Erdogan lže, teroristům pomáhal on, říká turecký opozičník

3 měsíce starý 18

Turecký Nejvyšší soud rozhoduje, zda zakáže vaši Lidově demokratickou stranu (HDP). Vaše strana soudní proces označuje za politický puč. Myslíte, že soud je předpojatý a plní přání vládní Strany spravedlnosti a rozvoje (AKP)?

Všechna obvinění vůči HDP jsou politicky motivovaná a na justici tlačí prezident Recep Tayyip Erdogan a jeho neoficiální partner Devlet Bahçeli, vůdce ultranacionalistické strany MHP. Proto jsou podle našeho názoru tato obvinění nelegální. Jde o čistě politicky motivovaný justiční případ, který neprávem skončil jako „soudní proces“. Většina soudů a dalších institucí je pod vlivem nebo přímou kontrolou Erdoganova režimu. Není možné říci, kam až může justice zajít při odolávání politickému tlaku, doufáme ale, že poslední pozůstatky justice budou jednat podle demokratických principů a tento případ odmítnou. (Nejvyšší soud vrátil po uzávěrce tohoto textu případ kvůli procesním nedostatkům prokurátorovi. Mezi obviněnými byla například jedna již zemřelá osoba, prokuratura napsala některým členům HDP špatné funkce, atd.)

Změnil Erdoganův režim složení Nejvyššího soudu po pokusu o puč v létě 2016?

Demokracie v Turecku, která byla vždy problematická, je postupně demontována. Erdogan ve svém autoritářském režimu vždy vyhlašuje „nové Turecko“. V něm ale panují strukturální a politické problémy, protože on postupně ničí demokracii a pokouší se všemi prostředky zlikvidovat všechny své odpůrce. To může ale udělat jen tehdy, pokud bude mít Nejvyšší soud na své straně. V této chvíli to vypadá, že tomu tak bude. V zemi jsou desítky tisíc politických vězňů. Čtyři tisíce z nich jsou členy HDP, včetně poslanců, starostů a dalších úředníků. Všichni jsou politickými rukojmími Erdogana. Pokud máte v zemi politické vězně, je směšné mluvit o svobodné justici.

V obvinění figurují zločiny, jako je terorismus nebo vražda. Můžete vyloučit, že je HDP politickým křídlem zakázané Strany kurdských pracujících (PKK), jak tvrdí prokuratura?

Filozof Theodor W. Adorno řekl: „Není správného života ve špatném.“ Proto tvrdím, že když jsou prokurátorova obvinění na politickou objednávku, nelze na ně odpovědět. Falešná tvrzení prokurátora nemají žádné reálné odpovědi.

Jak byste popsal současné vztahy mezi HDP a PKK?

Turecko mělo a stále má velký demokratický deficit. Vždy v něm existovalo vakuum, které vyplňovala antidemokratická a antikurdská politika. Současná turecká ústava odmítá všechny lidi, kteří se nehlásí k turectví, a bojuje proti nim všemi silami. PKK vede politický i ozbrojený boj proti této státní politice, která je vůči Kurdům nepřátelská.

HDP je politická strana založená v souladu s tureckou ústavou, reprezentuje ale lidi, které tato ústava opomíjí. A není jich málo. HDP usiluje o demokratizaci a svobodu v Turecku. Antidemokratický postoj vlády však hází všechny, kteří nesouhlasí s tureckou islámsko-patriarchální státní politikou, do jednoho pytle.

Foto: Archiv SZ

Devriş Çimen, představitel turecké Lidově demokratické strany v Evropě.

Na konci dubna bude zahájen další soudní proces označovaný podle syrského města Kobani. Šéf HDP Selahattin Demirtaş může dostat trest až 15 tisíc let ve vězení za údajný terorismus. Co mělo být jeho zločinem?

Problémem není HDP nebo Selahattin Demirtaş, ale Erdogan. Když se podíváte na to, jak Islámský stát (IS) útočil na Kobani, zjistíte, že Erdogan podněcoval útoky na straně IS. „Kobani padne,“ řekl Erdogan 7. října 2014 uprchlíkům ve městě Gaziantep. Byl tak na straně IS.

Miliony lidí na celém světě vyjadřovaly solidaritu s bojem obyvatel Kobani. Ti, kteří tam bojovali, ochránili lidskou hrdost před barbarstvím IS. Erdogan je rozčilený, že konec éry Islámského státu začal v Kobani. Byl poražen jeho nejdůležitější vojenský spojenec. Tak se rozhodl pomstít, všechna jeho obvinění jsou falešná. Pokud má být někdo souzený kvůli Kobani, nejsou to ti, kteří za záchranu města bojovali, ale Erdogan a jeho vojáci, kteří chtěli Kobani vymazat z mapy.

Co je „případ Kobani“

26. dubna začne v Ankaře další soudní proces s HDP, třetí největší parlamentní stranou v Turecku. Souzeno bude celkem 108 členů strany včetně jejího šéfa a bývalého prezidentského kandidáta Selahattina Demirtaşe a dalších vedoucích představitelů. Ti jsou obviněni z terorismu na základě twitterové výzvy ze 6. října 2014, v níž vedení HDP vyzvalo k protestům na solidaritu s obyvateli syrského města Kobani, na něž útočili teroristé z Islámského státu.

Při protestech následně přišlo o život 37 lidí. Převážná většina z nich byli stoupenci HDP, kteří zemřeli po zásazích tureckých bezpečnostních složek. Výzvy po parlamentním vyšetřování celé věci turecký režim odmítl. O okamžité propuštění vězněného Demirtaşe požádal Turecko Evropský soud pro lidská práva. Neúspěšně.

Zákaz prokurdské politické strany by v Turecku nebyl ničím novým. Jak budete reagovat, pokud soud rozhodne podle očekávání? Dočkáme se založení nového politického hnutí?

HDP není stranou, která by skončila zákazem. Její politici a stoupenci nepoměřují svoji práci podle modelů AKP, ale podle svobody, demokracie a požadavků lidí v Turecku. HDP vnímá sebe samu jako myšlenku, která roste navzdory represím a kriminalizaci. AKP může zakázat stranu, idea touhy po svobodě a demokracii ale zůstane, to je důležitější. „Smyslem politiky je svoboda,“ řekla Hannah Arendtová. Jednotlivci usilující o svobodu budou v této politice pokračovat. Ať jste pro, nebo proti HDP, ta myšlenka bude i nadále růst.

Jaká je pozice ostatních parlamentních stran kromě AKP a MHP (nacionalisté)? Podporují vaše právo na spravedlivý proces?

Jak už jsem zmínil, turecká demokracie trpí velkým deficitem. Pokud ostatní politické strany nebudou stát na straně tohoto politicky objednaného procesu, přijde příště řada na ně. Pokus zakázat HDP je tak útokem na celou tureckou opozici. Buď všechny opoziční strany projeví solidaritu s HDP, nebo Erdogan a fašistická MHP prosadí svoji vůli a ztratíme na mnoho let poslední naději na demokratickou budoucnost. Kurdové a HDP a její silná základna budou i nadále politicky působit až do doby, dokud se nenajdou turečtí politici, kteří se stanou prostředníky v cestě k demokracii.

Zdroj