Dvě Josefíny

20. 3. 2024 / Soňa Svobodová

čas čtení 7 minut

Paní Dušková, ve zmíněném spolku jste již od roku 2012. Prošel za těch dvanáct let, co v něm působíte i nějakými zásadními proměnami?

Zásadní proměny v principech UB nevnímám, řekla bych, že se stále snažíme držet svých dlouhodobých hodnot tolerance, vzájemného respektu a otevřenosti. V rámci těchto hodnot pravidelně nabízíme naše projekty veřejnosti, oproti dřívější době se intenzivněji snažíme komunikovat na sociálních sítích a v médiích. Snažíme se dále rozvíjet  a rozšiřovat spolkové aktivity.

NE DÁVNO

A můžete nám o nich říci něco více?

Ano, to mohu. Výtvarnému odboru UB se v posledních letech podařilo navázat dlouhodobou spolupráci s galerií Makráč, kde v současné době prezentuje výstavní projekty jednotlivých členů. Za zmínku stojí také rozvoj časopisu Život, ten  prošel mnoha změnami, které ho činí velmi zajímavým periodikem z oblasti kultury.

Do ticha

V úvodu jsem zmínila operní divu Josefínu Duškovou, tak se vás musím zákonitě zeptat, zda je to pouhá shoda jmen, či nějaká rodová provázanost?

O žádné rodové provázanosti bohužel nevím, opravdu je to jen shoda jmen. Za jméno vděčím kulturně laděným rodičům.

20 PLOD, 2006

Váš umělecko-tvůrčí záběr je nejen velmi rozsáhlý, ale současně jste převážnou část své tvorby zasvětila práci s otiskem a jeho energií. Proč právě jemu?

OTISK mě opravdu fascinuje a je stěžejním motivem, ke kterému se vracím v různých obdobích své tvorby. Vždy mě přitahovala místa, kde existenci toho, co zde bylo, můžete tušit jen ze zanechaných stop. Otisk spojuje trvalé a pomíjivé, vnímám ho jako paměť prostoru. Prázdné místo, které skrývá tajemství. Prázdnota, která je naplněna tím, co zde bylo a již není. Pracuji s otisky již téměř dvacet let, jak v abstraktní, tak ve figurální formě. Ve figurální formě otisku je pak  existenciální rozměr ještě vtíravější. A i po takto dlouhé době mám nápady a vize, které ještě čekají na realizaci.

Klesání

Otisku jste věnovala i jednu ze svých výstav?

Máte pravdu. Tomuto fenoménu jsem věnovala poslední rozsáhlejší výstavu, k níž vyšel i katalog s autorskými texty.

Stín

Mezi vaše zásadní témata, ale patří i zrození, růst, plynutí, destrukce, mizení a zánik. Co vás ne těchto tématech, tak fascinuje, že se jim neustále věnujete?

Jsou to témata, se kterými se každodenně setkáváme a jsou přirozenými a každodenními součástmi našich životů. Pomíjivost a neustálý koloběh života s jeho obrovskou silou, alespoň pro mne spousta otázek, které jsou zásadní pro naši existenci a pro to, k čemu se v životě vztahujeme. Vnímání času duchovní, lineární i cyklické, to jak čas pomalu plyne a někdy pádí. Navíc jsou to témata, která buď předcházela nebo následovala určitým  životním obdobím a souvisí tedy i s konkrétními osobními prožitky, ať se to týká mateřství,  či úmrtí blízkých.

DSC 0966

Při zpracovávání těchto témat pracujete s nestálými materiály mezi něž patří vosk, led, molitan, sádra, pigmenty a hlína. Proč jste si zvolila právě je?

Obecně mě zajímají různorodé materiály pro své specifické působení, kterým v nás dokážou vyvolat určité emoce. Zmínila jste nestálé materiály, ty mi svým charakterem umožňují symbolicky zdůraznit křehkost a zranitelnost živých bytostí, se kterou se všichni potýkáme.

Otisk

Ale nejen s těmito materiály pracujete?

V nejnovější tvorbě pracují i s kovy, ale i zde mě přitahuje jejich proces destrukce a úpravy materiálů, které křehkost evokují.

VELKÝ OTISK, 2012

Kromě soch, portrétů, kresby a řezby se také věnujete fotografií a fotografickým cyklům, jako Tajemství krajiny a Tání, které jste vytvořila, když jste absolvovala finskou stáž. Jaké dojmy ve vás zanechala?

Pobyt ve Finsku zásadně ovlivnil mou práci a stále se k němu v myšlenkách vracím. Soustředění, klid, dálka. Lidský bylo prostředí velmi otevřené a vstřícné, ale já jsem zde hledala spíše samotu a soustředění. Intenzivně jsem vnímala místní krajinu, kde jsem nacházela inspiraci. Pamatuji si jak zasněžené pláně, tak jarní strniště, kde jsem brouzdala a sbírala inspiraci pro tvorbu. Ve Finsku jsem začala intenzivněji zkoumat různá média i různorodé materiàly.

Stín a dotýkání

Mimo to, se věnujete i tvorbě replik a kopií historických umělecko-řemeslných předmětů a restaurování řezbářských prací, což určitě vyžaduje notnou dávku trpělivosti. Je to tak?

Trpělivost je jednou ze zásadních schopností, bez které by to v této oblasti, opravdu nešlo a myslím, že jí mám dostatek. V současné době se řezbářskému řemeslu věnuji převážně formou pedagogické práce. Je hezké vidět, že si toto řemeslo stále nachází nadšence mezi dětmi a přináší jim nejen získání nových dovedností, ale i velkou radost.

To máte pravdu, neboť bez radosti není člověk šťasten, takže vlastně i výstava Umělecké besedy v Clam-Gallasově paláci v Praze, na níž se svými kolegy z tohoto spolku vystavujete svá díla přináší těm, kteří na ni zavítají radost. Jak se vám zde vystavuje?

Velkorysý výstavní prostor svým  rozsahem nabízí opravdu skvělou příležitost pro prezentaci takto rozmanitých děl. Myslím, že se zároveň podařilo vytvořit vhodná zákoutí, která citlivě spojují díla do menších celků a že spolu díla opravdu komunikují.

Instalace Benešov

A když od té komunikace přejdeme ke kouzelnému prstenu, co by jste změnila nejen v české, ale i té světové kultuře a společnosti, kdyby jste ho vlastnila?

V poslední době se často zamýšlím, do jaké doby rostou moje děti a jaké výzvy je čekají. Takže kouzelný prstene... Přeju si pro naše děti. Ať mají dost sil, kreativity, empatie, ohleduplnosti, ale i důraznosti při řešení všech výzev  a konfliktů, které nám přináší současný svět. Ať mohou žít ve světě, kde nemusí čelit agresi, úzkosti či zoufalství. A co přeji kultuře? Ať nám pomáhá otevírat nové obzory, přináší úlevu a radost.

Děkuji za rozhovor.

142