‚Fajn vzkaz o české empatii.‘ Co ukázala kauza Albatrosu a knihy zpochybňující trans lidi

Nakladatelství Albatros se rozhodlo nevydat knihu s názvem Nevratné poškození americké autorky Abigail Shrierové. Tato zpráva vzbudila poměrně silné reakce, minimálně na sociálních sítích. Proč? O čem ta kniha je?
Už název knihy Nevratné poškození, který pokračuje ještě podtitulem Jak naše dcery propadají transgenderové mánii, napovídá, že nepůjde o odbornou publikaci ani beletrii, ale o publicistickou knihu.

Abigail Shrierová je bývalou novinářkou, která si na této knize založila svoji současnou kariéru. V té knize se snažila shromáždit argumenty na podporu sporné hypotézy o sociálně předané genderové dysforii. To znamená, že především mladé ženy a dívky v současnosti častěji podstupují změnu pohlaví proto, že v době dospívání odmítají z různých důvodů přijmout ženskou roli. A většinou se to podle Abigail Schrierové děje proto, že ženskou roli popisujeme jako těžší než tu mužskou. Mladé dívky pak nechtějí žít ten těžší život. Protože je podle ní takových dívek, které se později stávají trans muži, velmi mnoho, tak to srovnává se situací v devadesátých letech, kdy velmi mnoho mladých dívek trpělo poruchami příjmu potravy.

A o těchto dívkách, což je vlastně asi to, v čem je ta kniha hodně problematická, často mluví bez jakéhokoli respektu. Mluví o nich jako o zmatených a to, že přistoupily ke změně pohlaví a staly se trans muži nerespektuje.

A chápu správně, že to prostě vnímá jako dysforický trend?
Ano, tímto termínem to pojmenovává – tedy že se jedná o trend a nejde o nic, co by souviselo s biologickým založením těch konkrétních lidí.

Byznys, byznys, byznys

Abigail Shrierová čelí také kritice za to, že používá vědecky vyvrácené argumenty a zpochybňuje pocity lidí. Dělá z toho, jak už jsem řekl, trend, a varuje před nevratným poškozením, kdy lidé svého rozhodnutí po tranzici litují. Ale řekněme si fakta – podle nedávné studie v JAMA Surgery, na kterou jsem se díval, se s lítostí po tranzici potýká méně než 1 % lidí po zákroku. To znamená, že se to týká skutečně velmi malého množství lidí, kteří něco takového podstoupili. Albatros Českému rozhlasu napsal, že se rozhodl tu knihu nevydat, protože „její text se dle našeho názoru dívá na citlivou a zároveň složitou problematiku příliš jednostranně“. Také si nechali vypracovat nějaké odborné analýzy, které se ale rozhodli nezveřejnit.

Myslíte si, tak jak někteří tvrdí, že to je cenzura?
Nevím, jaké odborné analýzy si nechal Albatros vypracovat, ale z toho jeho oficiálního vyjádření jsem především pochopila, že se rozhodl naslouchat svým čtenářům a svým zaměstnancům, zaměstnankyním, ale také influencerům a influencerkám, se kterými spolupracuje. Je nutné poznamenat, že Albatros Media je největším nakladatelstvím v Česku. Má velký záběr a prostřednictvím několika svých přidružených menších nakladatelství cílí na mladé lidi. Většinou prostřednictvím literatury young adult.

Tato literatura má u nás i svůj festival. A všude v tomto prostoru, který společnost Albatros Media vytvořila, jsou duhová a queer témata něčím, co je vítané, co je popisováno pozitivně. Díky tomu získala společnost Albatros Media opravdu mnoho fanoušků a díky tomu na tom velkoryse vydělává. Kdyby se tak nedělo, tak by z této literatury nevydávala stále více a více knih, což se v jejím případě přesně děje.

