Evropský parlament tají výši platů a náhrad poslanců. Kverulant proti tomu chystá žalobu

před 2 měsíce 47
Twitter

Poslanci Evropského parlamentu (EP) dostávají každý měsíc plat kolem 200 tisíc korun čistého. K tomu mají nárok na cestovní náhrady, denní příspěvek, příspěvek na všeobecné výdaje, náhrady za zdravotní péči a na vybavení kanceláře ve výši dalších, odhadem, 200 tisíc korun čistého měsíčně. Navíc poslanci EP ještě mají nárok na speciální starobní důchod poté, co dovrší věk 63 let. Kverulant.org se pokouší zjistit, kolik přesně dostávají čeští poslanci a jak často za to chodí do práce, a proto podal k Evropskému parlamentu žádost o informace. Ten jeho žádost zamítl. Prý by to bylo v rozporu s ochranou osobních údajů poslanců. Proti tomuto postupu Kverulant podal odvolání. I to bylo zamítnuto a Kverulant proto chystá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Kverulanta tak čeká dlouhá a nákladná bitva. Prosíme pomozte nám zaplatit náklady na právníky finanční podporou našeho úsilí.  

Ilustrační koláž vytvořená Kverulantem za pomoci AI Bing images create

Evropský parlament má 705 poslanců, z nichž Česko zastupuje 21 poslanců. Poslanci jsou voleni přímým způsobem a na pětileté funkční období. Příští volby do Evropského parlamentu se budou konat od 6. do 9. června 2024. Poslanci, kteří se do EP už znovu nedostanou, budou mít nárok na odchodné ve výši jednoho měsíčního platu za každý rok mandátu. Typický poslanec tak dostane po pěti letech na odchodnou zlatý padák ve výši asi 1,2 milionu korun.

Plat poslanců

Podle jednotného statutu poslanců Evropského parlamentu, který je v platnosti od července 2009, pobírají všichni poslanci EP stejný plat. Je stanoven na 38,5 % základního platu soudce Soudního dvora Evropské unie. Podle informací EP činil od nového roku 2023 hrubý měsíční plat poslanců téměř 10 tisíc euro měsíčně, tedy něco málo přes 245 tisíc korun. Po zaplacení unijní daně a příspěvků na sociální zabezpečení je to 191 tisíc čistého měsíčně.

Je velmi pravděpodobné, že poslanci, kteří se nechají zvolit do mnoha výborů a podvýborů, za to, podobně jako poslanci českého parlamentu, berou další nemalé peníze.

Cestovní náhrady

Poslanci EP mají nárok na cestovní výdaje. Po předložení potvrzení o zaplacení je jim proplacena skutečná cena jízdenky nutné k dopravě na jednání, a to do výše ceny letenky business třídy, železniční jízdenky první třídy nebo 23,32 korun za kilometr jízdy automobilem. Jako bonus dostávají poslanci ještě paušální příspěvek podle vzdálenosti a délky trvání cesty určený k pokrytí dalších nákladů spojených s cestou. Kolik tento příspěvek činí, se Kverulantovi nepodařilo zjistit. U činností vykonávaných mimo vlastní zemi mohou být poslancům proplaceny cestovní výdaje, ubytování a související výdaje, a to až do maximální výše přibližně 115 tisíc korun ročně.

Příspěvek na všeobecné výdaje

Tento paušální příspěvek je určen na pronájem kanceláře, telefon, předplatné, reprezentativní činnosti, počítače a telefony, pořádání konferencí a výstav. Příspěvek se snižuje na polovinu, jestliže se poslanec v jednom parlamentním roce (září až srpen) bez řádného odůvodnění nezúčastní poloviny plenárních zasedání. V roce 2021 byla výše měsíčního příspěvku €4778. To je za měsíc 118 tisíc korun.

