v době, kdy bude kulminovat počet důchodců na jednoho pracujícího, to bude až o 4 % HDP ročně více.

Diskuse o zavedení opatření naznačených v programovém prohlášení by se neměly vést o krátkodobých jednorázových výdajích, ale o tom, zda jsou tato opatření koncepční, strategická z dlouhodobého hlediska a zda existuje provazba do příjmové strany státního rozpočtu.

Věřím, že reformu se už konečně povede dotáhnout. Potřebujeme ji jako sůl a čím později ji uskutečníme, tím bude dražší. A když ji neuděláme, tak v důchodu bude o žebrotě nejen moje generace „Husákových dětí“. Proto jsem ráda, že práce Komise nespadla pod stůl, právě naopak, že nová vláda deklaruje zájem dále ji rozvíjet. Snad až do šťastného konce.

Zdroj