Albatros Media má pod sebou třeba i Fragment…
Má pod sebou Fragment, má pod sebou CooBoo, má pod sebou spoustu dalších… kolem patnácti nakladatelství. Jsou to audio knihy, jsou to Palmknihy, jsou to různé e-readingy, různé akce…

Pořádá Humbook festival.
To je právě festival, který se soustředí na mladé čtenáře, na young adult literaturu. Na tom festivalu vystupují lidé, kteří mají s tranzicí přímo osobní zkušenost, nebo různí lidé z queer komunity. Takže když máme takhle pozitivně nakloněné nakladatelství, které z toho má poměrně velký byznys a najednou se rozhodne vydat knížku, která je v zahraničí bojkotovaná, protože je považovaná za transfobní, tak je jasné, že to mezi čtenáři, zaměstnanci a influencery, kteří s Albatrosem spolupracují, musí vyvolat nějaké vlny.

A když se ty vlny zvedly, tak se ukázalo, že Albatros, když má vážit mezi byznysem a mezi tím, jestli by náhodou nemohl přijít o velké množství mladých čtenářů a spolupracovníků, tak se rozhodne pragmaticky. Rozhodne se byznys podržet na úkor toho, že nevydá jednu knížku, jejíž názor je velmi sporný, a navíc už i vědecky vyvrácený.

Neměla by taková kniha přesto vyjít, byť je vědecky nepřesná a ty argumenty jsou vyvrácené? Třeba s poznámkami, s nějakým vysvětlením. Vydáváme v České republice i knihy, které by prošly nějakou širší editací a byl v nich nějaký doslov, který by třeba ty výroky upřesňoval?
Děje se to určitě v akademické sféře. Děje se to na streamovacích službách před určitými staršími filmy nebo pohádkami. Ale u této knihy si moc nedokážu představit, pro koho by ty poznámky byly. Toto je titul, který je v zahraničí všeobecně známý, vyšel v mnoha cizích jazycích. Samozřejmě si ho můžete koupit v angličtině a můžete si ho přečíst. Je to text, jehož úryvky můžete najít na internetu, není to nic tajného a upřímně řečeno, nesděluje ani nic, co bychom v Česku neznali, o čem bychom neslyšeli.

Pro původní vydání byli pro reklamní doporučení osloveni psycholožka Ludmila Trapková a sexuolog Vladislav Chvála, kteří jsou známí tím, že s touto teorií souzní. Píšou o ní vědecké články, vystupují na českých konferencích, mají praxi, kde poskytují rodinnou psychoterapii… To opravdu není něco, co bychom tady za prvé ještě neslyšeli, za druhé, co by bylo zakázáno a za třetí – ta knížka pravděpodobně, pokud se dvě různá nakladatelství domluví, vyjde v jiném nakladatelství.

„Cancel culture, vítej v Čechách. Vzhledem k tomu, že kniha již musí být připravená k vydání, svolal jsem jako majitel nakladatelství Bourdon redakční poradu a rozhodli jsme se nabídnout odkoupení práv a překladu. Pokud dojde k dohodě, knihu v ČR vydáme.“ To jsou slova někdejšího ministra školství a financí Ivana Pilipa. Takže ano, jak říkáte, pokud nějaká dohoda bude, tak nakonec ta kniha může vyjít, ale nevyjde u Albatrosu. Je to rozdíl?

Rozdíl to je v tom smyslu, že nevyjde u největšího českého nakladatelství, nevyjde u nakladatelství, které u nás pravděpodobně vydává nejvíce young adult knížek s duhovou tematikou. Tak v tom ten rozdíl velký je. Na druhou stranu ne možná tak velký, jak si někteří z nás myslí. Možná jsme nikdy neslyšeli jméno nakladatelství Bourdon, ale určitě jsme slyšeli jméno Patrika Hartla. To známe asi všichni, je to v podstatě nejprodávanější český autor a toto je jeho kmenové nakladatelství. Ivan Pilip je jeho švagr. Úspěch a byznys tohoto nakladatelství je na Hartlových titulech určitě postaven, jinak by nemohli vydávat i okrajovější a někdy i umělečtější knihy. Takže rozdíl v tom sice bude, pokud ta dohoda mezi Albatrosem a Bourdonem dopadne, ale nebude tak veliký. Toto není žádné marginalizované nakladatelstvíčko jednoho člověka z nějaké malé vesnice. To je asi ten hlavní rozdíl.

