Frustrace z covidu, brexitu, ze všeho. Severoirské násilné nepokoje neberou konce

1 měsíc starý 10

Ještě do čtvrteční noci se dalo mluvit o násilnostech primárně v loajalisticky smýšlejících čtvrtích, které zpravidla straní britské monarchii. Jenže ve čtvrtek musela policie zasahovat i v nacionalistické části západního Belfastu v okolí ulice Springfield Road.

Policie vypustila psy a proti vandalům použila vodní děla. Agresivní mládež na policisty házela kameny, Molotovovy koktejly a střílela rachejtle. Na sociálních sítích WhatsApp, Facebook či Twitter se objevily výzvy k občanské neposlušnosti.

Při čtvrtečních střetech bylo zraněno dalších 19 policistů, celkem se tak číslo vyšplhalo už na 74. Jeden z policejních psů musel kvůli tržné ráně podstoupit šití.

Nacionalisté útočí na policii

Foto: Peter Morrison, ČTK/AP

Dva lidé byli zatčeni. Policie Severního Irska uvedla, že má informace o tom, že násilné akce jsou plánovány i na další dny.

Brexit je jen malá část příběhu

Severoirští politici viní z násilností organizované kriminální gangy. Přední analytici potvrzují, že paramilitantní skupiny jako Ulsterské obranné sdružení nebo Sbor ulsterských dobrovolníků násilí zřejmě podporují a mladé jedince využívají pro „špinavou práci”.

Většina světových médií se snaží současné násilí spojovat s brexitem. Šlo by o jednoduché vysvětlení, vystoupení Spojeného království z Evropské unie (EU) je ale spíš jen jakýmsi pomyslným posledním hřebíčkem.

Unionisté žijící v Severním Irsku hlasovali před pěti lety dominantně pro vystoupení z EU a brexit podporovala i Demokratická unionistická strana. Ta je v Severním Irsku jednou z hlavních politických sil a po roce 2017 držela při životě londýnský kabinet vedený konzervativní premiérkou Theresou Mayovou.

Dohoda, kterou její nástupce Boris Johnson se sedmadvacítkou nakonec uzavřel, si ale mezi Severoiry příliš příznivců nenašla. Předmětem sporu se stala hranice, která musela vzniknout mezi vystoupivší Británií a Irskem jakožto členem EU.

97 procent sociálního bydlení v Belfastu je segregováno mezi katolíky a protestanty, 58 procent mladých v kategorii 18 až 34 let nemá „na druhé straně” téměř žádné přátele.

Kvůli komplikované a krvavé historii irsko-irských vztahů bylo nemožné hranici postavit uprostřed ostrova, jak by se zdálo logické. Takový krok by byl v rozporu s Velkopáteční mírovou dohodou z roku 1998. Proto se Británie s EU dohodla na vztyčení neviditelné hranice v irském moři.

To ale znamená byrokratické celní kontroly pro zboží proudící do Severního Irska ze zbytku britského království. Co na tom, že Boris Johnson před parlamentními volbami v roce 2019 sliboval, že „žádné kontroly a formuláře nebudou”.

Severní Irové se teď cítí odtrženi od zbytku Británie a obávají se, že takovýto prazvláštní status nakonec povede ke sjednocení irských národů v jeden stát.

Zda za důvodem jejich agresivity stojí pouze nespokojenost s vytvořením hranice s Velkou Británií v irském moři, jak píše většina médií, nebo je v tom i něco dalšího, je nyní předmětem spekulací.

I am deeply concerned by the scenes of violence in Northern Ireland, especially attacks on PSNI who are protecting the public and businesses, attacks on a bus driver and the assault of a journalist. The way to resolve differences is through dialogue, not violence or criminality.

— Boris Johnson (@BorisJohnson) April 7, 2021

K eskalaci napětí podle všeho přispěla také celospolečenská frustrace z pandemie včetně kontroverzního rozhodnutí nestíhat skupinu politiků z republikánské strany Sinn Féin v souvislosti s jejich účastí na velkém pohřbu v době protiepidemických restrikcí.

Identita, segregace

Prestižní časopis Foreign Policy ve své analýze uvádí, že by bylo naivní myslet si, že za všechno zlé, co se na ostrovech děje, může brexit. Ten problémy nepochybně zhoršil, situace v Ulsteru ale vždy připomínala tikající bombu.

Poničená mírová zeď v Lanark Way v Belfastu

Foto: Jason Cairnduff, Reuters

Mírový proces z 90. let vedl mimo jiné k odzbrojení polovojenských organizací, které se tehdejších konfliktů v Severním Irsku účastnily. Politici se tímto úspěchem nechali uchlácholit a zapomněli zapracovat na vyrovnání sociálních rozdílů mezi katolíky a protestanty, kteří v severoirské oblasti žili a žijí.

Mnoho katolických nacionalistů touží po sjednocení s Irskem, zatímco protestantští unionisté chtějí setrvat ve svazku s Anglií, Skotskem a Walesem.

Profesor kriminologie Jonny Byrne z Ulsterské univerzity upozorňuje, že ani třiadvacet let po podepsání Velkopáteční dohody spolu obě strany pořádně nemluví - 97 procent sociálního bydlení v Belfastu je segregováno mezi katolíky a protestanty, 58 procent mladých v kategorii 18 až 34 let nemá „na druhé straně” téměř žádné přátele.

Odsouzení napříč spektrem, řešení žádné

Všechny politické strany v Severním Irsku stejně jako významní činitelé Irské republiky a Spojeného království vandalismus a násilí jednohlasně odsoudili. Neshodují se ale v tom, co protesty způsobuje. Část veřejnosti proto nevěří, že by se situace v dohledné době zlepšila.

Politická komentátorka a právnička Sarah Creightonová ze Severního Irska pro deník Guardian napsala: „Násilí v Belfastu svědčí o nedostatku unionistického vedení. V širším měřítku lze mluvit o kolektivním selhání severoirských politiků při řešení polovojenských jednotek a podmínek, které jim umožňují vzkvétat.”

Loajalismem se neoznačuje pouze podpora zachování postavení Severního Irska jako součásti Spojeného království, ale také latentní schvalování násilí na obranu britské unie. Historicky pocházeli loajalisté většinou z dělnických rodin a byli součástí polovojenských složek. Loajalisté podporují britskou monarchii, ale nemusí nutně podporovat londýnskou vládu.

Podle Creightonové musí politici posílit zajišťování bezpečnosti a reformovat systém trestního práva. Jako hlavní úkol ale vnímá řešení dlouhodobých socio-ekonomických problémů ve společnosti, jako je chudoba, nouze a nedostatečná podpora péče o duševní zdraví. Těchto špatných podmínek poté využívají polovojenské skupiny a různé gangy pro rekrutování sympatizantů.

Zdroj