před 1 týden
37
O pohybu a jeho souvislostech se nejvíc dověděl od profesora Pavla Koláře. Fyzioterapeut Tomáš Rychnovský se věnuje takzvanému celostnímu přístupu k pacientům. K čemu je vlastně dobrá bolest? Skutečně existuje bolest psychická? A jak se dobrat vnitřního klidu, abychom bolest ovládli? Hostem víkendového Radiožurnálu byl Tomáš Rychnovský.
Praha 13:52 21. dubna 2024
Nic vás nebolí?
Bolí. Občas se nějaká místa ozývají, když ztrácím čas na sebe.
V čem se propojuje tradiční východní a moderní západní medicína? A proč to může být klíčem k překonání bolesti?
Co to znamená? Že necvičíte?
Cvičení nedělám každý den, což mně úplně nevadí, protože zapojuji svaly relativně dost i při práci nebo v autě. Ale když nemám čas se zastavit a zapřemýšlet si, být s manželkou, s dětmi, tak to bude cítit.
A za kým jde celostní terapeut, pokud ho něco bolí?
V naprosté většině to spravuji sám. Dlouho už jsem nikde jinde nebyl.
A co to znamená být celostní terapeut?
Vystudoval jsem standardní fyzioterapii u Pavla Koláře v Motole. Postupně jsem v praxi viděl, že když léčíme zahojené, tak se někteří neléčí tak dobře. Říkal jsem si, čím by to mohlo být. Protože jsem sám měl psychosomatické potíže na střední škole, tak jsem si říkal: „Teď to budeš vnímat víc na sobě a budeš si to hledat i na pacientech.“
Začal jsem s tím a velmi rychle se to osvědčilo. I díky příběhu jednoho člověka jsem rychleji pochopil, proč nějaké tkáně nebo místa se v těle hojí lépe nebo hůř. A proč se třeba nějaká blokáda v páteři nehojí tak rychle.
A měl byste příklad, co dělá psychosomatický kouč?
Dnes u mě byla paní na třetí nebo čtvrté návštěvě a říkala: „Dneska přicházím s migrénou. To mám s tou změnou toho počasí, těch teplot. Už od včerejška.“
Někdy si připadám jako na úplném konci sil a života, popisuje long covid osmadvacetiletá pacientka
Číst článek
Vím, že má psychosomatickou zkušenost. Když byla malá, tak žila ve velmi nejistém prostředí. Rodiče se hádali a dítě si v tu chvíli nahraje do sebe nějaký software, který říká: „Ty jsi v této situaci bezmocný, nejistý, opuštěný, slabý.“
Jí tyto představy o sobě spouštěl mozek automaticky. A proto vždycky jednou za měsíc měla migrény a dnes jsme se o tom bavili. Páteř jsem ji povoloval a zároveň jsem ji uvedl zpátky, aby prožila bezmoc, slabost nebo nejisté prostředí. Odcházela s tím: „Já tu migrénu skoro nemám.“
Mysl je velmi často zvyklá bojovat s něčím negativním. Když si o sobě myslím, že jsem neschopný slaboch, tak mysl má automaticky sklon říct: „Ne, tak to není.“
Ale tím se ten vnitřní tlak neléčí. Když v sobě vnímám emoční tlak nebo nesoulad, tak se jeví výhodné si ten svůj negativní stav najít, přiznat si ho a umět ho prožít. Takto to krásně funguje.
V čem se propojuje tradiční východní a moderní západní medicína? A proč to může být klíčem k překonání bolesti? Poslechněte si celý rozhovor.
