před 2 měsíce
95
Ve dne nás slyší ptáci a v noci myši ‒ říkají Severokorejci. „Když žijete v Severní Koreji, je vám neustále vštěpováno, že všechny země ve zbytku světa jsou na tom hůř, že Jižní Korea je pod nadvládou zlých amerických kapitalistů, že Čína je chudá země a tak dále. Ačkoliv jsem byla v Číně uvržena do sexuálního otroctví, to, že je tam situace jiná, než nám říkali, mi došlo,“ přiznává v rozhovoru pro Mozaiku Vltavy Severokorejka Pak Čihjon.
mozaika Praha/Soul 0:10 19. února 2024
Čche Serin, vy jste Jihokorejka a sepsala jste příběh Severokorejky Pak Čihjon. Když jste se spolu setkaly a vyslechla jste příběh Pak Čihjon, co z toho vás nejvíc poznamenalo, co vás nejvíc zasáhlo?
Čche Serin: Těch odpovědí by mohla být celá řada, ale šlo hlavně o popisy okolností a situací, které prožila specificky jako žena. Díky tomu jsem se do ní já jako žena mohla o to lépe vcítit.
Dokud jsem neutekla, vůbec mi nedocházelo, jak je propaganda falešná, vzpomíná uprchlice ze Severní Koreje Pak Čihjon
To bylo důležité, protože Pak Čihjon se tak dokázala podělit i o věci, které by neřekla ani svému manželovi. Měla ve mně důvěru ne proto, že jsem z Jižní Koreje a že jsem žila v zahraničí, ale proto, že jsem žena, že jsem jí byla schopná naslouchat a nějak s ní souznít.
Vzniklo mezi námi pouto a ona se mnou sdílela velmi bolestné zkušenosti. Například způsob, jakým ženy v severokorejských nemocnicích rodí, nebo jak se zachází se ženami ve věznicích, jakým způsobem se ve školách vzdělávají mladé dívky.
Na začátku mezi námi bylo více rozdílů než podobností, ale díky tomuto se nám je podařilo prolomit.
Pak Čihjon, vy jste se pokusila uprchnout ze Severní Koreje dvakrát, až na podruhé to vyšlo. Jak se vám podařilo ať už psychicky, ale i fyzicky přežít severokorejské vězení po návratu a odhodlat se k tomu, že se pokusíte utéct znovu?
Pak Čihjon: Tím důvodem byl můj syn. Když mu bylo pět, vrátili mě z Číny zpátky do Severní Koreje, protože mezi oběma těmito zeměmi funguje dohoda o vzájemné repatriaci osob, které se pokusí uprchnout. Takové osoby se mají hlásit polici, je v tom zahrnutá i finanční odměna pro udavače.
A to se stalo i mně. V deset hodin v noci k nám přišlo deset čínských policistů, kteří mě odvedli v poutech a ani mě nenechali mému synovi cokoliv říct. On vůbec nevěděl, odkud pocházím, ani kam mě vedou, a zůstal v Číně sám.
Ale tohle se stává severokorejským ženám v Číně běžně.
Jak se vám potom podařilo syna najít a znovu uprchnout?
Pak Čihjon: V Severní Koreji často vůbec nefunguje infrastruktura a příšerné podmínky samozřejmě panují i ve věznicích. Nedávali nám ani obuv, takže jsme museli velice těžce pracovat ve velmi hrubém terénu naboso.
Už si nepamatuju, na co jsem tak mohla šlápnout, ale jednoho dne jsem se probudila a zjistila jsem, že mám opuchlou nohu, že v ní mám zánět a hnis. Postupně se to zhoršovalo. Noha mi černala, změnila se mi barva vlasů.
Strážci v pracovním táboře nechtěli, abych zemřela uvnitř, tak mě pohodili venku. Já to ale přežila a sama jsem se prodala pašerákům lidí, abych se dostala zpět do Číny.
Severokorejci jsou manipulováni hladem. Dají vám jídlo, když se podřídíte, popisuje spisovatelka
Číst článek
V knize se píše, že jste poprvé uprchla spíš kvůli hladomoru než kvůli politickým nesrovnalostem. Jaké bylo vaše prozření, že to, v čem vás ta propaganda celou dobu ujišťovala, vlastně nefunguje?
Pak Čihjon: Už rodiči mi říkali, že si máme dávat pozor na to, co kde říkáme, protože ve dne nás slyší ptáci a v noci myši. I tak jsem ale propagandě věřila. Když žijete v Severní Koreji, je vám neustále vštěpováno, že všechny země ve zbytku světa jsou na tom hůř, že Jižní Korea je pod nadvládou zlých amerických kapitalistů, že Čína je chudá země a tak dále.
Ale já, když jsem utekla do Číny, tak první zcela neznámý člověk, kterého jsem potkala, mi pomohl a nakrmil mě rýží s vejcem a dokonce s vepřovým masem. Bylo sice zjevné, že to není žádný boháč, spíš naopak, ale měl dostatek jídla a to byl šok.
V Číně jsem byla pět let ve velice těžké situaci. V podstatě jsem byla uvržena do sexuálního otroctví, ale i tak jsem se každý den bála, že mě někdo najde, zatkne a odvede.
Ovšem ten rozdíl, že situace v Číně je jiná, než nám tvrdili, jsem si uvědomila. Takže mi to pořádně došlo až tam.