Cestovní náhrady a příspěvek na výdaje činí 163 měsíčně

Kverulant zjistil, že v roce 2022 bylo 21 českým europoslancům vyplaceno na cestovních náhradách a příspěvcích na všeobecné výdaje celkem více než 41 milionů korun. To je na jednoho poslance ročně v průměru téměř 2 miliony korun ročně a 163 tisíc korun. Rozdíly mezi jednotlivými poslanci jsou však značné. Poslanec či poslankyně, která vyčerpala nejvíce si za rok 2023 přišel či přišla na 3,2 milionu korun. Naopak osoba, která čerpala nejméně si přišla „jen“ na milion. Totožnost poslanců Kverulantovi není známá. Evropský parlament ji Kverulantovi odmítl poskytnout, ale o tom podrobněji až dále v tomto textu.

Denní příspěvek

Mimo to EP vyplácí paušální denní příspěvek ve výši €338, tedy asi 8300 korun, na úhradu ubytování a s ním spojených nákladů za každý den, kdy je poslanec EP v Bruselu nebo Štrasburku. Při schůzích konaných mimo EU činí příspěvek €169, tedy asi 4200 korun a ještě je zde refundace nákladů na hotel. K tomu, aby poslanec tyto peníze dostal, stačí jen ráno podepsat prezenční listinu a pak odejít. Že se něco takového děje, dokazuje kauza bývalého komunistického poslance Miroslava Ransdorfa.

Komunista Ransdorf byl v roce 2013 reportérem nizozemské televize Geen Stilj TV nařčen ze zneužívání poslaneckých náhrad. Podle reportéra Toma Staala přišel Ransdorf do budovy Evropského parlamentu jen na dobu několika minut tak, aby podepsal prezenční listinu, díky čemuž by měl nárok na denní poslaneckou náhradu. Tehdy ve výši 300 euro. Europoslanec reportéra odstrčil a odmítl odpovídat na jeho otázky. Sám pak později odmítl, že by zneužíval poslanecké diety: „Ten den jsem cestoval devět hodin, abych stihl odpolední konferenci o perspektivách levice. Poté jsem pracoval v kanceláři. Až večer v půl sedmé jsem se šel zapsat na prezenční listinu a chtěl odejít, ale před budovou se na mě vrhli novináři.“

V rámci objektivity dodejme, že v současné době se denní příspěvek ve výši 8300 korun snižuje na polovinu, pokud poslanec zmešká více než polovinu jmenovitých hlasování ve dny, kdy se koná hlasování na plenárním zasedání, a to i v případě, že byl přítomen a podepsal prezenční listinu.

Výdaje na zdravotní péči

Poslanci EP mají nárok na náhradu dvou třetin svých léčebných výloh.

Vybavení kanceláře a služební auta v Bruselu i ve Štrasburku

Parlament poskytuje poslancům EP zařízené kanceláře jak v Bruselu, tak ve Štrasburku. Poslanci EP mohou v obou městech používat pro služební účely služební vozy Parlamentu.

Důchod již v 63 letech

Práce evropského poslance je jistě natolik vyčerpávající, že do důchodu nemůže odejít tak pozdě jako běžný smrtelník. A tak členové EP ještě mají nárok na speciální starobní důchod poté, co dovrší věk 63 let. Jeho výše tvoří 3,5 % platu za každý celý rok ve funkci. Poslanec po pěti letech v EP může po svých 63. narozeninách počítat s měsíčním důchodem ve výši 43 tisíc korun. Náklady na tyto důchody jsou hrazeny z rozpočtu Evropské unie. Výplata českého důchodu z rozpočtu ČR tím samozřejmě není naprosto dotčena.

Tajné poslanecké náhrady

Kverulant odhaduje, že měsíčně dostává každý jeden poslanec Evropského parlamentu cca 200 tisíc korun čistého. Kolik přesně činily poslanecké náhrady vyplacené jednotlivým poslancům, není snadné zjistit.

V roce 2015 skupina novinářů ze zemí EU požadovala po Evropském parlamentu, aby zveřejnil, jak europoslanci utrácejí své peníze na náhrady. Parlament tehdy novinářům nevyhověl, přestože například Parlament ČR tyto údaje v souladu s českým zákonem 106/1999 o svobodném přístupu k informacím běžně zveřejňuje. A tak se žurnalisté obrátili na Soudní dvůr EU v Lucemburku. Ten však v roce 2018 jejich žalobu zamítl. Při zveřejnění dokumentů o náhradách by podle soudu mohla být ohrožena bezpečnost osobních dat.

