Fukal: Plzeň ubita vlastní zbraní. Sparta nejede, jen využila zaváhání druhých

4 měsíce starý 139

 ČTK

Závěrná část ligy a především nadstavba budou pro nezávislého fanouška nesmírně přitažlivé, boj o titul nabírá na dramatičnosti. V posledních zápasech si adepti na titul vytvářejí výhodnou pozici pro nadstavbu, ale nemyslím, že domácí prostředí musí být nutně výhoda. Nevidím v tom zásadní roli. Je pravda, že v dlouhodobé soutěži ani jeden ze tří uchazečů o titul doma s přímým konkurentem neprohrál, ale to se při jednom utkání smazává. Přijde chvíle rozhodnutí a tam se ukáže, kdo jak na tom je.

Plzeň jenom remizovala v Olomouci, když dostala vyrovnávací gól po rohu, ze standardky. Klasik by řekl: Ubita vlastní zbraní. Obrovskou zásluhu má na tom Roman Hubník. I v tomto věku zůstává výraznou postavou týmu, pořád mu má co dát. Nejen při bránění, v tom byl opět skvělý, ale i při dobývání soupeřovy branky. Obdržený gól byl sice z mého pohledu víc chybou plzeňských hráčů, několik nesplnilo zadané úkoly, ale to se stane. Mělo to však neblahé důsledky. Celou sezonu Plzeňští dokladovali, že když dají gól, tak už to ubrání. V Olomouci to nevyšlo, velkou zásluhu na tom má právě Hubník.

Slavia je opět v čele, využila zaváhání Viktorie Plzeň. Přitom trenér Jindřich Trpišovský oproti zápasu v Rotterdamu vyměnil devět hráčů. Nemyslím si, že to bylo podcenění Pardubic, které hrají o záchranu. Ani nějaké riziko. Prostě těm, které postavil, věří. Jsou v kádru, když dostanou šanci, měli by si jí vážit a využít příležitost ukázat se, ať byl důvod jejich nasazení jakýkoli. Každý ligový zápas a hlavně za Slavii se počítá.

Pro slávistického trenéra je příjemné, že si může dovolit takhle mužstvo překopat. Nasadit do ligového střetnutí, které potřebuje zvládnout a nabrat tři body, odpočatou sílu a poznat, že kvalita hry tím nijak výrazně neutrpěla. Pardubice sice udělaly několik nepochopitelných chyb, na druhé straně jsou prvoligovým mančaftem, který něco umí. Široký kádr může být pro Slavii v závěru ligy, kdy únava, zranění či tresty přibývají, velká výhoda.

Sparta využila situace, kdy nejprve Plzeň doma remizovala se Slavií a nikdo jí víc neodskočil, naopak oba týmy ztratily, následně remízy Viktorky v Olomouci. Ale nemyslím, že jede, byť náskok obou stáhla. Stalo se, že neměla už co ztratit, titul byl najednou hodně daleko, nikdo s ní už nepočítal, odstup byl velký. Spadlo to z hráčů a dělají výsledky. Pokud to tak zůstane, v nadstavbě bude hrát v Edenu a v Plzni, ale jak už jsem říkal, nebude domácí prostředí rozhodující, v jednom zápase se může přihodit cokoli.

Teplický kouč Jirka Jarošík prohlašoval, že jsou schopni Spartu porazit. Nevidím v tom nějaké velikášství, nabubřelost, či dokonce drzost. Ví dobře, co říká. Jako trenér domácího týmu musí vyvolávat sebevědomí, ať přijede kdokoli. Nebát se nikoho. O to horší pro Teplice je, že dostaly trojku. To je dost, co si budeme povídat. Kdyby prohráli o gól, řeknou si - to je dobrý, měli jsme smůlu, nebo jedna hloupá chyba, ale tři góly takové vysvětlení nenabízejí. Přesto si nemyslím, že se Jirka Jarošík zachoval nepatřičně, když chtěl Spartu porazit.

Nováček Hradec Králové, kde jsem svou prvoligovou kariéru končil, se pořád tlačí do první šestky, neprohrál ani na půdě Baníku Ostrava. Pozor, Hradec už není záchranářský žebráček, který byl vděčný a šťastný za každý bod, který ukopal, a pinožil se k jedinému cíli udržení se v soutěži. Tohle je tým, který ví, co chce hrát, na každého soupeře je velice dobře připravený, obstojí proti každému. A to ještě nehraje doma. Až se vrátí do svého, bude to další přidaná hodnota.

Za zvednutím hradeckého týmu stojí jednoznačně trenér Miroslav Koubek. Odmítám názory o staré škole, to jsou hloupá vyjádření. Má sice přirozený respekt i vzhledem ke svému věku, je přísný. Ale jde s dobou, ví, co je nutné hrát, aby to přinášelo výsledek. Nelze stát vzadu a odkopávat míče s nadějí, že se náhodou něco povede. A pan Koubek je hlava tohoto systému. Jestliže skončí, musí přijít někdo s podobným myšlením a přístupem. Buď někdo z jeho realizačního týmu, nebo se stejnou filozofií.

Můj rodný Jablonec se nevyhne boji ve skupině o udržení. Jsem hodně zklamaný. Kvalita tam totiž je, ale hráči ji nedokážou přetavit ve vítězství. aby získali tři body a posunuli se někam jinam. Při zápase doma se Zlínem jsem si říkal, hlavně ať nedostanou první gól, protože je to srazí. Bum - a už tam byl. Vyrovnali, ale už to otočit nedokázali. Smáli se mi, jak jsem pořád připomínal spojené nádoby a myšlenkové souznění Ivana Schranze a Martina Doležala. Teď to Martin dokazuje v Polsku a Ivan dokonce ve Slavii. Nejsou tam už, ale nikdo je nedokázal nahradit.

Navíc mužstvo sráží pozice v tabulce. Když hraješ nahoře, štěstí se ti přiklání, když o záchranu, lepí se na tebe smůla. To je zákon fotbalu. A především se ti to usadí v hlavě. Jako se Zlínem. Jen proto, že i Zlín je mužstvo, které má rovněž svoje potíže a jediným cílem je pro něj nespadnout, Jablonec aspoň vyrovnal. Nemyslím si, že bude mít v nadstavbě starosti se záchranou, ale tohle martyrium si musí prožít.

Zdroj