před 1 měsíc
56
Při procházce Vratislaví, která patří k nejčastějším cílům českých turistů v Polsku, nezapomeňte navštívit historickou budovu tamní univerzity. Stojí jen několik set metrů od Rynku a nabízí hned několik zážitků v jednom.
Milovníci umění si přijdou na své ve dvou bohatě zdobených barokních sálech, ale i na Císařských schodech, které lemují fresky z historie Slezska. Akademičtí nadšenci zase ocení muzejní expozici věnovanou dějinám univerzity a jejích vědních oborů. A do třetice – z terasy přes 40 metrů vysoké Matematické věže se otevírají kruhové výhledy na město.
Univerzitní náměstí s hlavní budovou krášlí secesní fontána z roku 1904 se sochou nahého mladého muže s kordem, který si ovšem studenti často odnášejí jako suvenýr. Podle legendy jde o samotného autora návrhu Huga Lederera, jenž při první návštěvě Vratislavi propil a prohrál v kartách všechny peníze, a dokonce i šaty. Socha má být výstrahou pro nové studenty přicházející do města.
Co zničily bomby
U vstupu do hlavní budovy s muzeem, historickými sály a rozhlednou je v dlažbě vyznačen 17. poledník procházející Vratislaví. V přízemí pak najdete expozici a první ze dvou barokních skvostů – Oratorium Marianum z první poloviny 18. století, původně kapli pro studenty tehdy katolické akademie. Na freskách jsou zobrazeny například výjevy ze života Panny Marie a úryvky z modlitby Loretánská litanie.
„Jde o jedinou část univerzity, která byla za druhé světové války zničena. Zbyl pouze balkon a boční zdi, klenby a všechno ostatní bylo pryč,“ říká průvodce Wojciech Zalewski. Díky prozíravosti místních, kteří v roce 1944 pochopili, že se slábnoucí pozicí třetí říše může Vratislav postihnout bombardování, se však zachovala dokumentace, podle níž bylo možné prostory v 90. letech rekonstruovat.
„U památek, které se nedaly převézt do bezpečí, se pořizovaly alespoň detailní fotografie, a to nejenom černobílé. V případě univerzity se testovala nová technologie – barevné diapozitivy na skle, které se naštěstí zachovaly.“ Problém však nastal, když bylo později nutné obnovit původní fresky, jejichž autorem byl Kryštof Handke (1694–1774) z Olomouce.
Fresky z 21. století
„Najít někoho, kdo by byl ve 21. století schopen vytvořit barokní iluzionistickou malbu, nebylo jednoduché. Nakonec se to v letech 2013 až 2014 podařilo drážďanskému malíři Christophu Wenzelovi, který na jedné z nich zobrazil i sám sebe a podepsal se jako restauratér fresek, jejichž autorem byl Kryštof Handke z Olomouce.“
Když se v roce 1811 původně katolická univerzita stala světskou, začala kaple sloužit jako hudební sál. K tamním hostům patřili například Ferenc Liszt, Niccolo Paganini, Artur Rubinstein nebo Johannes Brahms, jenž zde uvedl premiéru své Akademické předehry, kterou složil při příležitosti převzetí čestného doktorátu Vratislavské univerzity.
Na rozdíl od Oratoria, které zničily bomby, aula Leopoldina o patro výš přečkala válku bez újmy. Společně s historickou knihovnou pražského Klementina (tam ovšem veřejnost může jen nahlédnout) jde o jeden z nejkrásnějších a nejcennějších barokních sálů ve střední Evropě. Fresková výzdoba, na níž se rovněž podílel Kryštof Handke z Olomouce, tu probíhala v letech 1731 až 1733.
„Jedná se o skvělou ukázku toho, jak se umění doplňovalo s architekturou. Sál se směrem od vchodu zužuje, takže vypadá delší, než ve skutečnosti je, a díky iluzionistickým freskám na stropě se zároveň zdá vyšší. Aula má také vynikající akustiku, takže v ní pravidelně probíhají koncerty, a při slavnostních akcích, jako jsou promoce, není třeba používat mikrofon,“ říká průvodce.
Císař v červeném stanu
Nad pódiem sedí v červeném stanu socha zakladatele univerzity, rakouského císaře Leopolda I. Po obou stranách jsou znázorněny ctnosti – včelí úl v rukou ženy představuje těžkou práci a muž s knihou rozvahu. Studenti by se naopak měli vyhýbat dvěma neřestem. Ty reprezentuje muž s oslíma ušima, symbolem hlouposti, a žena s dlouhými vlasy představující vášeň.
Po stranách dále od Leopolda stojí jeho synové – Josef I. a Karel VI. Malba nad pódiem vyjadřuje věnování univerzity do péče svatých. Po stranách auditoria jsou portréty osobností, které měly vliv na založení a chod univerzity, obrazy u oken patří osmnácti slavným starověkým filozofům, teologům a rektorům.
Alegorická stropní malba má název Apoteóza boží moudrosti. Žena na trůně s holubicí symbolizuje Ducha svatého, ze světců jsou zobrazeni čtyři evangelisté – sv. Marek se lvem, sv. Matouš s andělem, sv. Jan s orlem a sv. Lukáš s volem. V oválech kolem jsou znázorněny druhy věd a umění, jako astronomie, geometrie, gramatika, farmacie, rétorika, poezie, hudba, malířství nebo sochařství.
Nad hudebním balkonem najdete slavnou fresku Chvála Slezska. V její zadní části sedí na knížecím trůnu symbol vojvodství Silesia, po stranách bůh Odry Viadrus a Wratislavia s korunkou. Busta na zábradlí balkonu patří Johannu Antonovi von Schaffgotsch, někdejšímu místodržícímu, který jménem císaře poklepal na základní kámen budovy rektorátu.
Stopa Karla IV.
Matematická věž po pražském Klementinu představuje druhou nejstarší astronomickou a meteorologickou observatoř ve střední Evropě. Terasu s vyhlídkou na město zdobí sochy, které reprezentují čtyři fakulty: bohosloveckou, právnickou, lékařskou a filozofickou. Z věže spatříte i kostel Nejsvětějšího jména Ježíšova z konce 17. století, který stojí hned vedle historické budovy univerzity.
Jezuité ho vybudovali současně s univerzitou na místě bývalého piastovského hradu ze 13. století, který později Karel IV. přestavěl na svou rezidenci. Součástí barokního interiéru kostela je několik scén znázorňujících tři kontinenty, Asii, Ameriku a Evropu. Z původního středověkého hradu se dochovala jen část, dnešní sakristie, kterou nechal vystavět právě Karel IV.
Mezi významné studenty Vratislavské univerzity patřili například nositelé Nobelovy ceny kvantoví mechanici Erwin Schrödinger nebo Max Born, dále psychiatr a neuropatolog Alois Alzheimer, fyziolog, anatom, biolog, básník a filozof Jan Evangelista Purkyně či bývalý polský premiér Mateusz Morawiecki.