Podle předmětného rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 25. září 2018, Psara a další versus Evropský parlament navíc novináři jako žalobci dostatečně nedoložili, že jsou pro ně požadované dokumenty nezbytné. Podle soudu prý není dostatečným důvodem provádění veřejné kontroly politiků: „V projednávaných věcech žalobci k prokázání nezbytnosti předání dotčených údajů zajisté odkázali na různé cíle sledované v jejich žádostech o přístup k dokumentům, a sice jednak umožnit veřejnost i ověřit přiměřenost nákladů, které poslanci Parlamentu vynaložili v rámci výkonu svého mandátu, a jednak zajistit právo veřejnosti na informace a transparentnost. V tomto ohledu je třeba bez dalšího dovodit, že jelikož je jejich formulace příliš široká a obecná, nemohou tyto cíle samy o sobě prokázat nezbytnost předání dotčených osobních údajů.“ Jak by však prokázání takové „prokázání nezbytnosti“ mělo vypadat již rozsudek neuvádí. Kverulant se obává, že takové prokázání je pravděpodobně záměrně nemožné.

V rámci objektivity je však třeba uvést, že žádosti evropských novinářů o informace byly dosti maximalistické. Žádali o poskytnutí kopií spisů, zpráv a dalších relevantních dokumentů, které podrobně popisují, jakým způsobem poslanci utratili své příspěvky na cestovní výdaje, denní příspěvky a příspěvky na všeobecné výdaje. Dále požadovali kopie dokumentů, jež uvádí částky, které byly europoslancům vyplaceny z titulu výdajů na parlamentní asistenci. A konečně novináři také žádali o přehled pohybů na bankovních účtech europoslanců, které byly používány pro výplatu příspěvků na všeobecné výdaje.

Kverulantova žádost o informace

Není pochyb o tom, že rozhodnutí Soudního dvora EU nastavilo nebezpečný precedens a dále prohloubilo nedůvěru, kterou mnozí k evropským institucím cítí. Veřejnost má mít právo vědět, za co jí zvolení zástupci utrácejí její peníze. Veřejnost má mít právo kontrolovat politiky, zda už nejsou rozežraní přespříliš.  O tom, že je tato kontrola nutná, svědčí výše popsaná kauza komunisty Ransdorfa. Proto Kverulant v listopadu 2023 podal k Evropskému parlamentu svoji žádost o informace, kterou se dožaduje přesného vyčíslení vyplacených poslaneckých náhrad všem českým poslancům od počátku jejich mandátu v roce 2019.

Dále Kverulant požádal o přehled účasti poslanců na hlasování od počátku 9. období EP, tedy od roku 2019. Iniciativa Europarlament přehledně sice zmapovala podíl hlasovacích dní v roce 2022, na kterých byli poslanci nepřítomni, ale není to podíl jednotlivých hlasování, na kterých europoslanci absentovali, a není to přehled za celé volební období, tedy od roku 2019. Navíc Iniciativa Europarlament přehledně je placena skupinou Greens/EFA, která zahrnuje zelené, pirátské, nezávislé poslance EP, poslance EP zastupující národy a menšiny bez státní příslušnosti, a tak je třeba jejich zjištění raději ověřit.

Obstrukce Evropského parlamentu

Několik dnů po odeslání žádosti o informace přišla Kverulantovi od Evropského parlamentu zamítavá odpověď. Informace, o které žádá, jsou prý chráněnými osobními údaji, a pokud Kverulant neprokáže „nezbytnost předání údajů pro konkrétní účel ve veřejném zájmu“, nic nedostane. Kverulant s takovým vyřízením žádosti naprosto nesouhlasí a podal proti němu stížnost.

Ve své stížnosti namítá, že ochrana osobních údajů není ani v Evropské unii bezbřehá. Pokud by tomu tak bylo, pak by nemohly být zveřejňovány jakékoliv údaje. Například o tom, jak konkrétní poslanci EP hlasovali v jednotlivých případech. To by byl jistě stav naprosto neslučitelný se základními principy zastupitelské demokracie.