Aktivistka Lenka Králová říkala: Dobře, tak ať ta kniha vyjde někde jinde a ať potom začne celospolečenská debata. Ať se mluví o tom, že mladé lidi a jejich pocity, jejich hledání sebe sama nechceme brát vážně a chceme říct rovnou: jste nemocní, nevyznáte se v sobě, je to proto, že jste z rozvrácené rodiny, nemáte ty správné vzory, proto se vám teď toto děje. To jsou věci, které společnost nebo případně odborníci otevřeně říkají – my vás z toho budeme léčit a my vás z toho vyléčíme. A nebo ať dostane prostor druhá strana, která se minimálně zdá být viditelnější.

Young adult si LGBTQ+ témata žádá

Jak se stane, že takový titul největší nakladatelství v Česku vůbec zařadí k vydání? Albatros to vysvětloval tím, že se snaží držet široký ediční plán, ale co to znamená? Jak přistupují nakladatelství k vytvoření edičního plánu?

Dokážu si představit, že v Albatrosu to bude hodně decentralizované. To je můj názor právě kvůli té struktuře, o které jsme mluvili. Albatros vytvořil několik svých vlastních podnakladatelství a zároveň spoustu nakladatelství v průběhu posledních patnácti let skoupil. Vyšehrad, Fragment a podobně. Tím pádem si musíme představit také spoustu redaktorů, kteří tituly vyhledávají, kteří na nich pak pracují, kteří jsou pod časovým tlakem, protože je to nakladatelství Albatros Media celkově, které vydává nejvíce titulů v Česku a v Česku jich vyjde ohromné množství na to, jak jsme malá země – 14 tisíc ročně. Takže potom si dokážu představit, že spíš občas pravá ruka neví, co dělá levá.

Mimochodem kolik z těch 14 tisíc knih je každý rok otevřenějších tématům jako je LGBTQ+, ženským hrdinkám, bisexuálním hrdinům a hrdinkám, kteří se v těch titulech objevují?
Určitě stále více. Když si vzpomenu na svá středoškolská léta, což byla nultá léta, tak když jsem dostala do ruky knížku Rozhovory s útěkem od Báry Basikové (ano, mám na mysli tu zpěvačku, která v 19 letech napsala prózu, o které se traduje, že ji vychválil Bohumil Hrabal, a která měla bisexuální zápletku a zároveň autobiografické prvky), tak to bylo něco jako: Wow, vážně? Víš o tom? A přitom to vyšlo už v roce 1990. A předávali jsme si to se spolužačkami z ruky do ruky.

To dnes vůbec není na pořadu dne. Co se týká mainstreamové literatury, teď mám na mysli literaturu pro dospělé, tam to možná ještě tolik nevidíme, ale co se týká právě literatury young adult, literatury pro mladé dospělé, pro čtenáře starší 15 let, tam jsou duhová témata vyloženě žádaná, je po nich poptávka. Zároveň je potřeba zdůraznit, že když se nebudeme držet jenom toho českého rybníčku a nebo jenom posledních let, tak jsou queer, duhová témata v literatuře od nepaměti.

Tak všichni si ze školy asi pamatujeme básničku Sapfó nebo problémy básníka Verlaina, když psal otevřeně homoerotickou poezii. Ale nemusíme chodit ani tak daleko, co třeba beatníci Allen Ginsberg, co třeba Jiří Kubina, katolický básník, který psal homoerotickou poezii a zemřel v roce 2017, který byl blízkým přítelem Václava Havla. Těch titulů je mnohem víc a stále jich přibývá.

Co se třeba týká české původní young adult literatury, tak Radka a Eva Pospíšilovy nejsou sestry, které píšou literaturu pro mladé dospělé. Jsou to partnerky, kde si jedna přijala příjmení té druhé, podobně jako se to děje v manželství. Jakkoli v Česku manželství pro všechny nemáme.

Je stále rozdíl mezi literaturou pro dospělé, young adult a dětskou literaturou? Jsme v young adult literatuře mnohem otevřenější?
V young adult literatuře jsme otevřenější. Vychází tam určitě více překladových než původních věcí. Ale mnohem otevřenější jsme vždy byli, jen to nemělo tolik čtenářů v té umělecké literatuře, řekněme, i když je to takový problematický termín.

