Evropský unikát i mazlení s krokodýlem. Zoo v Protivíně začínala v obýváku

5 měsíce starý 43

Jedním z největších taháků protivínské krokodýlí zoo je krmení. Hlavním chodem je tady pochopitelně maso. Samec severoamerického aligátora, Max, do zubů běžně chytá syrová drůbeží stehna. V dospělosti tenhle krokodýl dorůstá až pěti metrů a týdně spořádá dva až tři kilogramy masa. Patří k těm největším ze zdejších krokodýlů. Žijí tu ale i menší druhy, kteří měří něco málo přes metr.

Zoo před patnácti lety založil Miroslav Procházka. Když se v dětství poprvé setkal tváří v tvář s krokodýlem, byla to prý láska na první pohled a trvá celý život: „Když mi bylo 11 let, tak jsem viděl mládě z Kuby, no a mě to zvíře velice zaujalo. A bylo hned vidět, že to jsou takoví ti šlechtici mezi plazy.“

První krokodýly choval v obýváku. Později koupil nedalekou starou stodolu a začal budovat zoo. Dnes v ní má 100 krokodýlů. Z celkových 27 druhů, které na světě žijí, jich tu uvidíte 23. Kvůli tak vysokému počtu zvířat bylo potřeba vybudovat terária i v patře. O to, aby se celá budova pod tíhou vody nezhroutila, se starají speciální železobetonové sloupy. „Dělala to firma, která stavěla atomovou elektrárnu Temelín. V celé zoo je 360 kubíků vody. To znamená, že nahoře je 160 tun,“ přibližuje majitel.

Tím ale výčet zvláštních podmínek pro chov krokolýlů nekončí. Celá zoo je totiž vytápěná na zhruba 30 stupňů celsia. Díky tepelným čerpadlům a solárním panelům mají podle Miroslava Procházky krodýli ideální podmínky k tomu, aby přiváděli na svět mláďata. A to nezvykle často.

„V zimě je tady 11 hodin svitu a v létě 12 až 14 hodin svitu. Tím pádem se udržují ti krokodýlové aktivně-reprodukční. Takže my máme neustále nějaká vejce, nějaká mláďata,“ dodává Procházka.

Evropský unikát

Jeden z největších chovatelských úspěchů protivínské zoo je odchov kriticky ohroženého gaviála indického. Už se tu vylíhlo celkem sedmnáct mláďat. To se ještě žádné zoo v Evropě nepodařilo. Na celém světě jich totiž zbývá jen několik desítek kusů. „V roce 2008 došlo k velkému poklesu populace gaviálů indických v Indii, protože v lokalitě, kde se vyskytují, dochází k těžbě písku a je tam velice intenzivní průmyslová oblast,“ vysvětluje hrdě.

Gaviál indický ale není jediným zdejším unikátem. „Budujeme tady světovou expozici bílých krokodýlů. Jsou to skuteční albíni, nemají žádný pigment. Dalším typem krokodýlů s bílým zbarvením jsou leucíni,“ dodává Procházka.

Řadu z nich v žádné jiné zoo na světě neuvidíte. Stejně jako krokodýla Kubu. Bývalého obyvatele Discolandu Sylvie.

Nejen mladší návštěvníky ale spíše potěší možnost si krokodýla pochovat. A to tu možné je. Není třeba se bát. Jedná se o ty nejmenší ze zdejších krokodýlů. Bez potíží je tak udrží v rukou i děti.

Zdroj