Navíc u politiků je ochrana osobnostních práv nižší než u osob, které veřejně známé nejsou.  Důvodů tohoto principu je několik. Například se tím podporuje veřejná diskuse o veřejných věcech a svobodné utváření názorů. Osoba vstoupivší na veřejnou scénu musí počítat s tím, že jakožto osoba známá bude pod drobnohledem veřejnosti.

Požadavek EP, aby Kverulant prokázal, že hájí veřejný zájem, se jeví jako obstrukce, která ho má odradit od zjišťování, za co jsou ve velkém utráceny peníze daňových poplatníků. Kverulant hned v úvodu své žádosti o informace uvedl že „je obecně prospěšnou společností, jež se v rámci své činnosti zaměřuje především na prosazování veřejného zájmu v oblasti hospodaření s veřejnými statky a na dohled nad dodržováním zákonných, demokratických a hospodárných principů při správě státu a územních samospráv“. Evropský parlament si tak mohl a měl ověřit, zda Kverulant.org je vskutku zapsán v příslušném rejstříku obecně prospěšných společností. Pokud by tak úředníci EP učinili, zjistili by, že se tak stalo již před 14 lety, a to 23. července 2009. Prohlídkou internetových stránek Kverulanta by pak zjistili, že od svého založení v létě 2009 do současnosti Kverulant pracoval na více než 100 kauzách ve veřejném zájmu. Těch dokončených je více než 65 a na více než 35 se stále pracuje.

Závěrem své stížnosti Kverulant znovu apeloval na EP, aby požadované informace poskytl, protože veřejnost má mít právo vědět, jak jeho volení zástupci pracují a za co utrácejí její peníze. Veřejnost má právo kontrolovat politiky.

Zamítnutí Kverulantovi žádosti o informace a odvolání

Nejprve bylo Kverulantovi doručeno vyrozumění o prodloužení lhůty, které parlament na posouzení jeho žádosti potřeboval a den před Štědrým dnem 2023 pak zamítnutí jeho žádosti. Obsah zamítnutí lze shrnout takto: „To, co chcete jsou osobní údaje týkající se europoslanců a ty vám nedáme, protože jste neprokázali, že je potřebujete a že se zabýváte kontrolou politiků už od roku 2009 nás nezajímá.“

Kverulant se s tímto arogantním porušování práva veřejnosti na informace odmítl smířit a 5. ledna proti zamítnutí žádosti o informace podal odvolání. Den před uplynutím předepsané lhůty na rozhodnutí o odvolání, tedy 25. ledna 2024, sdělil EP Kverulantovi, že na vyřízení bude potřebovat další tři týdny protože měl moc práce a zimní prázdniny: „Vzhledem k velké pracovní zátěži v období po zimních dnech uzavření Parlamentu a vzhledem k tomu, že naše konzultace trvají déle, než se očekávalo, musí Parlament výjimečně prodloužit lhůtu stanovenou v čl. 7 odst. 1 nařízení (ES) č. 1049/2001 o dalších 15 pracovních dnů v souladu s čl. 7 odst. 3 uvedeného nařízení, aby mohl odpovědět na Vaši žádost.“

Definitivní zamítnuté Kverulantova odvolání a příprava soudní žaloby

Ve čtvrtek 22. února 2024 bylo Kverulantovi doručeno definitivní zamítnutí jeho odvolání proti neposkytnutí informací o platech a náhradách europoslanců. Místopředseda Evropského parlamentu Roberts Zile se znovu vymlouvá na ochranu osobních údajů a dodává, že veřejná kontrola prostřednictvím watchdogové organizace jako Kverulant není nutná protože „mzdy a příspěvky vyplácené poslancům kontroluje interní a externí auditor Parlamentu“.

Prosba o podporu

Kverulant se s takovým papalášským ignorováním principů veřejné kontroly politiků odmítá smířit a chystá žalobu k Evropskému soudnímu dvoru. Kverulanta tak čeká dlouhá a nákladná bitva. Kverulant usvědčuje věrolomné politiky a rozežrané úředníky už od roku 2009. Usvědčujte je s námi finanční podporou našeho úsilí.

Za Kverulantův tým Vojtěch Razima

Twitter
Přečtěte celý článek