Ostatně i současné nominace na Magnesii Literu, což je určitě nejvýznačnější tuzemská knižní cena, tak tomu do určité míry odpovídají, protože v kategorii Litera za prózu roku je nominovaný Marek Torčík se svým románem Rozložíš paměť, který tematizuje jeho osobní zkušenost gaye, který vyrůstal na malém městě, v chudé rodině a neměl to ve škole vůbec jednoduché. Byl to vlastně asi ten hlavní důvod, proč byl ve škole šikanován.

Stejně tak v longlistu Magnesie Litery za knihu Pro děti a mládež se objevil titul Ani holka, ani kluk od autorky Marto Kelbl, která v současnosti prochází tranzicí, a je to knížka určená dětem řekněme 6, 8+.

Takže pro současné české autory a autorky to téma je.
Určitě.

Pro zahraniční autory je to velké téma taky. Myslíte si, že už se české literární prostředí dorovnává tomu, jak moc se o těchto tématech píše v zahraničí?
Myslím, že ano. Nakladatelství nebo obecně společnost je velmi globalizovaná a otevřená překladové literatuře. A v momentě, kdy Édouard Louis vydá novou knížku… což je francouzský spisovatel, který je tady možná populárnější než ve své domovské Francii a v několika svých knihách popsal zkušenost gaye, který vyrůstal v takové white trashové severofrancouzské rodině. Popisuje ale nejenom svoji zkušenost, což si myslím, že na tom důležité, ale přidává k ní další věci – jak těžké je vymanit se z takového prostředí, jak potom pěstovat vztah se svými příbuznými, kteří jsou třeba vůči vám otevřeně homofobní a svůj názor mění až ve chvíli, kdy třeba máte úspěch. Jak se necítit provinile, protože jste dostali nějakou příležitost, něco do vínku. On dokonce říká, že jeho homosexualita je to, co mu otevřelo dveře. Tak to všechno on zpracovává už ve své páté knize, jestli se nepletu. Tak když loni vyšla česky jeho další kniha, tak to bylo snad rok potom, co vyšla francouzsky. Ta rychlost překladatelky Sáry Vybíralové a nakladatelství Paseka byla enormní. A když se na jaře pořádala s tímto spisovatelem debata ve Francouzském institutu, tak jste si museli rezervovat místo na čtení a nakonec se přidával i druhý termín. Když jsem na tom čtení byla, tak kolem mě seděli vesměs mladí lidé, což třeba docela kontrastuje s nějakou představou o mladých lidech, kteří nečtou, případně se nezajímají o svět a podobně.

Společnost vyslala pozitivní vzkaz

Jak ve světle toho, o čem se teď bavíme, vnímáte rozhodnutí Albatrosu? Ta rozhodnutí byla dvě. Jednak umístit tu knihu na ediční plán a jednak ji nakonec nevydat.
Pořád ho vnímám jako pragmatické a byznysové. Ale zároveň si myslím...

Byla to chyba?
Chyba, že tu knihu nevydají?

Jak chyba umístit ji na ediční plán, tak to rozhodnutí, že ji nakonec nevydají. Jsou to buď dvě chyby, anebo dvě správná rozhodnutí?
Klidně se mohlo také stát, že by ta knížka vyšla, docela by prošuměla a časem bychom ji našli někde v Levných knihách. Určitě. Na druhou stranu se taky mohlo stát, že si ji přečtou rodiče mladých lidí, nebo dětí, které tady tím hledáním sama sebe procházejí a budou hrozně vyděšení a nebudou mít relevantní informace.

Nejsem v tomhle žádná vědma, ale to, co na tom rozhodnutí, ani ne tak Albatrosu, ale spíš na reakci, která následně přišla, pro mě bylo důležité, zajímavé, nějakým způsobem vypovídající o české společnosti, bylo to, že se ozvali nejenom aktivisté, nejenom lidé, kterých se to téma přímo týká, ale také mnoho mladých lidí. A to mi přijde jako docela fajn vzkaz o otevřenosti a větší empatii české společnosti vůči těmto lidem.

V podcastu byly využity zvuky z youtubového kanálu Jordan B Peterson.